Čtvrtek 24. ledna. Svátek má Milena.

Křesťanské Vánoce v Saúdské Arábii

Kaaba - Mekka - Saúdská Arábie - islám - muslimové

Při hledání inspirace na vánoční přání mě zaujal článek v izraelských novinách o křesťanských vánocích v muslimské Saudské Arábii.

Vánoční svátky slaví (především) křesťané na celém světě. Dokonce i v Saúdské Arábii, která je prototypem muslimské země. Mustafa Akyol pro The New York Times napsal, že Vánoce jsou v zemích jako Saúdská Arábie, Brunej či Somálsko zakázané. Ovšem Rob L. Wagner pro izraelský list The Jerusalem Post uvádí, že je saúdskoarabské úřady tolerují, pokud oslava Vánoc probíhá v tichosti v soukromí.

Rob L. Wagner uvádí, že i jen za veřejné vystavení nemuslimských náboženských symbolů v Saúdské Arábii může vést k nepříjemné zkušenosti s Komisí pro podporu ctnosti a prevenci zločinců. Pouze osobní Bible je povolená, ale rozhodně není vhodné ji číst na veřejnosti.

„Pracovali jsme samozřejmě i o Vánocích, ale po práci nás náš Saúdský šéf pozval domů na vánoční večeři,“ popisuje naopak zkušenost Steva Smithe. Yusef A., který nechtěl uvést celé své jméno, pro své nemuslimské zaměstnance také každoročně organizuje vánoční večeři v salónku luxusní hotelové restaurace. Přístup Saúdů k Vánocům se tak široce liší.

Izraelský historik Yuval Noah Harari ve svých knihách „Sapiens – A Brief History of Humankind“ a „Homo Deus – A Brief History of Tomorrow“ uvádí, že vznik náboženství, vyššího smyslu a nadpozemského řádu umožnil lidstvu spolupráci ve větších uskupeních než v rámci jednoho kmene. Tím lidé získali v přírodě převahu a dominují světu, přestože jako jedinci rozhodně nepatří mezi nejvíce životaschopné živočichy.

Dnes se zdá, že náboženství do značné míry lidi rozděluje. Stačí se podívat na projevy nesnášenlivosti v Česku, kde náboženská odlišnost muslimů je jedním ze základních argumentů proti přijímání uprchlíků, a to navzdory skutečnosti, že Česká republika patří k nejvíce ateistickým zemím světa. V tomto směru je zjevné, že i ateisté nacházejí své křesťanské kořeny, jakmile dojde na vymezování vůči jinému náboženství.

Přitom se křesťanství profiluje jako náboženství, které staví „lásku k bližnímu“ na přední místo v hierarchii hodnot. Jako by si někteří lidé byli bližnější…

Každé velké světové náboženství mělo svou „slabší chvilku“. Bez ní by zřejmě ani nemělo šanci stát velkým světovým náboženstvím, stejně jako velké říše nevznikaly zrovna mírovou cestou. Pojďme alespoň na chvíli zapomenout na to, co jedny lidi odlišuje od druhých, a vyzdvihněme naopak to, co nás spojuje.

„Mnoho muslimů po celém světě plně respektuje své křesťanské sousedy a dokonce s nimi sdílejí jejich svatý den,“ uvádí v citovaném článku Mustafa Akyol s tím, že uvádí příklady majitelů tureckých restaurací v Londýně o Vánocích rozdávající jídlo zdarma pro bezdomovce či dokonce muslimského byznysmena v Baghdádu, který postavil vánoční strom v solidaritě s perzekuovanými křesťany samozvaným Islámským státem.

Ostatně křesťané, židé i muslimové směřují své modlitby ke stejnému Bohu. Jen jejich cesty vedou jinudy. Třeba se zas jednou sejdou a fundamentalisté si budou muset hledat jinou záminku než náboženství.

Tip:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.