Středa 23. května. Svátek má Vladimír.

Vojtěch Benda: Šrotovné může zvýraznit cykly

Proč Česká republika nepořebuje pomoc od MMF? Kdy se dočkáme konce hospodářské recese? A proč je zavádění šrotovného nevýhodné? Na tyto dotazy odpovídá Vojtěch Benda, hlavní ekonom ING Wholesale Banking.

Česká republika jako jediná země ve střední a východní Evropě nepožádala MMF o finanční pomoc. Je na tom ČR skutečně tak dobře, že tuto pomoc nepotřebuje?

ČR pomoc nepotřebuje, protože má nízké riziko vůči devizovému kurzu. Spočívá to v tom, že má relativně nízké zadlužení v cizích měnách ať už u domácností, firem, nebo vlády a to především v krátkodobém horizontu. Jelikož je krátkodobé financování v cizích měnách relativně nízké, není ČR vystavená šokům z pohybů měn, jako je tomu například u Maďarska nebo Polska.

Problém Maďarska je v tom, že banky si půjčovaly krátké peníze v zahraničí, ve švýcarském franku, v euru, japonském jenu, a půjčovaly a poskytovaly hypotéky s dlouhou fixací na dlouhou dobu domácí ekonomice. Jakýkoli posun v devizovém kurzu pak vede k tomu, že je ohrožená finanční stabilita jak domácností, tak domácích bank a ostatních ekonomických subjektů.

A jestli by se pomoc hodila? Tak třeba z pohledu Polska slouží spíše jako garance v případě potřeby prostředků na stabilizaci svého devizového kurzu, bankovního sektoru, schopnosti splácet zahraniční závazky. To je důležité vzhledem k tomu, že Polsko se připravuje na vstup do eurozóny a kurzová stabilita je mnohem důležitější než momentálně například u nás.

Veškeré instrumenty MMF kromě posledního, tzv. Flexibilní úvěrové linky (FCL), který byl naposledy schválen na summitu G20 (a slouží vlastně k tomu, aby si mohly půjčovat i relativně zdravé země), jsou pro každou zemi, která si je vezme, poměrně bolestivé. Všechny tyto instrumenty vyžadují poměrně přísnou fiskální politiku, dalo by se říct protektorát MMF.

Jak postupuje MMF v zemi, které poskytne půjčku?

MMF pošle svoji misi, která postižené zemi bude diktovat, jaká má dělat hospodářská opatření, jakou politiku má provádět centrální banka a není to věc, která by byla pro danou zemi příjemná. Každá tato finanční pomoc je svým způsobem stigmatizující.

ČR nemá momentálně na co tyto prostředky použít. Finanční instituce nejsou zasaženy problémem ze zahraničních půjček, domácnosti také ne a vláda momentálně neřeší žádný akutní problém splácení krátkodobého dluhu. My máme naopak mimořádně nízký podíl krátkodobého dluhu, a naopak vysoký podíl dluhu dlouhodobého, což je ale zase problém při upisování dlouhodobých dluhopisů.

Peníze od MMF se navíc nedají využít volně. Pomoc má přesně daná pravidla, v jakých situacích se dá použít. Není to tak, že by ministr financí požádal o peníze z MMF, a pak je vydal na šrotovné, třinácté důchody nebo na subvencování stavby dálnic apod. Většinou se to musí velmi tvrdě schvalovat. Podmínky jsou prostě předem dané a jsou přísně stanovena kritéria, kdy mohou státy tyto peníze čerpat. Nejde většinou o hotové peníze, ale o bilaterální příslib půjčky v případě rizika.

Krize je u nás, zdá se, více v novinách než ve skutečnosti. ČR ji zatím nepociťuje. Kdy by tedy mohla krize, nebo spíše recese vrcholit a která jsou největší rizika, která by ji mohla ovlivnit.

Nejde o krizi, ale o hospodářskou recesi jako o součást hospodářského cyklu, vyvolanou šokem ze zahraniční poptávky. Nejrychlejší propad s největší dynamikou je už nejspíš za námi. Pokud mluvíme o mezikvartálních změnách, zatím nevidíme žádný signál oživení zahraniční poptávky, takže v lepším případě bude česká ekonomika v následujících kvartálech spíše stagnovat, v horším případě ještě mírně poklesne.

