CZK/€ 25.295 -0,10%

CZK/$ 23.123 -0,16%

CZK/£ 30.217 -0,11%

CZK/CHF 26.979 +0,03%

Text: Luboš Smrčka

03. 07. 2020

7 komentářů

Merkelová: Je blázen, nebo génius?

 

Německo snižuje (dočasně) obě sazby daně z přidané hodnoty. Standardní z 19 na 16 procent, sníženou ze sedmi na pět procent. Angela Merkel jde znovu – po kolikáté již? – proti proudu. Krizi řeší (mimo jiné) snížením daní.

Loading



 

Německá kancléřka je u části Evropanů mimořádně nepopulární. Střídavě je označovaná za arogantní a pak zase slabou, neschopnou a pak pro změnu všeho schopnou, záludnou a potom naivní… Jsem hodně zvědavý, jak si její notoričtí kritici poradí s tímhle krokem.

Jak Německo bojuje proti krizi

Když se podíváme na německé protikrizové balíčky, musíme s úžasem pozvednout obočí. Objem prostředků nasměrovaných do ekonomiky je enormní. Tak enormní, že nedávno dokonce kdosi tvrdil, že Německo podpoří v důsledku svoje hospodářství větší sumou než všechny ostatní evropské země dohromady.

Je to možné – ekonomika našich západních sousedů je obrovská a neuvěřitelně efektivní. Rezervy německého státu byly před krizí značné, dluh lehce financovatelný a je proto kam sáhnout. Dosud byla přijata opatření v celkové hodnotě skoro 25 bilionů korun. To je pro ilustraci více než čtyři hrubé domácí produkty České republiky.

Jen na okraj – i to je výsledek dlouhých let vlády CDU/CSU a v neposlední řadě je to zásluha oné tak často haněné Angely Merkel. V posledních letech podíl dluhu na HDP výrazně klesal. Německo si tedy vedle utracení rezerv může dovolit skokové zvýšení dluhu prakticky o bilion eur.

REKLAMA

Dočasné (do konce roku) snížení daně z přidané hodnoty o tři a dva procentní body se zdá jako drobnost. A tak to možná leckdo také vyhodnotí – jako populistický krok, který ničemu nepomůže, ceny nesníží a tak dále, a tak dále.

Nemyslím.

Jaký bude vliv sníženého DPH

Naopak – ceny v Německu skoro jistě poslušně poklesnou. Jde o vysoce konkurenční trh. Nepůjdou dolů o celý pokles daně, ale klesnou. Benefit bude trhem distribuován mezi spotřebitele a prodejce. A tento benefit představuje 20 miliard eur (čili nějakých 540 miliard korun, jenom toto opatření je větší než objem české pomoci ekonomice a dopadů na daňové příjmy).

Ve skutečnosti ale těch 20 miliard eur není klíčový aspekt věci.

REKLAMA

To opravdu důležité je, že německý stát vyslal signál spotřebitelům. Říká jim: Snižujeme daň, buďte v pohodě, využijte nižších cen, dokud to jde, jděte nakupovat – do konce roku je skvělá příležitost, roztáčejte kola hospodářství a všechno bude OK. Hlavně se neobávejte budoucnosti, protože ono to půjde, zvládneme to, jako jsme to zvládli v minulosti.

Ten signál je daleko podstatnější než všechno ostatní.

Čeká nás totiž krize

Dnešní krize není strukturální. Nemá hluboké příčiny, jaké vedly ke zhroucení finanční ekonomiky v roce 2007 a pak ke krizi 2008 až 2010. Tato krize je důsledkem dříve neznámé události, na kterou celý svět reagoval tak, jak uměl. A ta reakce znamenala „vypnutí“ ekonomiky. Je třeba ji znovu nahodit, znovu rozeběhnout. Německý stát lije obrovské sumy do podpory likvidity malých a středních podniků, desítky miliard eur směřují k živnostníkům, zaměstnancům… Pokud se ale nezvýší spotřeba, pokud zavládnou obavy z budoucnosti a potřeba šetřit, tak se ekonomika nemůže resuscitovat.

Krok německé koaliční vlády CDU/CSU – SPD je rozumný a spolu s obrovskou podporou podnikatelů má velkou šanci na úspěch. A zrovna my bychom si ten úspěch měli skutečně silně přát. Protože ve skutečnosti jsme ekonomicky sedmnáctou spolkovou zemí, a pokud se velký ekonomický experiment kabinetu Angely Merkel podaří, bude to pro českou ekonomiku daleko větší podnět než všechny vládní balíčky dohromady.

