CZK/€ 25.200 +0,18%

CZK/$ 23.143 +0,22%

CZK/£ 29.467 +0,04%

CZK/CHF 26.168 -0,02%

Snižování zadlužení: Připravme se na 6 hubených let

 


 

Snad každý týden jsou publikovány zprávy o tom, jak se další země potýká se zátěží nadměrného dluhu, jak hrozí bankám ztráty z nesplácených úvěrů. Vyhlídky na oživení drtivé většiny ekonomik tlumí enormní břímě dluhu. Dluhy a snižování míry zadlužení (deleveraging) jsou důsledkem splasknutí globální úvěrové bubliny, která vedla k první celosvětové recesi od roku 1930. Toto jsou některé z myšlenek, které do světa vyslali autoři zprávy poradenské společnosti McKinsey Global Institute.

Dluh, snižování míry zadlužení a globální úvěrová bublina

Poradenská firma McKinsey Global Institute publikovala zprávu o dluhu a snižování zadlužení (PDF), zabývající se globální úvěrovou bublinou a jejími ekonomickými důsledky.

Zpráva konstatuje, že měřítko celkového dluhu k HDP je zavádějící a neúplné. Podle autorů zprávy je nutné dívat se na úrovně dluhu v různých sektorech dílčích ekonomik. Zpráva u vybraných zemí sleduje zadlužení sektoru domácností, podniků, sektoru finančního a vládního. Zpráva se zabývá dluhem ekonomik vyspělých i ekonomik označovaných jako ekonomiky rozvíjející se. Mezi diskutovaný vzorek studovaných ekonomik se dostala Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy, Brazílíie, Čína, Indie a Rusko. U vybraných ekonomik se autoři zprávy zabývali zadlužení v dílčích sektorech a uvažují nad udržitelností stávajících úrovní zadlužení v těchto sektorech.

Většinou rostoucí celkové dluhy v době předkrizové

Úrovně dluhu a zadlužení ve vyspělých ekonomikách před finanční krizí déle než dekádu rostly. Celkový dluh vůči HDP se v deseti vyspělých ekonomikách zvýšil z průměrných 200 % HDP v roce 1995 na průměrných cca 300 % v roce 2008. Velká Británie zažila největší růst celkového dluhu v porovnání k HDP mezi rokem 2000 a 2008, poměr dosáhl 469 %. I po ošetření Londýnské role jako globálního finančního centra, má Velká Británie mezi vyspělými ekonomikami po Japonsku druhý největší poměr dluhu k HDP. Další největší zvýšení dluhu vůči HDP vykazuje Španělsko, Jižní Korea a Francie.

Odlišně se dluh vyvíjel v Něměcku, Švýcarsku, Japonsku a rozvíjejících se ekonomikách Brazílie, Číny, Indie a Ruska. V Německu byl celkový dluh k HDP stabilní od 2000 do 2008. Japonsko je zvláštní případ, ve kterém dluh v poměru k HDP zůstával velmi vysoký – jak se snižovaly dluhy soukromé, rostl dluh vládní. Rozvíjející se ekonomiky Brazílie, Číny, Indie a Ruska dosahovaly v roce 2008 zadlužení v průměru 137 % HDP, dluhy zde před krizí rostly mnohem pomaleji.

REKLAMA

Zdroj: Debt and deleveraging: The global credit bubble and its economic consequences, zpráva McKinsey Global Institute

Hypotéky, komerční nemovitosti, akvizice na dluh

Růst dluhu a zadlužení bylo před krizí globálním rysem, globalizace bankovnictví a období neobvykle nízkých úrokových sazeb a rozprostření rizika vedlo ve většině vyspělých ekonomik k rapidnímu nárůstu dluhu. Domácnosti v mnoha ekonomikách podstatně zvýšily své zadlužení, zejména díky hypotékám.

