Čtvrtek 01. října. Svátek má Igor.

R.I.P. Pomazánkové máslo, vítej EU

V Madetě pláčou kvůli poslednímu pomazánkovému máslu. Za jeho vraždu viní Evropskou unii s její vpravdě poněkud patologickou chutí normovat a předepisovat, a také některé české politiky, kteří „neuměli ochránit národní zájmy“.

No, ve skutečnosti bych tedy politiky opravdu nevinil z toho, že se zase moc nezabývali bojem za pomazánkové máslo, tedy za právo nazývat tento produkt „pomazánkovým máslem“. Všichni přece víme, oč jde. Kdo se vypraví na roh do samoobsluhy pro rum, netápe u regálu, protože prostě sáhne po etiketě „tuzemák“ nebo nějaké jiné. Zoufalé hospodyňky také nestráví nekonečné nervní hodiny u regálu v potravinách, celkem bez obtíží natáhnou ruku po něčem, co se bude jmenovat třeba „tradiční pomazánkové“.

Ani rum ani pomazánkové máslo ve skutečnosti nepatří k národním zájmům v tom skutečném smyslu slova. Byly a jsou to v obou případech takové zvláštnůstky, ale národní zájem? Leda, že po rumu přichází čas na národní svéráz lovu. Pokud oni politici, co vlastním tělem nezachránili i pro další generace pomazánkové máslo, chránili ve stejné době podstatnější zájmy České republiky, tak bych jim to vcelku s klidem odpustil.

Opravdu mi podstatnější připadá, zda a v jaké podobě se připojíme nebo nepřipojíme k finančnímu (bankovnímu) valu, zda si udržíme kompaktní a nezcizitelné české finančnictví, zda a kdy budeme nebo nebudeme uvažovat o euru, nakolik budeme schopni proinvestovat peníze z rozvojových fondů a nakolik je zase vrátíme zpátky do Bruselu. To jsou otázky, které bychom měli ve vztahu k Evropské unii řešit spíše.

A ještě více – má tato unie smysl ve chvíli, kdy naprosto zjevně trpí zakrňováním demokracie a kdy se postupně dostává do situace, ve které stále častěji velmi pofidérně volení lidé rozhodují o věcech, které se týkají opravdových národních zájmů jednotlivých států?

Letos budou mimo jiné volby do Evropského parlamentu. Bude zajímavé sledovat, jak se k nim postaví česká veřejnost. Ta stejná veřejnost, která vede s Bruselem válku založenou na tom, že se rozhodla nebrat Evropskou unii na vědomí a povšechně na ní nadávat. Což není přístup zcela konzistentní.

Nadšení Evropané se stáhli do defenzívy a nedávají svoje názory příliš najevo. Většina se nyní začíná tvářit tak, že sjednocená Evropa je skvělá myšlenka, jenom chce vylepšit a „dotáhnout“. Takoví „poučení“ eurooptimisté, ti nyní tvoří většinu politického spektra. Ostatně všimněme si, že s novou vládou přišel i nový postoj k euru. Diskuse o tom, zda je euro vůbec potřebné pro zemi, jako je Česká republika, a jestli je euro v našem národním zájmu, se stala diskuse, kdy ho přijmeme. Tedy diskuse, ony jsou to spíš jednostranné ujištění o tom, že euro bude, jediná otázka zní kdy.

Aniž bych plakal za rumem a pomazánkovým máslem, měli bychom do Evropského parlamentu poslat spíše euroskeptiky. Nikoliv proto, aby rozbili evropskou společnost a vědomí společného kontinentu. Ale jenom skeptici dokážou postavit evropskou spolupráci na opravdu pevných základech, a těmito pevnými základy jsou společné evropské zájmy, volný obchod, spolupráce, pohyb lidí a kapitálu. To jsou zdravé věci.

Zdroj obrázku: wrapuch.net

Má Evropská unie rozhodovat o "rumu" a "pomazánkovém máslu"?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.