Loading

Vstoupit do diskuze 7 komentářů


Související články

Koronavir druhá vlna a zavření hranic

Bezhlavě zavírat hranice a celé ekonomiky už není možné

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ve svém aktuálním vyjádření uvádí, že státy Evropské unie (EU) již nesmějí přistoupit k útlumu ekonomiky jako na jaře. V dokumentu nabízí i vhodný scénář. Existuje ale skutečně nějaký adekvátní, kterým se můžeme řídit?

Text: Daniel Mareš

05. 10. 2020

Dopad koronaviru na exportéry

Dopad koronaviru na exportéry. Je podpora státu dostatečná?

Sedm z deseti českých exportérů zaznamenalo bezprostředně negativní dopad na vývoz díky situaci kolem pandemie nového koronaviru. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury IPSOS. Je pomoc tuzemským vývozcům ze strany vlády adekvátní. Měla by vláda zasáhnout efektivněji?

Text: Daniel Mareš

24. 07. 2020

Koronavir a fond obnovy EU

Evropská unie má nový fond: k čemu a proč?

O víkendu jednali vrchní představitelé EU o fondu obnovy a financování postkoronavirového růstu. Tento plán byl občas přirovnávaný k americkému New Deal, jindy zase označovaný jako záchranný fond Itálie. A nakonec se zástupci členských zemí dohodli. A v rámci EU bude propůjčováno až 750 mld. EUR.

Text: Hana Bartušková

23. 07. 2020


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Richard Fuld

    3 července, 2020

    „Německo si tedy vedle utracení rezerv může dovolit skokové zvýšení dluhu prakticky o bilion eur.“

    To je nesmysl. Německo žádné skutečné rezervy nevytvořilo. Jen se (relativně oproti jiným zemím) pomaleji zadlužovalo. Státy žádné finanční rezervy nepotřebují. Státy si mohou půjčit od bank vždy právě tolik, kolik je v té které krizi potřeba, tedy pokud nespočívá krize právě v bankrotování bankovním sektoru (čemuž ale opět státy mohou efektivně zabránit). Mravokárné kecy o tom, jak se jiné země v době růstu nesnažili tvořit rezervy jsou jen absurdní bláboly (ano v článku se o tom nepíše, ale je třeba to zde uvést).

    „Dosud byla přijata opatření v celkové hodnotě skoro 25 bilionů korun. … Říká jim: Snižujeme daň, buďte v pohodě, využijte nižších cen, dokud to jde, jděte nakupovat – do konce roku je skvělá příležitost, roztáčejte kola hospodářství a všechno bude OK. Hlavně se neobávejte budoucnosti, protože ono to půjde, zvládneme to, jako jsme to zvládli v minulosti.“

    Ano, to vše je zřejmá pravda. Proč tedy ve světle tohoto postupu „šetrní“ Němci (a další tzv. „šetrné“ země) brojí, proti tomu, aby stejně postupovala např. i Itálie a Španělsko? Tyhle země uvedené fiskální stimuly nepotřebují. Tyto země mohou padnout? A opravdu to nakonec nedopadne i na ty šetrné země, které do jižních zemí vyváží nemalou část své produkce?

    „Dnešní krize není strukturální. Nemá hluboké příčiny, jaké vedly ke zhroucení finanční ekonomiky v roce 2007 a pak ke krizi 2008 až 2010. Tato krize je důsledkem dříve neznámé události.“

    Na příčinách krize vůbec nezáleží. Pojem strukturální krize je holý nesmysl. Každá ekonomika má strukturu jakou má a změnit ji mohou pouze tamní podnikatelé, kteří se rozhodnou, že namísto oliv začnou produkovat software pro chytré telefony. Struktura jednotlivých ekonomik a následky s tímto spojení mohou být jednotlivými zeměmi EU pouze akceptovány. Z Řecka nikdy nebude průmyslové Německo, i kdyby se ECB, EU a MMF na hlavu postavili.

    „Pokud se ale nezvýší spotřeba, pokud zavládnou obavy z budoucnosti a potřeba šetřit, tak se ekonomika nemůže resuscitovat.“

    Přesně tak. To ale platí pro všechny státy, ne jen Německo!

    Jinými slovy „šetrné“ Německo doma ví přesně, co a jak dělat, aby dopady koronakrize co nejvíce zmírnili a vynakládá na to gigantické částky, které si musí stejně jako ostatní země půjčit. Přesto ale bude současně ostatním (především jižním) zemím mravokárně bránit v tomtéž, blábolením o jakési zcela absurdní rozpočtové odpovědnosti.

