Výnosy penzijních fondů: za posledních pět let v mínusu

Penzijní fondy i šéfové Asociace penzijních fondů se rádi chválí tím, kolik jim každoročně přibude klientů a jaké zajímavé výnosy si za posledních deset let, nebo od začátku trvání, připsaly. Je sice pravdou, že v prvních letech se průměrné připsané zhodnocení pohybovalo přes deset procent, to však bylo před deseti lety. Vzhledem k výši inflace a vytrvalému poklesu připsaných výnosů však není, a to zejména v posledních letech, čím se chválit.

Pořád lákat lidi tím, že hlavní výhodou je „nemožnost“ prodělat, je už v dnešní době spíše pokrytectvím. V posledních pěti letech dosáhlo průměrné reálné připsané zhodnocení (po zohlednění inflace) jen jednou více než jedno procento. Letošní průměrná reálná ztráta navíc tyto „výnosy“ prakticky vynuluje.

Dosahování nezáporných výnosů sice ochrání investory před náhlými propady o desítky procent, ale také jim zabrání dosahovat zajímavé zhodnocení. Co je platné, že fondy se chlubí průměrnou výkonností přes deset procent od svého vzniku, když reálná hodnota připsaných výnosů je někde úplně jinde a současná krize jej v pohodě vymaže.

V uplynulém roce žádný z fondů nepřipsal svým klientům reálný zisk. Přestože některé fondy výjimečně připsaly svým klientům výnos i několik procent, inflace ve výši 6,3 % spolehlivě vymazala i tyto pokusy. Průměrný reálný připsaný výnos -1,77 % (připsané výnosy mínus inflace) za posledních pět let není důkazem toho, že by penzijní fondy ochránily investice svých klientů.

Tab.1: Zhodnocení prostředků v penzijních fondech za období 1995 – 2008

Jelikož ani v letošním roce nevypadá situace na trzích a v ekonomice nijak růžově, kladný rozdíl mezi připsanými výnosy a inflací očekávat s velkou pravděpodobností nemůžeme. A při mizerných výnosech i v dobách, kdy se trhům daří, se budou tyto ztráty těžce dohánět. Při pohledu na výpočty přibližných výnosů reálných fondů z nedávného článku je jasné, že nejeden fond (resp. jeho akcionáři) v posledním roce musel vylepšování výkonnosti, případně alespoň připsání nuly, zadotovat sám a v příštích letech si to od klientů vezme zpátky.

Tab.2: Přibližné reálné výnosy penzijních fondů v roce 2008

Zdroj: APF ČR, FondShop

Dalším problémem je fakt, že ač je tento produkt určen na spoření na důchod a zejména pro mladší generaci, která s důchody od státu nemůže velmi počítat, skutečnost je úplně opačná. Mladší klienti, kteří dosáhnou důchodového věku až o několik desítek let, by s ohledem na svůj velmi dlouhý investiční horizont mohli dovolit, zejména v první polovině trvání, i agresivnější investiční styl, jaký dnes předvádějí penzijní fondy. Státní podpora je totiž s delším horizontem stále méně výhodná, resp. její vliv na celkový výsledek se s rostoucím časem zmenšuje.

Opakování je matkou moudrosti a tak stále platí: penzijní připojištění se v dnešní formě nevyplatí. Špatné reálné výnosy, které kromě přílišné konzervativnosti způsobují zbytečně vysoké náklady (což je samostatná kapitola). Do budoucna navíc při zachování současného stavu není možné očekávat zlepšení ani v nákladech (stále problematické náklady budoucích období), ani ve složení portfolia a tím pádem ani ve výnosech.

Jedinou výhodou tak zůstává příspěvek od zaměstnavatele, s nímž ale nemohou počítat všichni. Státní příspěvky jsou rovněž pochybnou výhodou, protože kromě jejich zanedbatelného vlivu na celkový výnos nemají klienti vůbec jistotu, zda je vůbec dostanou.