Středa 17. října. Svátek má Hedvika.

Pavel Kohout: Čechům by pomohla dieta

Pavel Kohout, ředitel pro strategii Partners, je součástí NERVu. Jak vidí současnou ekonomickou situaci České republiky? Jaká opatření by mohla pomoci zmírnit dopady světové finanční krize na českou ekonomiku? Hodnotí i opatření navrhovaná Sociální demokracií: „Některé body nejsou příliš škodlivé.“

Mirek Topolánek sestavil Národní ekonomickou radu Vlády (NERV), jejímž jste členem. Když jsem sledoval média před jmenováním Rady, tak den před jmenováním jste na seznamu potenciálních členů jste nebyl, a v den, kdy byla Rada jmenována, jste mezi jmenovanými byl. Jak k tomu došlo?

Nevím, jak ty seznamy putovaly, kdo je sestavoval nebo publikoval. Dostal jsem nabídku asi tak 4 dny před tiskovou konferencí a oficiálním uvedením jmen.

Jak hodnotíte současnou ekonomickou situaci České republiky?

Finanční krize v uzším slova smyslu u nás nepropukla. Možná, že se jí nakonec zcela vyhneme. Krize, kdy se banky postupně pokládají, kdy je státní rozpočet musí postupně sanovat, kdy se klienti hromadí před pobočkami a hodlají vybírat depozita – to u nás bylo odvráceno, i když nervozita zejména v listopadu byla značná.

Česká vláda si ušetřila výdaje se sanací bankovního sektoru na rozdíl od řady vlád západních zemí – Amerika, Británie, Belgie, Holandsko, Dánsko, o Islandu už ani nemluvím. V tomto směru jsme na tom lépe.

Nemusíme sanovat ani jako v případě Ameriky automobilky, které jsou přetížené průběžně financovaným penzijním plánem, například General Motors. To je takový socialistický penzijní systém průběžný sám o sobě, který má nedostatečné rezervy a nyní se ukazuje, že je dlouhodobě nestabilní. U nás nestabilita penzijního systému přijde určitě také, ale je to ještě otázka několika desítek let.

Jsme malá otevřená ekonomika, což znamená, že ekonomická recese je u nás z dovozu. Je způsobena výpadkem exportních objednávek. Nejedná se o to, že by vlastní české obyvatelstvo najednou přestalo masově konzumovat nebo nakupovat.  Jde o to, že v přemíře otevřenosti české ekonomiky jsme recesi dovezli ze západu, hlavně z Německa.

Dalo se tomu nějak zabránit?

Ne.

V krátkodobém horizontu vloni se tomu nedalo vůbec nijak zabránit, ve strategickém horizontu by se tomu bylo bývalo dalo z části zabránit v tom, že kdybychom měli jinou hospodářskou politiku a kdybychom se tak nespolehli na automobilový průmysl.

Pak je tu další faktor, který zpomaluje růst. Je to zpomalení tvorby hypotečních úvěrů a jim podobných úvěrů. To ale není důsledek žádné finanční krize. Když se podíváte na vývoj hypoték a podobných úvěrů, kam patří také stavební spoření, je zde vidět už z posledního roku jasně zpomalující tendence, která je dána tím, že hypoteční trh je z velké části nasycen v oblasti kvalitních klientů. Do segmentu méně kvalitních klientů se banky vůbec nehrnou.

Ovšem nehrnou se tam právě v důsledku zkušeností se sub-prime hypotékami ve Spojených státech.

Ano, ale myslím si, že i kdyby žádná sub-prime krize v Americe nebyla, i tak by v České republice české hypoteční banky postupně zpřísňovaly podmínky, protože je zde zkušenost asi deset let s naší vlastní krizí. Tenkrát se dost jasně ukázalo, že mít velký objem špatných úvěrů v bilancích není dobré. Banky si to přece jenom pamatují a nechtějí udělat stejnou chybu dvakrát během deseti let.

Zpomalení růstu objemu hypotéčních úvěrů je zcela přirozený jev. Hypoteční krize v Americe tento trend možná trochu zrychlila a zvýraznila, ale není to zásadní příčina.