Díky rostoucím cenám se v předkrizových dobách jevil poměr dluhů domácností k aktivům jako stabilní. Dluh domácností v porovnání s disponibilními příjmy se i tak zvyšoval.

Nefinanční podnikový sektor v mnoha zemích vstoupil do krize s nižším zadlužením, měřeno jako poměr dluhu k bilanční hodnotě majetku. Výjimkou byl sektor komerčních nemovitostí a akvizice podniků, která byla financována dluhem (leveraged buyout). Uvnitř finančního sektoru se růst zadlužení lišil napříč různými institucemi a zeměmi. Zadlužení bank v mnoha zemích celkově narostlo na historické úrovně, mnoho bank zaznamenalo zhoršení kvality svého kapitálu.

REKLAMA

Udržitelnost zadlužení

Z pohledu udržitelnosti míry zadlužení je vhodné zvažovat míru růstu dluhu, kapacitu dluhové služby a dlužníkovu zranitelnost v podobě narušení příjmů nebo prudkého zvýšení úrokových měr. Výši zadlužení lze porovnávat se sektory v podobných ekonomikách, sledovat lze změnu míry zadlužení sektoru v porovnání s historickými trendy.

Kapacita dluhové služby měřená poměrem splátek úroku a splátek jistiny k dlužníkovu příjmu dokáže popsat způsobilost dlužníka zvládnout splátky související s dluhem, vyšší poměr signalizuje možné problémy. Dlužníci s velmi proměnlivými příjmy mají vyšší riziko selhání, a proto by neměli nést břímě velkých dluhů.

Dlužníci s fixními úrokovými sazbami mohou udržet vyšší úrovně zadlužení, protože platby dluhové služby se příliš nemění, zatímco dlužníci s proměnlivou úrokovou sazbou nebo krátkou splatností, čelí většímu úrokovému riziku, což udržitelnost úrovně dluhu limituje.

Snižování zadlužení

I když s jistotou nelze říci, zda dílčí sektory budou snižovat míru svého zadlužení, je skutečností, že téměř každá významná finanční krize v období po druhé světové válce byla následována zdlouhavým a bolestivým obdobím snižování zadlužení.

REKLAMA

Takové epizody snižování dluhů jsou bolestivé a trvají okolo šesti let. Existují případy, ve kterých snižování zadlužení proběhlo pouze ve veřejném sektoru, v jiných případech snižoval zadlužení pouze sektor soukromý. V některých epizodách proběhlo snižování zadlužení jak ve veřejném, tak soukromém sektoru. V průběhu těchto procesů docházelo k poklesu HDP, později došlo k oživení. V minulých epizodách snižování zadlužení pomáhal významný růst v čistých exportech, dnes je ale nepravděpodobné, že by všechny hlavní ekonomiky snižující dluhy mohly ve stejný čas zvýšit své čisté exporty.

Snižování míry zadlužení může proběhnout čtyřmi způsoby. Může to být díky úspornosti a utahování opasků, prostřednictvím masivního nesplácení a defaultů, případně vysokou inflací nebo "vyrůstáním" z dluhu díky rapidnímu růstu reálného HDP.

Historie naznačuje, že snižování dluhů utahováním opasků bylo nejběžnější, dochází k němu ve zhruba polovině epizod snižování dluhů. Pokud by dnešní ekonomiky následovaly tuto cestu, budou podle odhadu McKinsey Global Institute prožívat šest až sedm let snižování dluhů, ve kterých dluh k HDP poklesne o nějakých 25 %.

Rozsáhlé dopady dluhů a snižování zadlužení

Zatímco krize náhle zastavila růst úvěru v mnoha ekonomikách, procesy snižování dluhů pouze jen začaly. Dnes, s padajícími ceny aktiv a narůstajícími úvěrovými ztrátami, to vypadá na vstoupení do období snižování dluhu ekonomiky jako celku a uvnitř těch sektorů, které před krizí zažily nejvyšší nárůst dluhu. Všechny tyto procesy mají dopady pro politiku, regulátory, stratégy a kapitány průmyslu, kteří se mají rozhodovat v těchto výjimečných ekonomických podmínkách. Dluh a snižování míry zadlužení bude ovlivňovat ekonomické dění v soukromém i veřejném sektoru.