Meziroční pokles ekonomiky v nejbližších čtvrtletích je v podstatě dán bazickým efektem čtvrtého čtvrtletí loňského roku a nejhlubší záporné tempo by se mělo projevit v první polovině až ve třetím čtvrtletí letošního roku. Pak očekáváme stabilizaci, nebo případný návrat k mírnému oživení HDP a průmyslové produkce ve druhém pololetí v roce 2010. I tehdy ovšem budeme svědky negativního doběhu na trhu práce, tzn. i v době, kdy uvidíme mírný růst ekonomiky, budeme stále svědky pokračování růstu nezaměstnanosti. Předpokládám, že nezaměstnanost dosáhne svého vrcholu v polovině roku 2010 na úrovni kolem 9 až 10 %.

Největším rizikem ekonomiky ČR je vysoká míra otevřenosti a závislost na některých odvětvích průmyslu. Která odvětví tedy mohou být součansou recesí nejvíce postižena?

Momentálně se recese vcelku logicky nejvíce promítá do automobilového průmyslu, pak je to výroba investičního zboží. Poměrně významně jsou postiženy také sektory výroby spotřebního zboží a meziproduktů určených pro vývoz, které jsou zasaženy celkovým propadem domácí poptávky v eurozóně, což je náš hlavní trh. Dá se říci, že vliv je patrný napříč všemi sektory.

Druhou věcí je, jak rychle se z toho jednotlivé sektory začnou zvedat. Myslím si, že nejdříve by se mohl začít zvedat sektor investičního zboží, když předpokládáme, že v roce 2010 až 2011 začne postupně oživovat poptávka po investicích. Co bude mít podle mě určité dlouhodobé problémy, je právě sektor automobilový. U těchto zboží dlouhodobé spotřeby je stále problém v tom, že se pohybují v cyklech. Je navíc velmi pravděpodobné, že v předchozích dvou letech jsme byli svědky největšího vrcholu cyklu poptávky po automobilech a teď se právě dostáváme do fáze přirozeného útlumu, který však výrazně umocnil propad zahraniční poptávky.

Nicméně právě automobilový průmysl je podporován šrotovným. Nepomůže dostatečně zvýšit poptávku?

Nevýhoda šrotovného je v tom, že poptávka po jednotlivých zbožích dlouhodobé spotřeby se pohybuje v cyklech a díky tomu, že spotřebitelů je více, tak se tyto cykly posouvají, překrývají a rozmělňují jednotlivé fáze cyklu. Různý počet spotřebitelů například má auto, další se ho ještě jen chystají koupit, takže si ho nekupují všichni najednou.

Dotace může vést k tomu, že se tyto cykly dočasně sjednotí a o to horší pak bude negativní šok v následujícím období. Ti lidé, kteří by odkládali nákup auta na příští rok, si ho pořídí dnes nebo letos a o to více bude zase příští rok lidí, kteří si auto nekoupí. Přesouvá se tím problém, resp. poptávkový impuls z období v budoucnosti do současnosti, aby se tlumily jiné šoky, ale pak bude chybět tento impuls v příštích letech.

Dalším problémem je pak to, kdo si to auto na šrotovné koupí a zda je to v době vysoké nejistoty příjmů zodpovědné, ale to už jsme trochu jinde.

Co říkáte na to, že příznivci šrotovného jej obhajují kvůli zlepšení daňových příjmů apod?

Ano, říká se, resp. politici argumentují tím, že zavedení šrotovného by bylo kompenzováno vyššími příjmy DPH. Účetně je toho možné dosáhnout, ovšem druhá věc je, jaké jsou vedlejší náklady spojené se šrotovným. Co se bude dít se starými automobily, kolik skutečně bude stát jejich sešrotování. Co se bude dít s tímto materiálem v dnešní době celkového poklesu cen komodit, protože druhotné suroviny se velmi těžko prodávají, ceny jsou nízké, do zahraničí se špatně vyváží.

V podstatě to může mít efekt úplně opačný, protože je dnes na straně nabídky spíše přetlak. Nakonec to bude mít vedlejší negativní dopady na jiné sektory, jako je třeba ocelářský průmysl, nebo zpracování kovů. Vedle značně nejistých stimulačních vlivů na domácí poptávku jsou však taková opatření však jednoznačně spojena s konkrétními výdaji ze státní kasy.

Shrnuto, šrotovné je obecně marginální položka z hlediska podpory domácí poptávky s nejistými přínosy, ale s jasnými náklady a nemůže být zavedeno v České republice v podmínkách, jako to dělají například Němci.

Jaké by mohly být opatření ke zmírnění a co nejdřívějšímu vzpamatování ekonomiky a nastolení opětovného růstu?

Nejsem zastáncem mimořádných fiskálních opatření a myslím si, že dostatečným tlumícím efektem jsou automatické stabilizátory, tzn. to, co je nastaveno ze zákona – podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky apod.

