Sobota 21. září. Svátek má Matouš.

Kdo ovlivňuje devizový trh?

Devizový trh je snad nejsledovanější finanční trh na celém světě. Devizové trhy svými pohyby ovlivňují všechny ostatní finanční trhy (od akcií přes komodity až po opce). Každodenní pohyby jednotlivých měn patří mezi hlavní zprávy finančních serverů. Jak se ale devizové trhy pohybují v delším období?

Málokdy se komentáře věnují dlouhodobějšímu vývoji devizových trhů, maximálně zmíní, že ta či ona měna dosáhla x-měsíčního minima či maxima vůči dolaru. Pokud jde o zdůvodnění, maximálně se uvede úroková sazba, případně poslední číslo HDP jako zdůvodnění. To však podle mne nepostačuje.

Proto jsem připravil pohled na dění na devizovém trhu z dlouhodobější perspektivy a zasadil jej do geopolitického kontextu.  Z důvodu obsáhlosti jsem výklad rozdělil do více částí. Dnešní článek jsem pojal jako úvod do problematiky, představení největších hráčů na trhu.

Kdo jsou hlavní hráči? Nejsou to největší banky, hedge fondy a další velcí investoři.

Největšími hráči jsou Spojené státy, eurozóna, Japonsko a Čína, všechny reprezentované svými centrálními bankami. Ještě k nim přiřadím Mezinárodní měnový fond (MMF). Největší banky a hedge fondy a další jsou jen dobře placené křoví (pochybuji, že se někomu ještě podaří napodobit Sorose a jeho „kousek“ s dotlačením britské libry k devalvaci).

Ne vždy ale mají všichni tito hráči společný zájem, každý z nich logicky prioritně hájí ten svůj. Z pohledu růstu ekonomik a exportu je pro každou zemi výhodnější slabší měna než silnější. To ale nemohou mít všechny země současně.

Výsledkem je, že každý chvilku tahá pilku. Mezinárodní měnový fond působí spíš jako jakýsi dozor, aby se přetahovaná nevymkla kontrole a nebyla nutná rychlá systémová změna globálního finančního systému.

Neobvykle rychlé změny devizových kurzů neprospívají ani obchodu, ani finančním trhům. 

Vždy, když se někomu podařilo alespoň na rok oslabit vlastní měnu, mělo to pozitivní dopad. Jaká byla reakce dalších hráčů na devizových trzích? Podíváme se na to v časové ose.

Rok 2010 byl rokem, kdy začaly měnové války, i když to tak nebylo nikdy oficiálně prezentováno. V tomto roce došlo k do té doby nevídanému oslabení čínské měny. Že to bylo moc i na Spojené státy, o tom svědčí stížnosti tehdejšího ministra financí USA na umělé oslabování čínské měny tamní vládou. Ekonomika Číny však díky tomu výrazně zrychlila svůj růst a zpomalil ekonomický růst zemí, jejichž měna relativně posílila.

Co následovalo? V roce 2011 zasáhly Spojené státy, dolar dosáhl v létě 2011 dlouhodobých minim. Schválně se podívejte na dolarové ceny komodit v té době, většina z nich nebyla dosud v dolarech překonána. Výsledek? Ve čtvrtém čtvrtletí 2011 přesáhl růst HDP Spojených států hodnotu 4,5 procenta, což byl rekord od ukončení recese v roce 2009. Kdo to ale, takříkajíc, odskákal? Japonsko.

Proto ke konci roku 2012 oznámil japonský premiér zavedení nového ekonomického programu, pro který se vžil název „Abenomika“. O co šlo? Napumpovat do ekonomiky peníze a oslabit japonský jen. Povedlo se. Rok 2013 byl ve znamení oslabujícího japonského jenu, během, roku oslabil japonský jen z 90 na 124 jenů za dolar, tedy o více než jednu třetinu. Díky tomu se alespoň na chvíli japonská ekonomika jakž takž zmátořila.

Svoji měnu postupně oslabila Čína, následovaná Spojenými státy a Japonskem. Nyní byla řada na eurozóně, která se potýkala s řeckou krizí a zároveň i se silným eurem.

