Proč by investice neměly mít letní prázdniny
Letní měsíce bývají pro rodinné rozpočty jedním z nejnáročnějších období v roce. Dovolené, dětské tábory, cestování i vyšší výdaje za volnočasové aktivity často vedou domácnosti k tomu, že hledají, kde krátkodobě ušetřit. Jednou z možností, která se nabízí, je dočasné pozastavení investic. Podle odborníků je ale lepší investovanou částku krátkodobě snížit než pravidelné investování úplně přerušit. Největším rizikem je nejen ušlý výnos, ale hlavně ztráta investičního návyku.
Průměrný Čech utratil v roce 2024 za dovolenou včetně dopravy, ubytování, stravy a zábavy přes 37 tisíc Kč, vyplývá z průzkumu Holiday Barometr. Průměrný dětský tábor pak vyjde na 6 až 7 tisíc korun na týden. Tyto a další prázdninové výdaje jsou významnou zátěží pro mnohdy už tak velmi napjatý rodinný rozpočet.
„Dovolená je důležitou součástí rodinného rozpočtu. Smysl dává plánovat ji tak, aby nenarušila dlouhodobé finanční cíle. Pokud se rodina v létě dostává do finančního tlaku, měla by nejprve hledat úspory ve zbytných výdajích. Teprve když to nestačí, přichází na řadu úprava pravidelných výdajů, a případně i výše investované částky,” říká Vojtěch Olbrecht, hlavní ekonom společnosti Investona
Největším rizikem je ztráta návyku
Pozastavení investic kvůli krátkodobé úlevě rodinnému rozpočtu má dvě hlavní rizika. To první je ztráta potenciálního výnosu. Vezměme konkrétní příklad. Investor vkládá každý měsíc 5 000 korun, každé léto ale investice na dva měsíce pozastaví. Za deset let tak do portfolia nepošle celkem 100 000 korun. Na první pohled jde o jasně vyčíslitelnou částku. Skutečná ztráta je ale výrazně vyšší – na konci období může mít investor na účtu zhruba o 150 000 korun méně, než kdyby investoval bez přerušení.
Rozdíl vzniká působením složeného úročení. Peníze, které do portfolia nikdy nedorazí, negenerují výnosy – a negenerují ani výnosy z těchto výnosů. Při modelovém ročním výnosu 7 % se tento efekt s každým vynechaným měsícem prohlubuje. Výsledkem je, že reálná ztráta převyšuje nevložené prostředky o celých 50 procent. Čím delší je investiční horizont, tím výrazněji se tento efekt projevuje. Ve 20letém horizontu by tak rozdíl činil už téměř půl milionu korun.
REKLAMA
Druhé úskalí souvisí se změnou chování investora a investiční disciplínou. Samotná letní dovolená přitom není problém, pokud je součástí promyšleného rozpočtu. Riziko vzniká ve chvíli, kdy vede k přerušení dlouhodobých finančních návyků. Krátká pauza se může snadno prodloužit, zejména pokud na ni navážou další sezónní výdaje. Na konci léta přicházejí školní potřeby, na podzim běžné provozní náklady domácnosti a následně vánoční výdaje. Z jednorázového přerušení se tak může stát mnohem delší výpadek v pravidelném investování.
„Pravidelné investování funguje podobně jako jiné návyky. Jakmile člověk jednou přestane, návrat k původní rutině bývá mnohem těžší, než se zdá. Právě proto je často jednodušší nastavit si pravidelnou investici a dál ji neřešit. Pokud je rodinný rozpočet dočasně pod tlakem, dává větší smysl investovanou částku snížit než trvalý příkaz úplně rušit. Člověk si tím zachová disciplínu i kontinuitu, které jsou pro dlouhodobé finanční cíle klíčové,“ doplňuje Olbrecht.
Odborníci proto doporučují přizpůsobit výši pravidelných investic aktuální finanční situaci, než je zcela zastavovat. I nižší pravidelná částka pomáhá zachovat investiční rutinu a umožňuje dál využívat výhod dlouhodobého investování a složeného úročení.
