Pátek 14. prosince. Svátek má Lýdie.

Klepe inflace skutečně na dveře?

Ceny v obchodech, na čerpacích stanicích i vyúčtování služeb rostou, a navíc je v tuto chvíli opravdu těžké získat nějaký skutečný výnos z úspor. Díky dopadu růstu cen komodit to dnes platí po celém světě. I tak to nevypadá, že by centrální banky chystaly boj s inflací a zvyšovaly úrokové sazby.

Exitová strategie odchodu (tedy stahování likvidity a zvyšování úrokových sazeb) by sice měla začít v "nepříliš vzdálené budoucnosti", ale kdy to bude a jestli vůbec, jasné není.

Inflace klepající na dveře nejen v Anglii

Píše se březen roku 2011, a vypadá to, že cenová inflace zase jednou zaklepala na dveře. Inflace spotřebitelských cen v Anglii vyšplhala na 28měsiční maximum. Index spotřebitelských cen zde poskočil ze 4 procent v lednu na 4,4 procent v únoru, na nejvyšší hodnotu od října 2008.

Podle některých tamních komentářů mají být hlavními inflačními činiteli vnější síly, cenový mechanismus a cena ropy. Svůj vliv zde sehrála i změna sazby daně z přidané hodnoty. Zaznělo zde i inflační varování, že inflace by zde v následujících měsících mohla v meziročním srovnání dosáhnout až 5 %.

Inflace má být významným rizikem i pro následující měsíce nejenom na britských ostrovech. Ceny na světových trzích se díky cenovému mechanismu postupně přelévají do cen domácích.

Když úspory nenesou výnosy

Ceny v obchodech, na čerpacích stanicích i vyúčtování služeb rostou, a navíc je v tuto chvíli opravdu těžké získat nějaký skutečný výnos z úspor. Počet v Anglii publikovaných článků a komentářů věnujících se tomu jak porazit inflaci narůstá. Inflace má být potenciální hrozbou nejenom pro důchodové zabezpečení a pro všechny, jejichž hospodaření se opírá o inflačně neindexované příjmy. Britští senioři, kteří žijí z pevné (inflačně neindexované) renty, jsou právem znepokojení a musí si utahovat opasky.

Nejlepší v Anglii aktuálně dosažitelná úroková sazba je 4,5 % ročně v případě dlouhodoběji uložených úspor. V nabídce byla i roční úroková sazba ve výši 5 %, ale vzhledem k ohromující poptávce ze strany vkladatelů byla sazba záhy snížena. Zájem o dlouhodobějšího uložení peněz za tyto sazby je velký, ale v této souvislosti zaznívají i varování. Analytici varují, aby střadatelé za podmínek, kdy jsou sankce za výběry kruté, zvážili nebezpečné zamykání peněz na čtyřletý nebo pětiletý fix, umožňující dosáhnout na lepší úrokový výnos.

Mezi komentáři se naopak objevují výzvy a doporučení ke zvýšení investic do akcií, rozvíjejících se trhů a do komodit. Hledání těchto investičních příležitostí má být způsobem, kterým se lze vyrovnat se zhoubnými inflačními účinky.

Přestřelení inflačního cíle

Inflace spotřebitelských cen nyní v Anglii dosahuje více než dvojnásobku inflačního cíle ve výši 2 procent. Zástupci centrální banky (Bank of England) poprvé připustili, že by se inflace mohla přehoupnout i přes pět procent. Inflace má v tomto roce zůstat mezi 4 % a 5 %, a to i když s předchozí prognóza hovořila maximálně o 2,8 %. Nebude-li možné zvrátit zvyšování cen ropy, je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti se bude inflace i nadále pohybovat nad dříve očekávaným cílem. Britská centrální banka situaci komentuje, že inflace by měla klesnout zpět k inflačnímu cíli do roku 2012.

Cenově inflační skok teoreticky podle učebnicových pouček zvyšuje pravděpodobnost zvýšení úrokových sazeb. Jenže zástupci státem zřízené centrální banky se ke zvyšování moc nemají a musí jednat opatrně, aby nedošlo k vykolejení ekonomiky. Britské ekonomice se moc nedaří, trh práce ani trh s bydlením nijak neožívají.

V posledních třech měsících roku 2010 také nastal neočekávaný pokles britského HDP o 0,6 %, oficiálně připisovaný za více než století nejchladnějšímu prosinci. Vláda je nucena šetřit, stav ekonomiky, stejně jako předpoklady, vyhlídky a prognózy inflace naznačují udržení uvolněné měnové politiky.

A tak britští centrální bankéři většinou hlasů hlasovali ve prospěch zachování úrokových sazeb na historickém minimu 0,5 % a trvají na tom, že cenově inflační tlak přichází z dočasných cenových šoků, jako jsou rostoucí ceny potravin a ropy. Hlasovalo devět členů tamní bankovní rady, a šest hlasů bylo pro zachování úrokových sazeb na historickém minimu.