Se snižováním zadlužování domácností v několika zemích bude spotřeba pravděpodobně růst mnohem pomaleji než před krizí, což způsobí posun nákupních zvyklostí. Snižování míry zadlužení v podnikovém a finančním sektoru může znamenat širší dopady na ekonomiku jako celek. Snižování zadlužení pravděpodobně bude významnou složkou post-krizové obnovy, která bude růst tlumit.

Projekce vývoje vládního dluhu v některých zemích, jako je Velká Británie, Spojené státy a Španělsko, mohou vyrovnat snižování dluhu domácnostmi a realitním sektorem. Lidé si v takové situaci sice mohou utahovat opasky, firmy se mohou vypořádávat se svými dluhy, ovšem utrácení převezme stát. Současný trend zvyšování vládních dluhů v některých zemích může znamenat zamezení významného snižování celkového zadlužení ekonomik.

Existuje tu riziko, že vyspělé ekonomiky mohou zůstat vysoce zadlužené po dlouhotrvající období, což vytvoří křehký a potenciálně nestabilní ekonomický výhled na příštích pět až deset let. Je zřejmé, že celková úroveň zadlužení ekonomiky není spolehlivým průvodcem k odhadu pravděpodobné rychlosti a míře snižování zadlužování.

(Poznámka editora: Původně mělo být v doprovodném obrázku šest hubených krav. Takový bohužel nemám k dispozici, proto jsem ho nahradil třemi tlustými kravami tak, aby celková hmotnost hovězího zůstala zachována. "A aj, sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku, šeredných na pohledění a hubených, kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka. A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých."
[Bible Kralická, Genesis 41,3-4] )

Loading

Vstoupit do diskuze 15 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Zdenek

    4 března, 2010

    Hledal jsem v příspěvku řešení nebo polemiku k nebezpečnému návrhu ekonomů MMF, kteří navrhují zbavit se dluhů inflací, než se trápit šetřením. Je to slyšet stále častěji a naštěstí jsou tito experti zatím v menšině.

    Odpovědět

  • Miroslav Piták

    4 března, 2010

    Podle mě se dluhů zbavíme cestou nejmenšího odporu, tj. inflací. Jak je totiž vidět na příkladu Řecka, šetření je nepopulární a vyvolává tvrdé protesty.

    Odpovědět

  • Petr Síla

    4 března, 2010

    Souhlasím, mírně zvýšená (cca 5 – 6%) inflace je nejsnažším způsobem zbavení se dluhů. A také společensky nejpřijatelnější. Nicméně ECB nepatří k zastáncům vyšší inflace, tudíž by státy jako Řecko nebo Itálie musely nejdříve eurozónu opustit.

    Odpovědět

  • Radek

    4 března, 2010

    Nedovedu si technicky představit, jak by k odstoupení od eura některé země proběhlo. V Česko-Slovenské odluce docházelo ke kolkování bankovek, ale na obou stranách. Kdyby třeba Řecko prohlásilo, že při odstoupení od EMU okolkuje „svá“ eura, tak mu je nikdo nevrátí – a můžou přebarvit jen ta na účtech (a účty tou dobou by již byly prázdné, což by způsobilo kolaps řeckých bank a ještě větší problémy).

    Odpovědět

  • Nox

    4 března, 2010

    No netvrdil bych, ze je spolecensky nejprijatelnejsi, prave naopak. Kdyz nekdo snizi duchody, propusti zamestnance, atd. jedna se o konkretniho cloveka nebo malou skupinu lidi. V pripade inflace zde neni videt zadna „zodpovedna“ osoba, ktera za to muze. Pripomina mi to tvrzeni, ze Hitler nebo Stalin zabili miliony lidi. Pochybuji, ze chodili osobne s puskou v ruce.