Vláda, pokud by chtěla pomoci, může relativně lacino zavést garance exportních a výrobních úvěrů podnikům, aby se jim třeba pomohlo snížit úrokové náklady. Ale problém je v tom, že podniky dnes ve skutečnosti ani tak nepálí úrokové sazby nebo vysoké náklady na sociální a zdravotní pojištění, což je obecný problém, ale je to propad poptávky a s tím žádná vláda nic neudělá.

Mnohem horší riziko je momentálně ztráta důvěry v českou ekonomiku, nebo ve veřejný sektor. Každé nezodpovědné  zacházení s veřejnými rozpočty nás v očích zahraničních investorů přibližuje k Maďarsku. Pokud by se vláda naopak začala chovat hodně vstřícně nebo hodně uvolněně a začala by hodně utrácet a zvyšovat deficit, tak se to téměř jistě promítne do prohloubení vnější nerovnováhy, růstu úrokových sazeb, podnikům se zhorší přístup k financování, případné tlaky na oslabení devizového kurzu by přinesly vyšší inflační rizika.

Podle studií, které se detailně věnují problematice fiskálních stimulů, se malým otevřeným ekonomikám mimořádné fiskální impulsy příliš nedoporučují.

Co říkáte na stálé oddalování přijetí eura a jaký to může mít vliv na další průběh krize? Je lepší mít vlastní měnovou politiku, nebo těžit z výhod společné měny jako například Slovensko?

Česká a slovenská ekonomika jsou hodně rozdílné. Slovensko má relativně větší exportní orientaci, má mnohem větší míru otevřenosti a je to ekonomika relativně menší, tzn. v době krize by byla asi mnohem zranitelnější než naše ekonomika.

Druhá věc je, že přijetí jednotné měny se nemůže zakládat na argumentech současné mimořádné krize. Nedá se říct: přijmeme euro, protože nás to ochrání před krizí. Další krize zde, doufejme, nebude dřív než za deset, nebo patnáct let. Měnová politika musí být nastavena na dlouhodobé normální podmínky a česká ekonomika musí dlouhodobě vykazovat nízký sklon k vzniku vnější či vnitřní nerovnováhy bez ohledu na to, zda používá lokální měnu či euro.

Problém je také v tom, že odpůrci přijetí eura argumentují každý z jiného konce. Liberální tábor argumentuje výhodami nezávislé měnové politiky a vším, co s tím souvisí. Odpůrci eura z druhé strany barikády, především v poslední době, zase říkají, že plnění podmínek pro přijetí eura by pro nás v nejbližší době mohlo být příliš svazující z hlediska fiskální politiky. Vlády by nemohly tak vesele prohlubovat rozpočtové deficity a hromadit dluhy právě kvůli podmínkám plnění maastrichtských kritérií. Tohle je ale podle mě naprosto lichý argument. Není zkrátka dobré říkat, že nepřijmeme euro, protože bychom se museli příliš škrtit a museli bychom se ovládat při rozhazování veřejných peněz.

Ale dlouhodobě, v horizontu pěti až šesti let se přijetí eura Česká republika nevyhne z praktických důvodů. Pro tak otevřenou a exportně orientovanou ekonomiku, která nemá příliš velký výhled na růst vnitřní domácí poptávky, která by mohla absorbovat domácí výrobu a vzhledem k tomu, že měny budou v nejbližších letech pravděpodobně poměrně silně kolísat, je lepší se k eurozóně radši připojit. Ale podle mě to není otázka na příští, nebo následující rok, myslím si, že by to měl být plán v horizontu tak čtyř až pěti let.

Akcie zpravidla předbíhají nebo předpovídají ukončení recese s několikaměsíčním předstihem. Jelikož dnes akciové trhy zaznamenávají několikatýdenní docela zajímavý růst, myslíte si, že je to předzvěst toho, že i ekonomika může být blízko svého dna, nebo je to pouhá korekce na medvědím trhu?

No, nemyslím si, že by právě dnes byly akcie předstihovým indikátorem ekonomického oživení. Částečně je to korekce medvědího trhu, totální skepse, kterou jsme viděli po pádu Lehman Brothers až někdy do února. Druhou věcí je, že dnešní růst je hodně živen příznivým sentimentem a očekáváními spojenými se zmiňovanými fiskálními opatřeními, dohodou států G20, plánovanými masivními výdaji USA apod.

Skutečná opora v číslech o obratu v ekonomické aktivitě a v návratu poptávky k růstu zatím chybí. I když už nejspíše neuvidíme tak hluboký pád, jaký jsme viděli v časech největší paniky, ještě zde není čas na to, abychom očekávali návrat k silnému trvalejšímu růstu. Ještě se pravděpodobně jednou nebo i vícekrát vrátíme k nižším úrovním.