Podstatné je, že finanční krizi se podařilo odvrátit. Recese je zčásti dovezená a zčásti je to přirozený vývoj – zpomalení hypotečního trhu.

Rozpočet na příští rok počítá s růstem české ekonomiky alespoň o jedno procento. Myslíte si, že tento růst bude, nebo může dojít i k recesi reálné ekonomiky. Přeci jen ještě před pár měsíci rozpočet počítal ještě s růstem přes 4 %, Mezinárodní měnový fond následně předpovídal růst 2 % a nyní se počítá i s 1 %.

Je nutné počítat i s variantami, které počítají i s poklesem. Vláda by byla krátkozraká, kdyby takovou variantu nespočítala.

A jaký je odhad růstu české ekonomiky podle NERVu?

Já bych poctivě řekl, že nevím, protože současná nejistota je vysoká. Může to být v podstatě cokoli od -1 % do +2 %. Třeba se ukáže, že to nebude tak zlé, třeba se ukáže, že to bude ještě horší. Je nutné operativně počítat s několika možnými scénáři a netvářit se překvapeně, když se neuskuteční hlavní předpověď.

Jaká opatření v rámci pracovní skupiny diskutujete? Jaká mají šanci být prosazena a projít nejen vaší skupinou, ale i celým legislativním procesem?

Nechtěl bych se vyjadřovat k legislativnímu procesu, protože politice nerozumím a ani nechci.

Kdyby náhodou došlo k finanční krizi, banky musí vědět, že vláda a ČNB zasáhnou. Už samo toto vědomí by mělo případnou finanční krizi odvrátit.

Nebude to naopak svádět k morálnímu hazardu, když banky při vědomí nabídky státní pomoci si pro ni raději sáhnou preventivně?

Ne. Tím se má na mysli situace, kdy už opravdu dojde k vážnému průšvihu. A žádná banka, žádný bankéř nebude chtít udělat průšvih jenom pro to, aby dosáhl na státní pomoc.

Morální hazard veřejnost chápe špatně. Veřejnost má za to, že bankéř udělá průšvih, pak dostane od vlády sanaci, náhradu, dostane peníze zadarmo, zaplatí průšvih a jede se dál. Tak to není. Každý bankovní manažer, který takový průšvih udělá, bude mít pro něj nepříjemné následky. Především v první řadě přijde o prémie, které jsou vázány na bankovní zisk. Pak mu poklesne hodnota, pokud jsou k dispozici, zaměstnanecké opce nebo akcie, což může být v mnoha případech mnohamilionový trest. Bankéř si navíc vytvoří takovou reputaci, že už ho nikdo nikdy nezaměstná. A samotný fakt, že bankéře někdo vyšetřuje a vyslýchá, že má neustálé kontroly, to je něco, co nikdo nechce udělat. Morální hazard je ve skutečnosti úplně jinde.

Není to tak, že by státní podpory krachujícím bankám zaručovaly bezpečnou a jistou budoucnost jejich manažerů.

Dále diskutujeme možnosti posílení exportu, posílení distribučních kanálů kapitálu pro podniky, posílení kapitálu ČMRZB, podporu malého a středního podnikání, využívání zdrojů Evropské unie…

To jsou vesměs body, které nelze realizovat v krátkém čase. Pokud krize skutečně dojde až do České republiky, je vůbec možné uvedené body realizovat dříve, než krize sama pomine?

To je samozřejmě problém. Na druhé straně, krátkodobých opatření, která by mohla skutečně zapůsobit, je málo.

Pak je tu bohatá kapitola impulsů pro růst ekonomiky. Existovaly úvahy, že některé rozpočtové kapitoly budou posíleny – zejména ty, které mají bezprostřední dopady na spotřebu. Tyto změny by však měly být doprovázeny šetřením v jiných kapitolách.

Uvažovalo se snížení přímých daní firem, snížení sociálního pojištění o 1,5 procentního bodu, zrušení příspěvku státní politiky zaměstnanosti… všechny tyto návrhy mohou, ale nemusejí nakonec projít.