    Odpovědět

  • Marek Dvořák

    3 července, 2020

    Proč brání Němci v rozpočtovém rozhazování Španělsku nebo Itálii? A není to náhodou proto, že by další výrazné zadlužení mohlo tyto země (narozdíl od Německa) položit? Zřejmě i proto pro ně pořádají jistou formu sbírky v podobě pomoci z eurodluhopisů. Fungující jih je pro ně i pro eurozónu důležitější než zbankrotované státy. U ostatních států s nižším zadlužením jsem si nevšiml, že by Německo mělo nějaké námitky. Bez komentáře prošel i Babišův 500 miliardový schodek, přestože není zřejmé kam ty peníze půjdou.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    3 července, 2020

    Jak položit? Státní zadlužení v rámci záchrany ekonomiky v koronakrizi jako může někoho položit? Je to přece přesně naopak. Pokud budou Němci a ostatní „šetrní“ sabotovat možnosti fiskálních výdajů na záchrany ekonomik jižních zemí eurozóny, pak teprve v důsledku tohoto mohou ty země reálně padnout. To, že vzroste zadlužení státu, který fiskální expanzí zabránil fatálním dopadům koronakrize, je zcela bezvýznamná skutečnost. Na hospodaření centrálních bank, stejně jako států nezáleží. Hospodaření státu není nijak zásadně důležité. K domu viz dále.

    Rozpočtové rozhazování? Němci zachraňují a Italové rozhazují? Srovnejte si to v hlavě. Všichni teď budou „rozhazovat“, resp. zachraňovat a všichni to budou dělat na dluh. Není v tom žádný rozdíl. Jen „šetrné“ země se tváří, že v tom rozdíl je a trousí něco o nepřípustném rozhazování, ale jen u těch druhých. U sebe to nevidí.

    Eurobondům se „šetrné“ země brání zuby nehty. Přitom žádné eurobondy by nebyly potřeba, kdyby „šetrné“ země nerozporovaly rozsahy toho „rozhazování“, které čeká jižní země v rámci záchrany jejich ekonomik. Stačí, když „šetrné“ země uznají, že zadlužovat se v této situaci musí úplně všechny země, bez ohledu na to, jak byly v minulosti rozpočtově „odpovědné“. O sbírce na podporu jižních zemí tady nemůže být žádná řeč, resp. žádná taková sbírka není potřeba. Záchranu italské ekonomiky budou (mohou) financovat italské (ne německé) banky emisí nových peněz. Italské státní dluhopisy bude nakupovat italská centrální banka, ne Bundesbanka. Italský státní dluh bude vlastnit italská centrální banka, kterou vlastní Itálie, ne Německo. Jde jen o tom, aby jim do toho Němci a spol. nekafrali.

    Bankroty států jsou v podstatě pojmový nesmysl. Bankrotovat mohou pouze rozvojové nebo totalitní země, které nemají autonomní měnu a centrální banku. Bohužel vytvořením eurozóny se státy eurozóny vzdaly své měnové autonomie a ocitli v podobné situaci jako ty rozvojové země a taky podle toho bylo možné s nimi zacházet. Viz ekonomický terorismus Trojky vůči Řecku. A teď to bude pokračovat vůči jižním zemím? Přitom dnes tak proklamovaná teze, že výkonné země eurozóny nějak doplácí na země méně výkonné, je čirý nesmysl, na kterém celá ta nevraživost stojí. Všechny tyhle nesmysly pak plynou ze zcela absurdní novodobé doktríny fiskální „odpovědnosti“. K tomuto viz mé příspěvky k podstatě státních dluhů např. v diskuzi ke zdejšímu článku „Tentokrát je to jiné? Pár století finančních pošetilostí..“

    Jinými slovy v této krizi není namístě kohokoliv peskovat za to, co a jak dělal v minulosti. Pokud toto nebude respektováno, pak hrozí skutečné a fatální zhroucení ekonomik států, avšak z úplně jiných příčin než Vy píšete.

    Odpovědět

  • Marek Dvořák

    3 července, 2020

    Podívejte se na to okem věřitele. Krize je jenom jedna, ale postavení zemí v krizi je naprosto rozdílné. V tomto ohledu nepanuje žádná spravedlnost. Nemůžete poměřovat situaci Itálie situací Německa nebo ČR. Itálie se stát. dluhem na úrovni 135% HDP je v úplně jiné situaci než ekonomicky silné Německo které v poslední dekádě vytrvale snižovalo dluh až na dnešních 62% nebo s ČR s dluhem do 40%. Věřitel s tímhle rizikem bude vždy kalkulovat a to se projeví na ceně úvěru. Snaha zachránit ekonomiku mohutnými státními investicemi (financovanými dluhopisy) je pochopitelná, ale dále zhorší situaci Itálie v pozici dlužníka a to si Merkelová dobře uvědomuje. Nechce se dostat do pozice, kdy musela před 9 lety zachraňovat Řecko. Kritizujete Německo z pozice kritika jeho finanční politiky, osobně se dívám na celou situaci spíše z nadhledu a v takovém případě chápu německý postoj. Nemyslím si, že by sever chtěl brát Itálii právo na řešení krize státními investicemi jen varuje před dalším zbytečným zadlužením za vysoké úroky.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    7 července, 2020

