Čtvrtek 24. května. Svátek má Jana.

Subjektivní neznamená špatný

Ve středu jsme vyhlásili výsledky devátého ročníku ocenění Fincentrum Banka roku. Jako každý rok se diskutuje o metodice, jako každý rok se diskutuje o výsledcích. Tato debata odhaluje, jak někteří manažeři bank a dalších finančních institucí opět přeceňují „objektivní“ kritéria. Dva roky po začátku finanční krize je to vtipné. Nebo možná tragikomické.

Ocenění Banka roku je zdaleka nejvlivnějším oceněním svého typu v České republice, za což upřímně děkuji partnerům, médiím, ale i porotě a finančním institucím. Deset let a několik méně úspěšných napodobitelů je dostatečným důkazem, že metodika Banky roku je v zásadě správná.

Můj společník a nejbližší obchodní partner Martin Nejedlý před založením Fincentra pracoval jako analytik středoevropského bankovního sektoru pro Wood&Company. Když jsme na konci roku 2001 Banku roku vytvářeli, bylo na něm najít vhodná kritéria a jejich váhy v „modelu banky roku“. Ideálem by bylo mít super model, do nějž se zadají parametry za jednotlivé hodnocené ústavy. Model zabliká a vypadnou z něj „objektivní“ výsledky.

Velmi brzy jsme si uvědomili, že takový model je něco jako perpetuum mobile. Prostě jej nelze sestavit. Rozhodli jsme se proto pro opačný přístup: sestavíme-li dobře porotu z odborníků s různým náhledem na bankovní, respektive pojišťovací sektor, jejich různé pohledy na totéž přinesou výsledek, který dobře popisuje realitu. Funguje to!

Ano, jsou to subjektivní pohledy. Subjektivní pohledy top manažerů, ekonomických novinářů, analytiků, ale také třeba ekonomických ministrů české vlády. Každý z porotců má jinou zkušenost s českým bankovním sektorem, souhrn jejich názorů však odráží stav českého finančnictví víc než dobře. Za deset let fungování Banky roku si tím mohu být jist.

Podceňovat subjektivní pohledy odborníků je stejně hloupé jako podceňovat roli analytiků a jejich čísly podložených analýz.

Ve složitém světě financí mají přesné analýzy své důležité místo, které ani omyly v podobě skvěle hodnocených Lehmanů či AIG nemohou snížit. Podobně je však potřeba vnímat i ty obtížně definovatelné charakteristiky finančních institucí jako tradice, solidnost, dlouhodobost a konzistence. Vzpomeňte si na raketový nástup jedné polské banky na český trh v roce 2007. Jak se na mě jejich vrcholoví manažeři  v roce 2008 zlobili, že se nikde pořádně neumístili a jak je to možné, pitomí porotci, změna metodiky, bla bla bla. Porotci však správně odhadli, že atraktivní nabídka zmíněné banky nemůže dlouho vydržet. Nevydržela, ke zlosti klientů. A ke zlosti manažerů nevydržela ani centrála v Praze.

Chcete-li si udělat přesný obraz o stavu českého finančnictví, potřebujete oba pohledy. Ten podložený čísly i ten podložený kvalifikovanou zkušeností. Fincentrum Banka roku je vzácným případem toho druhého pohledu, nic míň, nic víc. Jsem hrdý na to, že jsme takto respektovaný souhrn názorů na český trh přinesli.

Petr Stuchlík je předseda organizačního výboru Banky roku a generálním ředitelem společnosti Fincentrum.

Má podle vašeho názoru ocenění typu Banka roku význam?

Nahrávání ... Nahrávání ...

3 komentáře: “Subjektivní neznamená špatný”

  1. Ředitel napsal:

    …byl jsem tam a bylo to skvělé ! jako společenská událost, jako ocenění, jako akce která se naprosto hodí k financím a pojišťovnictví !

    na úrovni, vybraní bankéři, mělo to spád (což je někdy na společenských akcích problém)

    jsem rád ze toto ocenění na českém trhu a dokonce jako klient přemýšlím o změně banky. být několikrát první, to není náhoda a už ne ani korupce (jak si mnozí myslí)

  2. Zbyněk Svěrkoš napsal:

    Ale jde o to, jak silnou váhu a silný „mandát“ i v rámci těch subjektivních názorů má konečný výrok „Instituce roku“ v oblasti X, dále oblasti Y atd. To vůbec není o tom, že je to špatně, jen je třeba si to uvědomovat.

    1.) Příklad: Množina porotců má nějaké konečné číslo. Kdesi bylo uvedeno, že snad 50 lidí. A teď dojde třeba k tomu, že se řeší třeba 10 institucí (protože tolik jich vlastně do hodnocení vnesli sami porotci). A to ještě doufám, že porotce řekne sám svou volbu z čisté vody, ne že je mu předložen soupis vybraných některých institucí, aby to seřadil dle sebe.

    No a rozložení hlasů je třeba 5 hlasů pro instituci A, 5 hlasů pro instituci B, 5 hlasů pro C … bla bla bla … všechno po pěti a nakonec 6 hlasů pro instutici třeba K. Celkový součet hlasů bude 50. A instituce s výsledkem třeba 6 hlasů získává titul „Instituce roku“.

    Chci tím říct, že je pak diskutabilní síla \“mandátu\“ takové Instituce roku. Neříkám, že je to špatně, verdikt padnout musí a skutečně se asi nedá udělat lépe (jedině mnoho set tisíc hlasů v anketách pro veřejnost). Ale je třeba si toto uvědomit. A ten „mandát“ může být skutečně slabě většinový – to už marketingové využití ankety klientům samozřejmě ale nezohledňuje a nezdůrazňuje. Nejsem z vedení nějaké neumístěné fin. instituce.

    2.) V neposlední řadě – příklad: Zástupce nějaké firmy-korporace bude hlasovat pro banku roku. Přičemž jako zástupce korporace řekne banku A (z důvodů týkajících se korporace, může mít zištné důvody říct prostě tuto banku, protože sleduje obchodní úmysly své korporace, hodit si „očko“ je žádoucí).
    Přitom jako soukromá osoba-klient by šel třeba do banky jiné. Jak se zde rozhoduje – jako šéf korporace nebo jako soukromá osoba-klient banky? Do hlavy mu nikdo nevidí …. Nejde o to, to hanět, ale je nutno si to uvědomit…

    Kolik klientů (či lépe potenciálních klientů) na toto ale pomyslí, když uvidí obálku s výpisem a na obálce \“Instituce roku\“ ?

  3. Ally napsal:

    Určitě se najde hodně lidí, kteří budou proti, ale já souhlasím … neexistuje „objektivní“ exaktní hodnocení čehokoliv. Čistě matematická analýza jakéhokoliv produktu je sice bezva věc, ale v praktickém životě je její aplikace diskutabilní. Klasická poučka říká, že i ten nejlepší produkt se dá blbě prodat, a o tom to je. Osobní zkušenost, intuice, empatie jsou v byznysu velmi důležité.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.