Máte spočítaný dopad případného snížení daně, sociálního pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti na státní rozpočet?

Dopad se pohybuje v řádu nižších desítek miliard korun, což je značný objem peněz. Šlo by o významný inflační stimul pro ekonomiku.

Pokud jde o politickou průchodnost, na to se mě prosím neptejte. Myslím si, že bude malá.

Sociální demokracie přišla také s nějakými body, které by měly stimulovat ekonomiku. Již jste body Sociální demokracie diskutovali?

Z těch 52 bodů  lze uvést, že asi tak 7, 8 bodů nejsou příliš škodlivé. Mohly by případně být použitelné. Zbytek je ovšem hodně povídání, a dále je zde několik bodů, které jsou vysloveně škodlivé.

„Nejsou příliš škodlivé“ – to nezní, jakože by mohly podpořit ekonomiku a odvrátit případný pokles ekonomiky…

Rozumný je třeba návrh na přijetí opatření, která umožní urychlení navýšení kapitálu. Subjektům ve vážné hospodářské situaci, které nemohou navýšit kapitál, by mohly hrozit problémy z regulatorního nebo tržního prostředí – panická reakce klientů. Standardní proces navyšování je zdlouhavý.

Ano, to je jeden z těch rozumných návrhů, o nichž by se dalo uvažovat. Pokud se například banka dostane pod tlak likvidity, je potřeba urychleně navýšit kapitál, což za současných zákonných podmínek je to složitý a zdlouhavý proces. Mělo by smysl tento proces zrychlit.

Která navrhovaná opatření Sociální demokracie považujete za přímo škodlivá? Který příklad je nejkřiklavější?

Mě připadá ne zcela rozumný návrh na snížení dolní sazby DPH, protože je to zaměřeno na to, aby bylo jídlo levnější, aby nezaměstnaní měli na tu skývu chleba. Když se podívám na populaci České republiky, většině by pomohla spíše dieta. Nejsem si jistý, jestli by snížení DPH na potraviny řekněme o 2 % nějak významně přispělo rodinným rozpočtům. Tím spíš, že obchodní řetězce by to využily a navýšily by si marže. Na druhé straně by to byl citelný výpadek příjmů státního rozpočtu, který by navíc neměl žádný dopad na ekonomický růst.

V souvislosti s DPH se uvažovalo i o snížení sazby daně na stavební práce a ve stavebnictví obecně. To se již nezvažuje?

Za současné situace to vypadá, že DPH nebude nikterak měněno.

Jak dlouhý průběh finanční krize, a jejího dopadu na českou ekonomiku, očekáváte v rámci NERVu?

Recese tu bude zcela určitě. Pokud tu nebude technická recese ve smyslu záporného růstu HDP ve dvou kvartálech po sobě jdoucích, pak tu nepochybně bude takové zpomalení, jaké je veřejností již nyní vnímáno jako recese. Recese v psychologickém smyslu tu již je, o tom nemá smysl se bavit. To je daný fakt.

Jak dlouho to může trvat? Když v letech 2000 až 2005 postihla Evropu recese či stagnace, na nás to paradoxně nemělo žádný vliv. Německo mělo vysokou nezaměstnanost, pomalý růst a převládala tam všeobecně chmurná nálada.Naproti tomu u nás rostly továrny jako houby po dešti, zahraniční investice tekly proudem, hypotéky rostly 35% tempem ročně. My jsme tuto dobu vnímali jako období velkého rozkvětu, protože jsme zažívali příliv zahraničních investic a domácí úvěrový boom – ten vrcholil v letech 2006 a 2007, kdy objemy úvěrů podnikatelům ročně rostly o 25 %.

Když vám úvěry rostou ročně o čtvrtinu, byl by v tom čert, aby vám ekonomika nerostla. Dokonce si myslím, že je ostuda, že jsme rostli maximálně kolem 6 %. Při takhle rychlém růstu úvěrů a přílivu investic by to mělo být nejmíň 10 %.

A jak dlouho očekáváte, že se krize v západní Evropě a ve světě bude promítat do české ekonomiky?