Proto v červnu 2014 oznámil Šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, že ECB přechází na politiku záporných úrokových sazeb. To znamenalo, že banky, které si u ECB chtěly uložit volné finanční prostředky, již neinkasovaly úroky, ale naopak – za takto uložené prostředky platily. Tím se ECB povedlo oslabit euro. Zvláště když záporné úrokové sazby byly podpořeny zavedením kvantitativního uvolňování v eurozóně v lednu 2015. V té době euro spadlo až na hodnotu 1,05 USD/EUR (když v letech před tím bylo v rozmezí 1,3 – 1,4 USD/EUR). Hojně se spekulovalo i o proražení parity eura s dolarem, k čemuž však zatím nedošlo. Zároveň od té doby není moc slyšet o řecké krizi. Náhoda?

Zároveň se v roce 2015 začal cyklus opakovat. V oslabování vlastní měny se již vystřídaly všechny hlavní hráči, a tak začalo druhé kolo. Na řadu opět přišla Čína, která v srpnu loňského roku zcela neočekávaně devalvovala juan o 3 procenta. Udělala to proto, že růst čínské ekonomiky se začínal zpomalovat, banky se potýkají s množství špatných úvěrů. Další zpomalení čínské ekonomiky a zhoršení hospodaření firem by mohlo podrazit nohy tamnímu finančnímu sektoru.

Protože tento krok byl bleskem z čistého nebe, vyvolal rozsáhle otřesy na globálních finančních trzích. V politice postupného oslabování juanu Čína pokračuje i nadále. Do toho ještě v prosinci Fed poprvé po řadě let zvýšil úrokové sazby a oznámil záměr je zvyšovat i nadále (v březnu ale již vynechal).

Úvod do letošního roku pochází z roku 2015 a jde o snahu Číny oslabit tamní měnu proti hlavním světovým měnám.

Je nutné si uvědomit, že největších obchodním partnerem Číny nejsou Spojené státy (i když tento mýtus má silný kořínek), ale EU a Japonsko. Číně tedy ze všeho nejvíce pomůže oslabení jejich měny proti euru a japonskému jenu. Paradoxně více než tolik sledované oslabení juanu proti dolaru.

Zde je série letošních kroků, směřujících k oslabení čínské měny:

  • 27. 2. 2016 – setkání představitelů G20 v čínské Šanghaji. Americký ministr financí se vyjádřil ve smyslu, že se hlavní země budou předem o svých krocích informovat, aby se vyhnuli překvapení. To jen potvrzuje skutečnost, že čínská devalvace z roku 2015 byla opravdu bleskem z čistého nebe. Christine Lagarde se vyjadřuje ve smyslu, že je třeba na trzích spolupracovat.
  • 10. 3. 2016 – i když ECB uvolňuje svoji politiku, neuvolňuje ji v takové míře, v jaké to bylo očekáváno.
  • 15. 3. 2016 – Bank od Japan se chová podobně jako ECB – nesplňuje očekávání trhů ohledně pokračování uvolňování měnové politiky.
  • 15. 3. 2016 – Fed se chová více méně podle očekávání, i když nezvyšuje úrokové sazby.
  • 29. 3. 2016 – projev Janet Yellen, která se zaměřuje to, že při zvyšování sazeb je nezbytná velká obezřetnost. Výsledek? Oslabení dolaru.
  • 13. 4. 2016 – podle MMF není důvod, aby Japonsko intervenovalo na devizových trzích za proti posilujícímu jenu
  • 14. 4. 2016 – Christine Lagarde varuje Japonsko před jakýmikoliv intervencemi na devizových trzích. Ve stejný den vyjádřila potěšení nad chováním Fedu a kvituje dva týdny starý projev J. Yellen
  • 15. 4. 2016 – ECB cítí nutnost se také vyjádřit a vydává prohlášení, že žádná dohoda ohledně devizových kurzů nebyla uzavřena.

Schválně, sledujte vývoj kurzů  juanu vůči euru a juanu vůči jenu. Jakékoliv oslabení juanu proti dolaru bude mít sice velký ohlas na trzích, ale pro Čínu to bude jenom třešnička na dortu, protože zprostředkovaně povede k oslabení juanu proti euru i jenu.

Autor je vydavatelem serveru Finakademie.cz.

Obchodujete na devizovém trhu?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.