Na to, aby akcie získaly svou předchozí atraktivitu, je potřeba nejdříve získat poměrně silné přesvědčení, že se ekonomika otáčí, že firmy budou generovat zisky, že budou zdravé a budou vyplácet dividendy. Pokud vycházíme z předpokladu, že návrat k ekonomickému růstu v nejbližších dvou letech bude jen velmi pozvolný, generované zisky budou spíše sloužit na financování investic podniků a vytváření rezerv, než aby si z nich vyplácely dividendy.

Atraktivita akcií v krátkém horizontu zase nebude až tak vysoká. Každopádně si myslím, že nás už nečeká tak prudký propad jako na přelomu loňského roku. Pokud bych tedy já nakupoval akcie (nechci však dávat jakékoli investiční doporučení), tak v posledních třech a nejbližších šesti měsících je vhodná doba, protože se akcie v dlouhodobém horizontu určitě vrátí k růstu.

Děkuji za rozhovor.

Má se v Česku zavést šrotovné?

Nahrávání ... Nahrávání ...

7 komentářů: “Vojtěch Benda: Šrotovné může zvýraznit cykly”

  1. like.n0.other napsal:

    podle meho jeden z nejlepsich clanku / rozhovoru s lidmi, kteri mluvi o krizi na tomto webu.
    Rozhodne souhlasim s nazorem na srotovne; je to pouze kratkodoby stimul, ktery nemuze vydrzet dele nez rok a v okamziku, kdy skonci, zpusobi mnohem vice skody nez kolik byl uzitecny.

  2. Libor Kučera napsal:

    Apokalypsa nadešla. Mexická chřipka nás všechny zahubí.

    Mám tajné informace přímo od ministra zdravotnictví,
    v Mexiku ve skutečnosti jsou již statisíce mrtvých.

    Je to konec lidstva.
    Ve skutečnosti už je na všechno pozdě, vir proniknul všude, nedá se s tím nic dělat.

    Každý druhý člověk mezi
    25-45 lety zemře okamžitě, zbytek bolestivou smrtí během několika dnů.
    Mladší 25 let a starší 45 let zemřou všichni!!

    Mám tajné informace přímo od ministra zdravotnictví, lidé z pohřebních služeb byli
    naočkováni provizorní vakcímnou D-96-BL-24, která sice proti viru nepůsobí,
    ale alespoň oddálí smrt. Takže budou mít čas odklidit mrtvoly a spálit je v
    krematoriu a vyčistit ulice.

    Apokalypsa je tu.

    Jediné rozumné řešení je přestat chodit do práce, nebo si vzít dovolenou a
    začít si užívat – chodit do hospody, objednat si děvky, pořádně si užít,
    než si pro vás přijde zubatá. Konec světa nastane do 3 týdnů. nedá se s tím
    nic dělat.!!!

    • FL napsal:

      pane Kučero, apríl byl před měsícem, otočte si kalendář 🙂

    • Jirka7 napsal:

      Pane Kučero reaguji na Vaš nazor.Ja sam jsem hodne podezíravý,ale tvrdit,že je vir všude mi připadá,jako laciné tvrzení bez argumentů-nebo jaké máte podklady že je vir všude???Věřím v apokalypsu,ktera je popisována v Bibli ve Zjevení,ale o tom,že by nechal Buh vymřít všechny lidi jsem se nedočetl.Myslím,že pokud dokazal stvořit,tak složitý život,tak si ho nenecha kompletne zlikvidovat.Nemyslím si,že to bude s chřipkou lehké a počítám s katastrofickým scénářem,ale Bůh by musel lhát a to se v hist.nepotvrdilo.Možná to pomůže lidem zamyslet se nad touto starou knihou a jejim poselstvím pro lidi.Hodně síly.Jirka

    • Radek napsal:

      Whow! Tak to už se těším 😉

    • like.n0.other napsal:

      pane Kucero, mam tajne informace primo od vaseho psychiatra; obsahem mozna budete prekvapen i vy sam :))

      jinak par technickych poznamek:
      pokud uz chcete strasit obyvatelstvo, muzete si vymyslet verohodnejsi scenare. Vase „kodove oznaceni“ D-96-BL-24 jsem googlil a jedina mista, kde jsem na toto znaceni narazil, jsou vase hloupe prispevky na jinych diskuzich.

      A co se tyce vakciny, „ktera sice proti viru nepusobi, ale oddali smrt“ – to asi tedy nebude vakcina, kdyz proti viru nepusobi, ne? 🙂
      premyslejte..

    • HONZA napsal:

      hahahahaha !!!!! takhle jsem se uz dlouho nepobavil!!! super prispevek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.