Finanční krize, zdá se, z větší části již ustupuje, což se dá ukázat na některých indikátorech jako například rizikové spready na úvěrových trzích. TED spread – rozpětí mezi dolarovým LIBORem a tříměsíčními americkými pokladničními poukázkami – měl vrchol v říjnu až listopadu loňského roku, kdy krize vrcholila. Od té doby se to poněkud uklidnilo. Poněkud, to neznamená úplně. Pořád je TED spread ještě asi na dvojnásobku normálních hodnot.

Normální hodnoty jsou tedy kolem 0,5.

Složitější je to s recesí. To vypadá, že to bude na déle. V Americe se nedávno hovořilo o tom, že ve 2. pololetí nastane oživení, teď se mluví o 3. čtvrtletí. Mám obavu, že za pár týdnů se bude hovořit o 1. čtvrtletí 2010 a tak dále.

Nicméně v Americe to začalo, jsou tam dál a budou z toho dřív venku. V Evropě to bude delší proces i proto, že v Americe je mnohem snazší restrukturalizovat podniky – propouštět zaměstnance, nabírat zaměstnance, prodávat kapitál, likvidovat, fúzovat a dělit podniky… V západní Evropě to funguje o poznání hůře.

Česká republika je v tomto směru ostudou. V celkovém žebříčku podnikatelského prostředí „Doing Business In“, který sestavuje Světová banka, jsme na pozici číslo 75. Za námi je z vyspělých zemí jenom Řecko, pokud ho považujeme za vyspělé, což jen s odřenýma ušima. Pak už jsou tam jenom státy subsaharské Afriky, Latinské Ameriky, Kazachstán… možná Kazachstán je na tom dokonce líp než my.

To bude brzdit oživení v České republice i v západní Evropě. Západní Evropa má proti nám nevýhodu, že má ještě méně pružné pracovní trhy, než máme my. Na druhé straně tam dobře fungují technické věci, jako je registrace podniků, fúze, akvizice, likvidace apod. To se u nás chronicky podhodnotilo.

V důsledku toho zlikvidovat podnik u nás je na dlouho, je to drahé, a kolikrát se spíš vyplatí nechat budovu postupně se rozpadnout než ji prodat. Nehledě na to, že máme v některých oblastech poněkud nelogický daňový systém – například v oblasti daně z převodu nemovitostí. V účetnictví jsou například nemovitosti podniků vedeny v účetní hodnotě, která je vyšší než současná tržní hodnota, ale z převodu nemovitostí se musí platit daň na základě účetní hodnoty. Na dani tak můžete zaplatit tolik, kolik stojí celá nemovitost v tržní hodnotě. To je nesmysl.

Jaké budou další kroky NERVu? Poslední lednovou neděli jste diskutovali…

Vyřešilo se více věcí, než potom zaznělo v médiích. Do médií nebylo publikováno bohužel nic, co by mělo sevřenou a kompaktní podobu. Média z toho proto měla takový rozpačitý pocit, což se nedivím.

Ve skutečnosti se vyřešilo pár užitečných bodů a nyní se bude pracovat po menších skupinkách na konkrétních zadáních. Někteří členové dostanou asistenta – některého nadaného studenta, který se dobrovolně nabídnul. Už vím, jaký domácí úkol dostane můj asistent.

Myslím si, že při všech problémech, jaké tato recese s sebou přináší, je to zároveň i pobídka k tomu, abychom řešili nejen akutní krizové věci, ale abychom se podívali i na to, jak naše ekonomika funguje a mohli bychom se dívat nejen v horizontu jednoho roku, ale zkusit přijmout i dlouhodobější opatření.

Děkuji za rozhovor.

Sníží vláda v letošním roce daně z důvodu finanční krize?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře: “Pavel Kohout: Čechům by pomohla dieta”

  1. Jiří Vídenka napsal:

    Pro doplnění dávám odkaz na relevantní článek z FinMagu: Stimulace ekonomiky snadno a levně od pana Kohouta.
    http://www.finmag.cz/clanek/9547/

  2. Konference napsal:

    Pekny rozhovor. Souhlasim s Pavlem Kohoutem snad ve vsech bodech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.