Sobota 15. srpna. Svátek má Hana.

Hledá se lék na koronokrizi

Ekonomický růst 2020 koronavir

S trochou nadsázky se dá říci, že se ještě neusadil všechen prach po pádu Dvojčat v září 2001, když prezident Bush mladší vyzval Američany, aby vyrazili do obchodů a nakupovali, co to dá. Mnozí se mu smáli, ale popravdě to byla dobrá rada.

Když se stane něco devastujícího, jako byl tehdejší teroristický útok nebo je naše nynější pandemie, jde samozřejmě v první řadě o životy. A ve druhé o ekonomiku.

Nákupem proti krizi

V roce 2001 platilo, že to poslední, co by Amerika otřesená útokem na vlastním území a hlavně poznáním své zranitelnosti potřebovala, by byla hospodářská krize. Proto prezident vyzval Američany, aby šoku a nebezpečí krize čelili vyšší spotřebou. Jak říkám, byla to dobrá rada.

A je to dobrá rada i pro nás. Až toto pomine a až budeme moci bez větších omezení vyrazit ven a sejít se s přáteli, měli bychom to dělat co nejvíce. Všichni ti, kdo si to po restrikcích spojených s virem budou moci alespoň trochu dovolit, by měli utrácet a nakupovat. Měli by „dát vydělat“ hospodě na návsi nebo kavárně na náměstí, nechat si něco opravit a něco si koupit.

Vyrazte si v létě do českých luhů a hájů

Někde v novinách padlo, že máme zapomenout na zahraniční dovolené, protože budou zavřené hranice. Pak to se zavřenými hranicemi lidé z krizových štábů zmírňovali a relativizovali, ale to není tak podstatné. Ať už hranice otevřené budou nebo nebudou, bylo by fajn, kdybychom se v počtu co největším vypravili na domácí dovolené. Nesnáším prázdné vlastenčení a mávání vlajkami kvůli každé drobnosti, ale v tomto případě bych skoro řekl, že utratit alespoň část peněz na dovolenou doma je tentokrát opravdu něco jako výraz národního uvědomění.

Doba odeznívání virové krize totiž může být velmi snadno dobou příchodu krize ekonomické. Abychom správně chápali věci. Že letos zažijeme nějaký významný pokles hrubého domácího produktu, to berme jako jistotu. První čtvrtletí bude ještě celkem v pořádku, ale druhé bude tragédie. A pak půjde o to, zda tento propad nasměruje ekonomiku k delšímu trendu poklesu, nebo zda se ho podaří rychle zastavit. Tak rychle, jak to jen virus umožní.

Četl jsem hodně odhadů, o kolik letos poklesne HDP. Co si vzpomínám, tak největší střelba byla snad i 20 procent, což bych považoval za takový pokus o ekonomickou sci-fi. Seriozní autority hovoří o pěti až sedmi, možná deseti procentech, což mi připadá celkem realistické. A to včetně toho obrovského rozpětí mezi nízkou a vysokou variantou. Jenže on se na tom rozpětí dá právě přesně ukázat rozdíl mezi možnými reakcemi na naší smutnou rouškovou současnost.

Pět procent poklesu berme jako daň nevyhnutelnosti

Sedm procent nastane, když si celkem dost lidí nechá vnutit tuhle mizernou náladu a začne se podle toho chovat. Tím protáhnou propad do dalších období, proto větší celoroční pokles.

A oněch deset procent (což je skutečně strašně moc), tak to je varianta v případě, že upadneme do národní deprese a lítostivosti.

Asi všichni alespoň jedním uchem zaznamenali zvýšení plánovaného schodku rozpočtu na 200 miliard korun, což má být použito na pomoc domácnostem a na programy pro živnostníky a podniky. To je 160 miliard výdajů navíc oproti původnímu rozpočtu. Což vypadá jako hodně peněz.

Ale ve skutečnosti je v téhle věci vláda ten menší hráč. Měsíční výdaje domácností jsou totiž asi 210 miliard korun. A na tomto hřišti se bude rozhodovat, zda přejdeme do delší krize nebo se rychle otřepeme a budeme růst. Třebas jen trošku.

Dokud řádí virus, je země v rukou lidí, kteří rozhodují o omezeních a restrikcích nutných k jeho potažení. Ale až sundáme roušky, budeme mít další osud ve svých rukou. Přesněji – ve svých peněženkách.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.