    Odpovědět

  • Anonym

    4 března, 2010

    Castecne si to take myslim. Ale ma to trhliny. Inflace sama o sobe neresi vse, muze jen snizovat realnou hodnotu vyse dluhu a splatek. Ovsem stat se nesmi dal zadluzovat. Protoze inflace zaroven znamena vyssi uroky u novych dluhopisu… takze kazdy dalsi novy dluh by byl drazsi a drazsi.
    A to je velky problem. Zatim jen malo zemi na svete hospodari s vyrovnanym rozpoctem, par dalsich ma alespon nejaky strategicky plan, jak behem pristich par let zacit hospodarit s vyrovnanym rozpoctem.
    Jenze „hlavni sef“ USA maji plan na dalsich 10 let hospodareni s deficitem bilion dolaru rocne (? cisla ted presne nevim). Z ceho to hodlaji financovat, to zatim nikdo ani v USA netusi.
    Navic uz ted maji dost velkou cast dluhu navazanou na inflaci.
    Osobne si sice nedovedu predstavit jinou cestu nez „inflacni“. Take jsem ve vyhledu na rok 2010 psal, ze nas inflace muze zaskocit pomerne rychlym a silnym nastupem, ze bychom do konce roku mohli mit inflaci nad 5 %. Viz:
    http://www.finez.cz/odborne-clanky/detail/investicni-vyhled-finez-investment-management-leden-2010/
    Ale nevim, nevim, jestli to vyresi situaci. Z pohledu USA je situace prakticky neresitelna, a tak mam dojem, ze vse skonci velkym prusvihem.
    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Neboj

    5 března, 2010

    Neboj se Traxlere, dluhy státu jsou jen císlice na papíru, to nic neznamená. A peníze vznikají z dluhu. Aby byly peníze, musí se vytvorit dluh a pak jsou ty peníze vytvoreny. V prípade neplacení dluhu USA jim soudní exekutor jiste nezabaví Aljasku.

    Odpovědět

  • Miloslav Šimek

    4 března, 2010

    6let a vyřeší se problémy nahromaděné za několik desítek let? Z ničeho nic se změní chování – protekcionismus, chamtivost? To by bylo kouzelné, bohužel na pohádky tohoto typu se považuji přeci jen trochu za finančně gramotného člověka. Ona samotná podstata tvorby (vzniku) peněz, který dávají do oběhu banky je jeden kolosální podvod zastřešený centrálními bankami, MMF, světovou bankou a to jen a jen s jediným cílem, aby fungoval a udržoval lidi v iluzi. Bavíme se o penězích, které de facto fyzicky nikdy neexistovaly, vznikly virtualne v nejake bance. Kdo chce, podrobnosti si muze dohledat a zrejme bude prekvapeny…

