Úterý 22. října. Svátek má Sabina.

Rubikova kostka aneb Jak ven z krize

O paralelách mezi Velkou hospodářskou krizí ve třicátých letech minulého století a situací, kterou si procházíme dnes, se napsalo již mnohé. Avšak s přibývajícím časem trochu pozorný pozorovatel najde další shodné rysy.

Jedním z takových rysů je nezaměstnanost. Ta v mnohých zemích EU šplhá do rekordních výšin, a to zejména mezi mladými. Citelně to pociťují zejména okrajové země EMU. Mezi jednotlivými zeměmi EMU existují velké rozdíly nejenom v nezaměstnanosti (a její struktuře), ale rovněž v produktivitě práce a ekonomické vyspělosti.

Třeba Řecko a Portugalsko dosahují v ukazateli HDP na hlavu jen 82 % a 77 % průměru EU, přičemž vycházejí ještě nižší čísla, když vezmeme v úvahu jen EMU. Naproti tomu takové Německo je na úrovni 120 % EU a 112 % eurozóny.

Ovšem málo se již ví, alespoň v tuzemsku, že třeba i mezi jednotlivými státy USA jsou výrazné rozdíly v ukazateli HDP per capita. Např. Alabama má jen 74 % průměru USA a Mississippi jen 67 %. Pokud jde o rozdíly v ekonomické vyspělosti, jsou na tom EU a USA dost podobně.

Řešení krize

Určitou podobnost můžeme najít i ve zvolených „řešeních“ ekonomické krize. Stejně jako ECB, ale o něco dříve pumpoval FED do ekonomiky značné prostředky (programy Twist či QE). Na tyto kroky je možné nahlížet ze dvou pohledů. Jeden, který reprezentuje spíše názorový proud klasické ekonomie, říká, že tyto zásahy byly kontraproduktivní a ekonomice nijak nepomohly. Na druhou stranu se objevují kritiky, že zásahy byly příliš slabé a tudíž nedostatečné.

Jedním z nejhlasitějších kritiků je i známý ekonom Paul Krugman. Ten horuje za výraznější podporu ekonomiky ze strany státu. Své argumenty dokazuje Grafem 1, který ukazuje, že čím více se snížily vládní výdaje (osa x), tím více pokleslo HDP dané země. 

Graf 1: Vztah mezi snížením vládních výdajů a poklesem HDP

finemon-krize-krugman-01

Zdroj: Patria.cz

Ovšem trochu při své kritice zapomíná, že vliv na HDP mají nejenom vládní výdaje, ale i další faktory, především pak investice firem.

Pro návod jak neřešit krizi se můžeme podívat do Japonska. To nyní v podstatě vstupuje do třetí ztracené dekády. Po kolapsu realitního trhu a bank na počátku 90. let minulého století se tehdejší japonská vláda pokusila vše vyřešit za pomoci masivních vládních výdajů na investice do infrastruktury (do značné míry byly tyto investice zbytečné). Potom, co se ukázala marnost těchto snah, přišla japonská centrální banka s politikou velmi nízkých (až nulových) sazeb a kvantitativním uvolňováním. Ani to však nefunkční bankovní systém nedalo do pořádku.

A jak to vypadá, v Evropě se politici rozhodli japonskou cestu zopakovat. Když se krize opět rozhoří, sejdou se zástupci EU a shodnou se na tom (v tom „lepším“ případě), že je třeba něco dělat. Jejich plán je však vždy neurčitý a zdá se, že počítají s tím, že když nebude něco fungovat podle představ, zasáhne ECB.

Obdobně jsou na tom i v USA, kde čekají, zda Fed prodlouží operaci Twist či přijde další kolo QE. A to přesto, že prozatím ani Twist ani QE nefungovaly.

Co by mohlo pomoci

Dosavadní použité metody řešení příliš nepomáhají. Asi jen obtížně bude možné spoléhat na další rostoucí zadlužení (USA, Velká Británie, Španělsko), růst mezd, který neodpovídá produktivitě práce (Francie, Itálie). Jak je vidět na situaci v Japonsku, potenciál těchto řešení se již vyčerpal.

Ale přesto zůstávají země, které jsou schopny dále růst. Mezi velkými zeměmi OECD jsou to jen USA a Německo (viz Graf 2). Ve Španělsku a Velké Británii je negativní šok spojený s koncem umělé stimulace příliš velký.

