Úterý 20. srpna. Svátek má Bernard.

Koruna z řetězu puštěná

Řetěz

ČNB opustila závazek nenechat korunu posílit nad hladinu 27 za jedno euro. Což se čekalo a bankovní rada tak učinila v době, kterou ohlásila. Nyní na českou měnu působí již jenom tržní síly. I když…

…i když to není zase tak úplně pravda.

Podle odhadů nakoupili spekulanti asi dva biliony korun. Komu to připadá jako nekonečně velká suma, tak opravdu to je z pozice jednoho člověka nekonečně velká suma, ale zase vzhledem k objemům českého zahraničního obchodu nikoliv nepochopitelná. Obrat zahraničního obchodu naší země v roce 2016 totiž dosáhnul 7,44 bilionu korun, což ony dva biliony na účtech spekulantů staví do určitého reálnějšího světla.

Tyto dva biliony korun ale nyní půjdou proti tržním silám – ty by směřovaly k posilování koruny, protože k tomu jsou podmínky. Český export významným způsobem převyšuje dovoz, i další vlivy hrají spíše pro posilování koruny, ale spekulanti se budou potřebovat zbavovat svých korun. Takže tyto dva biliony budou naopak působit proti posilování.

Takže se naplní to, co říkal kdekdo dávno – hlavním výsledkem bude volatilita. Koruna posílí, spekulanti se pokusí realizovat exit z korunových pozic, zvýší poptávku po euru nebo dolaru, tím ale zase korunu oslabí. První minuty a hodiny po ukončení závazku ČNB dali zapravdu těmto předpokladům a předpovědím.

Je to doprovázeno některými vtipnými situacemi. Například titulkem na jistém ekonomickém serveru: „Aktuálně se kurz pohybuje od hodnoty 27 do hodnoty 26,9 koruny za euro, ale podle očekávání výrazně kolísá.“ Nu, výrazné kolísání v hranicích jednoho desetníku je opravdu neobyčejné drama.

Nicméně ona volatilita zde bude. To jistě. Pokud ale někdo čekal, že po uvolnění kurzu nakoupí euro ne za 27 korun, ale třeba za 25 korun, tak to si ještě bude muset dost dlouho počkat. Možná do doby, kdy pojede lyžovat do Alp koncem tohoto roku, nebo třeba až na příští léto.

Český export po uvolnění koruny

Ale to jsou individuální problémy – důležitější nyní bude něco jiného. Teď se totiž ukáže, jak trávili čas „kapitáni“ českého průmyslu. Jestli ony tři roky relativně pohodlného života s přejícným kurzem podporujícím jejich export využili k posílení nebo k lenošení. Pokud se ukáže to druhé, pak to jistě mnozí začnou dávat za vinu ČNB. Ale ve skutečnosti je to samozřejmě nesmysl. Každý věděl, že euro za 27 korun jednoho dne skončí. Jestli se na to nepřipravil a zisky projedl, pak je to jeho problém a nikoho jiného.

Tři roky intervencí ukázaly ještě jednu věc, která snad nespadla pod stůl a byla v podnicích odpovědně vyhodnocena. Růst české ekonomiky se během tohoto času dostal na své určité maximum. Máme cosi, co bychom mohli nazvat téměř plnou zaměstnaností. Nejsou prostě lidi. Stavět další továrny není téměř možné, protože v nich nemá, kdo dělat. Chybí desítky tisíc kvalifikovaných a určitě i mnohé tisíce či desítky tisíc v podstatě nekvalifikovaných lidí. Je třeba investovat do robotizace, automatizace, do úspory pracovních sil, protože jinak nemá česká ekonomika příliš kam růst.

Pusťte z hlavy výkřiky o „největším tunelu“ a utracených dvou bilionech korun – jsou to nesmysly. Pokud v dalších letech vykáže ČNB ztrátu po přecenění obřích rezerv v eurech, pak to bude ztráta skutečně účetní. Nic nikam nemizí, nic se neztrácí. Ta eura jsou na účtech ČNB, a i když v korunách budou možná časem přeceněna na nižší sumu, v eurech zůstanou stejná.

Národní banka za tuto budoucí účetní ztrátu nakoupila české ekonomice tři roky, během kterých nebylo nutné na některé věci myslet. A nyní se ukáže, zda to dokázala česká ekonomika využít nebo zda se jenom vezla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.