Inflační cílování v české kotlině

Přestřelení inflačního cíle jsme v Česku zažili v roce 2008. Tehdy byla inflace nad inflačním cílem České národní banky, a z pohledu komentářů zaznívajících z ČNB šlo o „jednorázovou epizodou“, něco, co po roce odezní. Tehdy jsme mohli vyslechnout, že: „Některé ceny v českých obchodech začaly růst rychleji, než jsme byli řadu let zvyklí. Ceny potravin zaskočily nejen odborníky, ale i širokou veřejnost.“

V roce 2011 je česká inflace prozatím pod inflačním cílem, v České republice máme meziroční růst cen čtvrt procenta pod dvouprocentním inflačním cílem. I u nás proinflačně působí vnější vlivy, jako jsou vyšší světové ceny komodit, zejména energií. I když vše tlumí silnější kurz koruny, statisticky pozorované jsou už rostoucí ceny na straně výrobců. Do budoucna zde ceny porostou vlivem plánovaného zvyšování daně z přidané hodnoty.

Inflaci naopak tlumí vládní škrty, fiskální konsolidace a utlumená poptávka daná vývojem reálných mezd. Doposud příznivý vývoj cenové inflace se odrazil i v ponechání základní úrokové sazby ČNB ve výši 0,75 %. V bankovní radě ČNB se pro zvýšení úrokových sazeb v posledním hlasování ozval pouze jediný hlas. Kdo splácí hypotéku s plovoucí sazbou, může být nadšen, vývoj úrokových sazeb hraje v jeho prospěch. Na situaci naopak doplácejí střadatelé hledající obranu proti inflačnímu znehodnocení kupní síly svých peněz.

Spojené státy inflací až tak netrpí, alespoň oficiálně

Ceny mají tendenci růst i ve Spojených státech. I když to má neblahý dopad na peněženky, oficiálně by dopad nebyl přijatelný, pokud by situace přetrvala velmi dlouho. Publikovaná statisticky sledovaná cenová inflace je zde ovšem nízká a nepředpokládá se, že by centrální banka (Fed) zvýšila úrokové sazby dříve než v prvním čtvrtletí roku 2012. Na rozdíl od Evropy se zde v indexu spotřebitelských cen odrážejí i aktuálně klesající ceny nemovitostí. I zde vidíme, že není inflace jako inflace, záleží, jaký index se použije.

Oficiální komentáře předpokládají, že změny cen energií znamenají pro inflaci pouze "přechodový" účinek. Ceny ropy by prý měly pro příštích několik měsíců zůstat v rozmezí 100 až 110 dolarů, a takový výsledek již "nebude vytvářet více inflace." Exitová strategie odchodu (tedy stahování likvidity a zvyšování úrokových sazeb) by sice měla začít v "nepříliš vzdálené budoucnosti", ale kdy to bude, jasné není. Trvale vysoká míra nezaměstnanosti zůstává je ve výhledu pro americkou měnovou politiku faktorem zásadní důležitosti, a tak se utažení dolarových měnových kohoutů asi tak brzy nedočkáme.

Co to vše znamená pro naši peněženku?

Svět je zaplaven levnou hotovostí a nízké úrokové sazby nejsou pro dlužníky nyní strašákem. Střadatelé naopak vnímají rekordně nízké úrokové sazby na běžných účtech, spořících vkladech i fondech peněžního trhu. Spořit se zdánlivě moc nevyplácí, a finančních aktiv, která by byla schopna uchovat hodnotu, se nedostává. Přebytek likvidity vytváří podmínky pro investiční bubliny, levné peníze tečou na akciové trhy, trhy komodit i trhy dluhopisové. Ve světle těchto skutečností se mohou deficitní státní výdaje skrytě financovat monetizací dluhu.

A tak strach z toho, že se světem šíří nekontrolovatelná inflace, narůstá. Jenže i když úřady centrálních bank zaplavily trhy nově vytvořenou likviditou, tyto peníze "leží v sejfech" nebo jsou sterilizovány v různých aktivech a spotřebitelskou inflaci (prozatím) zvýšit nedokáží.

Praktické zkušenosti ukazují, že ceny obchodovatelných statků již několik let klesají, zatímco ceny energií, služeb, bydlení a potravin spíše rostou. Komplikací pro běžný život je, že k životu jsou velké míře potřebné ty statky, které mají tendenci zdražovat.

Mají-li ceny toho zboží a služeb, které potřebujeme k životu, tendenci znatelně růst, pro nás jako spotřebitele to znamená, že musíme přeskupovat své výdaje. Učíme se zápasit s vyššími životními náklady, peněženky a rozpočty jsou pod tlakem stagnujících příjmů a rostoucích výdajů. Jenže utahování opasků vyplývající z rostoucích cen znamená utlumení poptávky a faktor působící protiinflačně. Masy spotřebitelů, kteří mají hluboko do kapsy, inflační spirálu prostě vyvolají jen stěží.

Obáváte se inflace?

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře: “Klepe inflace skutečně na dveře?”

    • bývalý kolega napsal:

      Ondro ty jsi vážně ubožák, znova se to potvrzuje. Tímto způsobem propagovat vlastní článek :(.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.