Graf 2: Růst reálného hrubého domácího produktu

finemon-krize-krugman-02

Zdroj: Naxitis

Vysoce ziskový korporátní sektor obvykle vede k růstu investic, které jsou jednou z hlavních složek HDP. Proto mají USA a Německo nejlepší perspektivu růstu. Naproti tomu v Itálii a Španělsku investice stagnují a roste nezaměstnanost. Investice stagnují především proto, že další očekávání vývoje v dané zemi je negativní, což nemůže vést k růstu zaměstnanosti a dalším investicím, a to i přesto, že mohou být zisky firem vysoké

Co tedy lze udělat? Další summity, přerozdělování, záchranné fondy apod. jen obtížně mohou ekonomice (nejen) v Evropě pomoci. Klíčem k opětovnému nastartování ekonomiky se zdá být podpora investičního rozvoje firem, která ovšem nemůže být prováděna pomocí dotací či přímé podpory vybraných podniků, jak jsme byly svědky doposud, ale snížením daní a zjednodušením daňových systémů. To ovšem naráží na odpor politiků, kterým by se tak snížila možnost přerozdělování. A je jasné, že si tuto hračku nenechají bez boje vzít.

Rozpadne se eurozóna?

Nahrávání ... Nahrávání ...

6 komentářů: “Rubikova kostka aneb Jak ven z krize”

  1. kolja napsal:

    Klíčovou otázkou je zda nezaměstnanost způsobuje nedostatek práce nebo nedostatek peněz na zaplacení zaměstnanců. Podle mého názoru je práce dostatek, ale peněz na zaplacení zaměstnanců je málo. Kam se poděly ty miliardy uvolňované do ekonomiky?

    • Původní kolemjdoucí napsal:

      Otázkou je, jestli nezaměstnanost nezpůsobuje i doposud poměrně bohatá sociální síť. Jak jinak si vysvětlit velké množství např. ukrajinských pracovníků ve stavebnictví nebo v průmyslu a chodby ÚP plné zdravých českých mužů? Argument že pracují za málo peněz neberu v úvahu, jejich příjem je minimálně na hranici minimální mzdy. (až na vyjímky)

  2. STAS napsal:

    necetl jste pozorne, v zadnem pripade se nejedna o nejaky prijem statu , ale o by-pas financnich prostredku v zuctovaci bance na zaklade zakonem stanoveneho mnozstvi s ohledem na celkovy objem prostredku v cash flow narodniho hospodarstvi s ohledem neohrozit financni toky bankovniho systemu. Rozsah a obsah aktivit Sféry veřejné, jinými slovy strukturu a podobu jejího produktu, určují veřejné rozpočty (v ČR je to státní rozpočet, rozpočty krajů, obcí a účetně mimorozpočtových institucí, napří-klad zdravotních pojišťoven). Rozpočty jsou vytvářeny Rozpočtovým suverénem (u státního rozpočtu ČR Parlament na návrh vlády) na rozpočtové období, obvykle roční. Své Příjmy by rozpočty měly zís-kávat z výběru daní, případně ze zisků firem ve veřejném vlastnictví: protože tyto Příjmy vesměs ne-stačí, ke krytí deficitů se přídávají tržby z prodeje majetku vytvořeného předchozími generacemi a ze-jména půjčky; Částka vzniklá součtem těchto čtyř položek se stává Výdaji veřejných rozpočtů.

    I když účetně platí daně subjekty obou Sfér, a v podstatě dle stejných pravidel, placení daní Sférou ve-řejnou je aktivitou skutečně jen účetní, moderně virtuální: v ČR veřejná instituce platí své zaměstnan-ce tak, že z příslušného rozpočtu obdrží jeho superhrubý plat, z něj vyplatí zaměstnanci jeho plat čistý a zbytek, tedy zálohu na daň z příjmů, sociální a zdravotní pojištění do rozpočtů opět vrátí; podobně je tomu i s ostatními daněmi placenými subjekty Sféry veřejné.

    • Radek napsal:

      „v zadnem pripade se nejedna o nejaky prijem statu , ale o by-pas financnich prostredku v zuctovaci bance na zaklade zakonem stanoveneho mnozstvi s ohledem na celkovy objem prostredku v cash flow narodniho hospodarstvi s ohledem neohrozit financni toky bankovniho systemu“

      • tak tomu nerozumím…

  3. STAS napsal:

    Jen pro pripomenuti. Ve Starem Rime byly prime dane povazovany za nepripustny zasah do soukromeho vlastnictvi !!! Vychodisko z cyklickych krizi Ponziho systemu je zavedeni ekonomiky bez dani !! Pouhou zmenou software cash flow statnich financi dosahneme tohoto cile, ale jak rika autor, je to proti zajmum politiku, tedy odstranme politiky…

    • zamecnik napsal:

      Když jsem se koukal na vámi navrhovaný systém, tak jsem v něm objevil jediný zdroj příjmů státního rozpočtu – ražebné. Buď mi něco uniklo, nebo to rozhodně nepovažuji za dobrý systém.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.