    Odpovědět

  • Učitel

    4 března, 2010

    Já jěště pamatuji dobu, kdy peníze byly podloženy zlatem státního pokladu. Dokonce i na těch papírových bankovkách to bylo napsané. Každý v této době věděl, že prostřednictvím bankovky vlastníl kousíček zlata ze státního pokladu. Zlato však v tichosti Klaus po roce 1989 prodal švýcarům, takže v současnosti bankovky jsou jakési dlužné úpisy, bez nějaké fyzické hodnoty. Většinu peněz dnes představují nuly a jedničky v binárních kódech zapsaných na nějakém hardisku v bance. Vydávání nových peněz, jejichž objem není dostatečně chráněný, samozřejmě vede k jejich znehodnocování. Inflace bude, není totiž efektivnějšího nástroje, jak se zbavit státního zadlužení. Jenže inflace vždy okrade drobného spořílka, který se snaží žít odpovědně. Naopak vyhrává ten, který nešetří, žije si nad poměry, třeba i s půjčkami. Jinak moje prognóza je, že poroste nezaměstnanost ze současných 10% na hodnotu asi 15 až 20%, a takto zvýšená bude stagnovat minimálně 5 let. Potom začnou sociální nepokoje, a to už raději nebudu budoucnost předvídat. V EU se zastavil rozvoj podnikání, které zabezpečuje zaměstnanost. Výroba se přesunula do Asie a místní podnikatel nemá šanci vyrábět výrobek, schopný cenové konkurence. Očekávám dobu, kdy výrobek z Asie bude mít pečeť kvality a naopak v EU se bude vyrábět šunt. Pracuji v učňovském školství a dobře vím, že vychováváme většinou lemply, kterým chybí fortel a umění našich předků. Ředitel na poradě nás informoval, že k nám na maturitní obor se hlásí žákyně se čtyřmi pětkami na vysvědčení v pololetí. Žáci u maturity technických oborů neumějí sečít dva jednoduché zlomky či převést trojčlenku. Za to ale skoro všichni umí ovládat telefon a kopírovat DVD na jedničku. Pokud budeme chtít naši mládež zachránit a pokusit se je zaměstnat, budeme muset pro ně postavit takzvané „montovny“, kde se po čase stanou otroky u pásu. Stále si kladu otázku, co bude s tou částí populace, která se zaměřuje na studium humanitních věd. Budou ochotní stoupnout si za stroje v továrnách? Jak dlouho je ještě společnost uživí? Na vysokých technických školách je nedostatek studentů, oproti tomu právnické, ekonomické, pedagogické a fylozofické praskají ve švech. Je třeba si uvědomit, že hlavně technici jsou podporou růstu bohatství společnosti, protože zabezpečují výrobu a většina z nich dělá něco smyslplného a užitečného.

    Odpovědět

  • Učitel

    4 března, 2010

    Omlouvám se za překlepy v textu, snad se ještě můži považovat za gramotného. Děkuji za pochopení

    Odpovědět

  • Otazník

    5 března, 2010

    A já si zase pamatuji, že na bankovce vydané v roce 1961 bylo napsáno přesně toto: „BANKOVKY JSOU KRYTY ZLATEM A OSTATNÍMI AKTIVY STÁTNÍ BANKY ČESKOSLOVENSKÉ“, jak se každý může přesvědčit zde: http://p-numismatika.cz/images/kapitola_6/stokoruna_02.jpg A pod těmi „AKTIVY STÁTNÍ BANKY ČESKOSLOVENSKÉ“ si mohl člověk přečdstavit ledacos, třeba i ty polorozpadlé baráky co po bolševickém vládnutí zůstaly, nebo fabriky, které vyráběly zboží, které nikdo moc nechtěl. Ale možná si Vy pamatujete ještě první republiku a tam to možná bylo. V každém případě ať jsou peníze ve formě papíru, nebo čísel na počítačovém monitoru, či ve zlatých mincích, jedna věc je jistá, ničeho z toho se nenajíte, když budete mít hlad, a ani si tím nezatopíte, když vám bude zima. V konečném důsledku je pak jedno jestli vám v případě opravdové krize zůstane v ruce papír bankovky, nebo zlaté kolečko s reliéfem vladaře na líci, když Vám za ně nikdo nevymění ani bramboru. Zlato má cenu jen v lidských hlavách podobně jako ty papírové bankovky, takže pláč po „zlatém standardu“ je pláčem na špatném hrobě. Kdyby měly být dnes peníze kryty zlatem, tak nejsme tak bohatí a nežijeme v takovém blahobytu, a to z jednoho jednoduchého důvodu, nebylo by totiž dost peněz na všechny ty statky, které lidstvo za ta léta vytvořilo, protože tolik zlata na světě není. Proto se upustilo od „zlatého standardu“.