    Předně pohled na věc pouze ze strany věřitele, je velmi jednostranný a tedy zcela nedostatečný. Lépe je na věc hledět komplexně. O podstatě státního dluhu (m.j. k otázce, kdo je v případě státního dluhu ve skutečnosti věřitelem a kdo dlužníkem) jsem se rozsáhle rozepsal v diskuzi k článku „Tentokrát je to jiné? Pár století finančních pošetilostí.“ Nebudu vše opakovat i v této diskuzi. Pokud Vás to zajímá, tak si to přečtěte tam.

    Proč je nutné rozlišovat situaci státu, který má podíl státního dluhu na HDP 40% a 135%? Jaké racionální ekonomické důvody k tomuto rozlišování jsou? Proč by měl být rozhodujícím parametrem tohoto rozlišování právě poměr často celá staletí akumulovaný státní dluh vztažený k právě jednoročnímu(!) objemu HDP. Kde je hranice tohoto parametru, která je podle Vás nepřekročitelná a hlavně, proč by na ni mělo být pohlíženo jako na nepřekročitelnou? Proč jsou státní dluhopisy a výnosy ze státních dluhopisů považovány za bezrizikové? Proč je riziková váha státních dluhopisů v pravidlech kapitálové přiměřenosti bank nulová? Kdo je věřitelem těch států, když v podstatě všechny státy světa jsou zadlužené? Jaké možnosti mají ve vztahu ke státnímu dluhu centrální banky? Jak nahlížet na problematičnost „zacykleného“ státního dluhu, který plyne ze státního dluhopisu, který drží subjekt (centrální banka), jehož majitelem je stát (dlužník z onoho státního dluhopisu)?

    Pokud se pokusíte sám sobě poctivě zodpovědět uvedené otázky, zjistíte, že Váš dosavadní pohled na problematiku státního dluhu je značně primitivní a plochý a že tento pohled Vás staví do značně depresivní a v podstatě zcela beznadějné situace, ve které se ale Vy (ani nikdo jiný) reálně nenachází. 🙂

    Odpovědět

  • Ondra

    6 července, 2020

    Pane Dvořáku, taky mi to příjde neuvěřitelné, ale pan Fuld má pravdu. Centrální banky můžou nafukovat svou rozvahu prakticky do nekonečna, rozvaha Bank of Japan je teď na 115% HDP Japonska a nic se neděje, naopak Japosnko si stále půjčuje na trzích za záporný úrok. Taky to nechápu, ale je to tak. Rozvaha ECB je nyní na 52% a FED myslím něco přes 30%. ECB prostě může nakupovat italské dluhopisy jak bude chtít. Itálie je Too big to fail, nikdo si na ní nedovolí to co na Řecko, ta by totiž vzala sebou do pekel celou Eurozónu a Eurozóna celý svět 🙂

    Jediné rizika, které tu jsou bude hyperinflace, ale tu už tady pan Fuld taky vysvětloval, že to na velkou inflaci nevypadá, popřípadě zráta důvěry některé významné FIAT měny, ale to je taky v nedohlednu. Co může být dlouhodbě problém je konkurence schopnost například Itálie, protože novými a novými dluhy nezbohatnou, naopak spíše zleniví a budou zaostávat v inovacích. Věřím že se pan Fuld opět rozepíše a a vysvětlí vám to jak se sluší a patří 🙂

    Odpovědět

  • Ondra

    6 července, 2020

    Taky se dívím, že USA ještě nevyhlásily bankrot, když se každý rok politici všude na světě přou o roční státní schodek 1-3% jako by byl ekonomický kolaps za dveřmi a najednou se státy zadlužují o 10 – 20% ročně a nic se neděje 🙂

    Myslím si, že naše země si nemůže dovolit zadlužit tolik jako Itálie, neboť jsme malá otevřená ekonomika a naše měna je slabá, můžou nás potrestat trhy, ani ne tak úrokem za státní dluhopis, ten může kupova naše centrální banka, ale pádem naší měny a následnou inflací, jako je tomu teď poslední rok v Turecku. Těžko si však představit celosvětovou ztrátu důvěry v Euro, či dolar, k tomu jsme daleko. Už před několika lety se řikálo, že se odhaduje, že je v oběhu tolik dolarů, že si za to koupíte celou zemi 4x, nevím jestli je to pravda, už to asi nikdo nikdy nespočítá, ale i v této krizi se ukázalo, že dolar je bezpečný přístav, když je zle všichni kupují dolar.

    Odpovědět