Čtvrtek 27. června. Svátek má Ladislav.

Pavel Štěpánek a Tomáš Síkora: Otázku distribuce řešíme společně

Co ovlivňuje výkon českého finančního sektoru, jak vypadají jeho budoucí vyhlídky? A jakým rizikům musí čelit v důsledku zavádění moderních technologií? Se Zdeňkem Tůmou diskutují Pavel Štěpánek a Tomáš Síkora, výkonní ředitelé České bankovní asociace, respektive České asociace pojišťoven.

 

O finančním sektoru se obvykle předpokládá, že se pohybuje v souladu s hospodářským cyklem, který nyní prochází fází oživení. Kde se podle vás nyní bankovní, potažmo pojistný sektor nachází z hlediska finanční stability a vyhlídek v rámci příštích dvou let?

Pavel Štěpánek

Vazba mezi ekonomickým cyklem a sektorem bankovnictví bezpochyby existuje, nicméně můžeme říci, že v posledním období byla do jisté míry rozvolněná. Na základě statistik předchozích tří čtyř let si můžeme všimnout, že navzdory recesi například rostly úvěry korporátní sféře a ziskovost bankovního sektoru setrvávala na vysoké úrovni. A ačkoliv je patrné, že dobrá finanční kondice bankovní klientely příznivě ovlivňuje celkovou stabilitu sektoru, do hry ve výsledku vstupuje množství dalších faktorů. Na trhu se neustále vyostřuje konkurenční prostředí, uvnitř bank roste hlad po technologických a produktových inovacích, které se zároveň střetávají s požadavky na větší úsporu nákladů. Svůj tlak zvyšuje i nebankovní konkurence finančního zprostředkování a celkový obrázek samozřejmě ovlivňují i požadavky ze strany regulace.

Tomáš Síkora

Musím říci, že v pojišťovnictví je situace jiná. Negativní hospodářský cyklus, který se u nás projevoval od roku 2008, se v našem odvětví projevil se zpožděním, oživení v našem sektoru proto zatím necítíme. Nyní se pohybujeme na úrovni pozitivní nuly a v následujících letech k dramatickému oživení zřejmě v pojišťovnictví nedojde, a to ani z krátkodobého, ani střednědobého hlediska. Náš růst se bude zřejmě pohybovat v rozmezí jednoho až dvou procent.

V bankovnictví jsme si v posledních letech mohli všimnout zajímavého trendu. Ačkoliv česká ekonomika nebyla v nejlepší kondici, kvalita portfolia bank se zlepšovala. Čím si to vysvětlujete?

Pavel Štěpánek

Ano, podíl klasifikovaných pohledávek se vyvíjel příznivě. Ale je také pravda, že musíme odlišit celkový obrázek od struktury korporátních a retailových produktů. Po prvním otřesu ekonomiky v roce 2008 se na složitou situaci podniková klientela vesměs zvládla adaptovat. Ve druhé fázi recese, tedy od roku 2011 do poloviny roku 2013, se tak mohla velká část podniků opřít o zdravější finanční fundament a dokázala udržet cash-flow i vztahy na úvěrující banku. Díky tomu se nezhoršovala celková kvalita úvěrového portfolia. A i když je v určitých segmentech úvěrového trhu situace složitější, celkově má český bankovní trh nadále velký růstový potenciál. Banky jsou sice opatrné a zpřísňují svůj pohled na úvěrové hodnocení klientů, přesto si dokázaly udržet dynamický přírůstek úvěrové emise. Souhrnně řečeno, místo toho, aby bankovní sektor hospodářský cyklus následoval, šel v posledních letech proti němu a negativní dopady brzdil.

Proč je v pojišťovnictví situace jiná než v bankovnictví?

Tomáš Síkora

Jedním z důvodů je fakt, že v Česku musíme hodně zapracovat na zlepšení pověsti pojišťovnictví. Ačkoliv náš byznys nestihl v posledních dvaceti letech žádný významnější problém, zejména retailová klientela vnímá nabídku pojistných produktů jako něco, co je jí vnucováno a co nepotřebuje. Druhým problémem jsou bezesporu regulatorní opatření, která dusí další rozvoj v pojišťovnictví. A do třetice nám chybí příležitosti pro růst, které by měl vytvářet stát. Například odkládání zdravotní reformy nebo nedostatečná podpora zapojení pojišťoven v rámci dobrovolného důchodového pilíře nám v onom růstu brání. Pokud nedojde k zásadním změnám v české politice a sektoru samotném, s dramatickým růstem v pojišťovnictví ani do budoucna počítat nemůžeme.

Když ale porovnáme propojištěnost České republiky, která na rozdíl od vyspělejších zemí nižší, prostor pro růst by zde být teoreticky měl…

Tomáš Síkora

Lidé si u nás zatím pojišťují především auta a majetek, méně pozornosti už věnují pojištění odpovědnosti nebo životnímu pojištění. Proto se mnohem více musíme vrhnout do vzdělávání široké veřejnosti. Bránit se také musíme jisté „socializaci“ komerčního pojištění, zejména pokud se z něj snažíme udělat částečně veřejnou službu. Nemyslím si, že toto je správná cesta. A jak už jsem zmínil, pro růst pojišťovnictví musí vhodné podmínky vytvářet i stát.

Kromě regulatorních a legislativních faktorů, které jste oba zmínili, co považujete za hlavní faktory ovlivňující výkon našeho finančního sektoru?

Tomáš Síkora

V pojišťovnictví jde ještě o kulturu prodeje a zprostředkování. Bankovní domy mají poměrně sofistikované nástroje prodeje, zatímco u nás se významná část produktů prodává při osobním styku klienta a zástupce pojišťovny, dnes zejména prostřednictvím externích distribučních sítí. Je třeba zkvalitnit zákony a zvýšit tlak pojišťoven pro nastavení parametrů, kdo může pojistné produkty prodávat a jakou za svou činnost nese odpovědnost. Sami se proto nově snažíme upravit kvalitu distribuce a informací pro spotřebitele samoregulačními opatřeními.

Pavel Štěpánek

K filozofii odpovědi pana Síkory bych se rád připojil, protože si myslím, že kdo bude schopen lépe oslovit zákazníka, anticipovat jeho potřeby a preference a přizpůsobit svou nabídku tak, aby pro něj byla co nejkomfortnější, má do budoucna největší perspektivu. Otázku distribuce šité na míru zákazníkovi řeší oba sektory společně.

V posledních pěti letech jsme v distribuci zaznamenali obrovský nárůst on-line prodejů. V celém bankovnictví stejně jako v neživotním pojištění tak dochází k velké komoditizaci služeb. Nakolik očekáváte, že nové technologie ovlivní podobu distribuční sítě?

Tomáš Síkora

Osobně bych kategorie rozdělil nejen na život a neživot, ale také na retail a korporát. Nedovedu si třeba představit, že bychom velké průmyslové celky dokázali v budoucnu pojišťovat on-line. Ano, alternativu přímého osobního prodeje mimochodem již v pojišťovnictví vnímáme u „komoditních“ produktů, jako je cestovní pojištění, autopojištění, částečně i majetek. Ačkoliv by se tedy mohlo zdát, že mnohé pojistné produkty jsou komoditizované, nadále zůstávají provázané s jinými složkami, a to především u životního pojištění. Proto jsem přesvědčen, že on-line prodeje nebudou bezprostředně ovlivňovat růst trhu. Naopak ovlivní postupně přesuny produkce v rámci distribučních kanálů, tedy co a přes koho se bude prodávat. Tento faktor jde ruku v ruce s nástupem nových generací na trh práce, které jsou odmala zvyklé pracovat s internetem. 

Technologie navíc přináší nové možnosti pro klienty, zároveň ale vytvářejí nová rizika, zejména v podobě kyberkriminality…

Pavel Štěpánek

Proti kyberkriminalitě rozhodně musíme důsledně bojovat, protože by mohlo dojít k ohrožení důvěry celého finančního systému. Banky si toto uvědomují a prevenci a ochraně svých systémů věnují náležitou pozornost, což je nákladově velmi náročné. A jsou v tom úspěšné, dokonaných hackerských incidentů je naprosté minimum. Podle zkušeností jde většina útoků přes nejslabší článek a tím je bohužel neobezřetný klient, který by měl dodržovat jistá bezpečnostní pravidla, ale nečiní tak. Náš nedávný průzkum veřejného mínění potvrdil, že v počítačové gramotnosti mají Češi velké rezervy. Na potřebu větší obezřetnosti při používání moderních technologií proto poukazujeme v naší kampani vůči veřejnosti.

Tomáš Síkora

Riziko kyberkriminality v pojišťovnictví nehrozí, protože zde nedochází k přesunu finančních prostředků. Co nás ale ohrožuje, je pojistná kriminalita, významná nákladová oblast. Pojišťovny se musí účinněji bránit riziku pojistných podvodů a více se zaměřit na jejich prevenci a odhalování. Nové technologie tak budou využívat nejen v komunikaci se zákazníkem a při uzavírání obchodů, ale čím dál více i při ochraně vlastního byznysu.

V souvislosti s celým finančním sektorem se dnes často mluví o razantně vyšších regulatorních nárocích. V bankovnictví ale změny nastaly mnohem dříve než v pojišťovnictví. Čím si to vysvětlujete?

Tomáš Síkora

Banky skutečně začaly regulaci své solventnosti řešit daleko dříve. V tomto směru je pojišťovny regulatorně vždy dotahovaly. Diskuse o zavedení směrnice Solvency II se spustila zhruba před deseti lety a celý proces ovlivnil kromě pádu AIG v roce 2008 zejména fakt, že se z čistě technické normy stalo i vinou finanční krize politikum. Implementace Solvency II do českého zákona o pojišťovnictví se právě připravuje a nyní se řeší už jen z technického hlediska. Před pěti šesti lety ale šlo i o citlivé politické téma.

Bylo to podobné i u bank?

Pavel Štěpánek

Nikoliv, v bankovnictví vznikala nová regulace překvapivě rychle, protože zde byla velká objednávka a očekávání z pohledu široké veřejnosti i politické reprezentace. A jistá překotnost v kombinaci s množstvím dílčích – vzájemně ne vždy dobře provázaných – iniciativ, podložená navíc značnou dávkou politického populismu, vytváří mix, který bankovní systémy budou poměrně dlouho vstřebávat. My zatím máme privilegovanou pozici – náš bankovní systém byl a zůstává silný a výkonný. Možná jsme si proto ne vždy uměli představit, pod jakým tlakem veřejnosti a politiky v zahraničí bankovní systémy jsou. Pověst některých bank byla opravdu špatná, a než dojde k její nápravě, bude ještě trvat. Špatná pověst k nám naštěstí importována nebyla, naopak zmíněné regulatorní tsunami pro nás znamená, že někdo bude léčit pacienta, který zatím není nemocný.

Zvyšují podle vás nové regulatorní požadavky jen náklady bank, nebo mohou ovlivnit i samotný obchodní model?

Pavel Štěpánek

Osobně očekávám, že stávající vlna nových regulací do našeho sektoru přinese největší strukturální změny od časů privatizace velkých bank, která proběhla zhruba před patnácti lety. Banky se budou muset importovanému efektu přizpůsobit, což se jistě promítne i do jejich obchodních modelů. Kvůli silné diverzifikaci českého bankovního sektoru je ale poměrně obtížné komentovat, jak k implementaci nové regulace, která se navíc sama mění, banky přistoupí.

Tomáš Síkora

V evropském pojišťovnictví se nyní opět živě diskutuje o regulaci tzv. genderové diskriminace a o diskriminaci věkové, což může výrazně ovlivnit cenu pojistných produktů. Dále se řeší celoevropská regulace pojistné smlouvy, což všechny trhy odmítají, ale v budoucnu může jít o rizikový politický faktor. České pojišťovnictví momentálně nejvíce ohrožuje vlastní legislativa, například prostřednictvím zákona č. 38 o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech. Implementace návrhu by v tuto chvíli významně zvýšila náklady, které by pojišťovny musely znovu vynaložit při implementaci evropské směrnice IMD2. A ta má být přijata do konce letošního roku. Rizikem může být i volání některých českých politiků po zdanění rezerv pojišťoven. A samozřejmě implementace Solvency II bude pojišťovnám také generovat další náklady.

Rozhovor vyšel v magazínu pro top management Horizonty společnosti KPMG Česká republika.

Úvodní foto: Marek Novotný

Souhlasíte se zpřísňující regulací na finančním trhu?

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře: “Pavel Štěpánek a Tomáš Síkora: Otázku distribuce řešíme společně”

  1. zaujatý pozorovatel napsal:

    ČAP+ČBA: Ochrana spotřebitele je zlo, ledaže by její součástí byla i ochrana pojišťoven (regulace provizí),či ochrana bank(regulace nebankovních půjčovatelů)…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.