    Odpovědět

  • Miroslav Piták

    5 března, 2010

    Ano, to je pravda, že zlata nebo stříbra se nenajíte, ale zlato a stříbro byly považovány za „komoditní“ peníze už před několika tisíci lety a používali se jako platební nástroj. Centrální banky si vykouzlí libovolné množství peněz na PC, ale u zlata/stříbra to tak lehce nejde.
    Samozřejmě,. že v minulosti byly případy, kdy se snižovala hodnota mincí tím, že se snižoval obsah zlata/stříbra v minci. 100% zárukou není nic.
    Ale co tím chci říci. Dokážu si představit, že v případě vypuknutí průseru (to považuji za reálnou hrozbu s pravděpodobností téměř 100%, otázka pouze je v horizontu kolika let tato událost nastane) se bude zlato a stříbro používat jako platební nástroj nebo se emitují „nové“ peníze podložené zlatem. Každá centrální banka má nějaké zlaté rezervy, prostě se udělá reset systému a najede se na novou měnu.
    Zdá se to Vám to hodně šílené?
    Když někteří před několika lety varovali před současnou krizí, taky byly považovány za šílence a ejhle.

    Odpovědět

  • Otazník

    5 března, 2010

    Vrtá mi hlavou jediná otázka. Komu ty vlády-státy vlastně dluží? Jestli je to dluh vůči svým občanům, tak je to v pohodě, ale jestli je to dluh vůči třetím stranám, tak to je pak problém. Proč si vláda ČR nepůjčuje přednostně od svých občanů? Vždyť pak by splátky dluhu vlády pomohly oživit hospodářství ČR, protože by se dostalo víc peněz mezi občany ČR, kteří by je mohli utratit doma, nebo ne? Jestliže si ovšem vláda ČR půjčuje od třeba Goldman Sachs, tak pak je to problém, protože občané ČR část svých peněz předají GS a budou jim chybět.

    Odpovědět

  • Radek

    5 března, 2010

    „Jestliže si ovšem vláda ČR půjčuje od třeba Goldman Sachs, tak pak je to problém, protože občané ČR část svých peněz předají GS a budou jim chybět.“
    – tohle je zkreslené vidění
    Navíc bych řekl, že ČR si většinu prostředků půjčuje od občanů – prostřednictvím penzijních fondů a dluhopisových podílových fondů.

    Odpovědět

  • Anonym

    5 března, 2010

    Uvadite zavadejici informace.
    1) Vlada CR si pujcuje predevsim od ceskych obcanu. Naprosta vetsina ceskych statnich dluhopisu je korunovych a kupuji je institucionalni investori predevsim z rad ceskych bank, pojistoven, penzijnich fondu, fondu atd… jinymi slovy obcane CR na svem penzijnim pripojisteni, zivotni pojistce atd. Kupuji je samozrejme i zahranicni fondy, ale je to pomerne maly kus kolace.
    2) Splatky uroku i jistin dluhopisu se jiz peknou radku let financuji novymi dluhopisy. Tudiz v konecnem souctu se pri splaceni dluhu zadne finance mezi obcany nedostavaji.
    3) Navic cela teorie o tom, ze se pri splatkach dostavaji mezi obcany penize, je moc pekna, ale mluvi jen o B, nerika A… ze nejdriv tu spotrebu obcan odlozi a penize pujci statu (spotrebuje je stat)… pro hospodarstvi (HDP) to neni velky rozdil, kdo penize utrati, zda obcan, nebo stat… akorat stat je zpravidla utrati velmi neefektivne.
    Jinak k otazce, komu ty vlady vlastne dluzi… jak ktere… nektere domacim obcanum, nektere cizim obcanum a nektere centralni bance nebo Mezinarodnimu menovemu fondu, protoze nikdo jiny uz by dluhopisy s tak nizkym urokem nekoupil.
    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět