Čtvrtek 16. listopadu. Svátek má Otmar.

Finanční trhy… ovládají emoce

Co si asi tak člověk vybaví, když slyší finanční trh? Burza, makléři, peníze, akcie, riziko… asi něco na tento způsob. Proč ale finanční trhy občas rostou a občas klesají? Co je nutnou podmínkou pro růst cen akcií a jak vznikají výprodeje píše MILOSLAV ŠIMEK.

Zkušený prodejce je na averzi klientů vůči riziku samozřejmě připraven. Aby ne, vždyť je to v podstatě jediná "námitka" při uzavírání obchodu. Kdo by nechtěl více peněz, že? Někdo se spokojí s pouhým zopakováním, že při dlouhodobém investování (nad 5 let) do akcií je nepravděpodobný záporný výsledek. Zvídavějšímu klientovi se ukáží historické tabulky s průměrným ročním zhodnocením na 10 či 15leté periodě.

Čísla či grafy jsou poměrně vypovídající sami o sobě a potvrzují "reálná očekávání" zhodnocení ve výši 7 – 10 % p. a. Vše vypadá, že rozhodnutí investovat je správné. Nechci se příliš pouštět do podrobností onoho rozhodování a prodejní argumentace, prostor bych rád věnoval zamyšlení se nad samou podstatou věci.

Finanční trh – místo (nejen) pro zbohatnutí…
Finanční trh, je symbolem kapitalistické doby. Něco jako živý organismus, který se za desítky let své existence rozrostl v celosvětový fenomén. Za tu dobu prošel vývojem a už dávno neplatí, že je to jen místo, kde se kupují a prodávají akcie pro dlouhodobé držení.

Lidé přišli na to, že se dá vydělávat i obchodováním, dokonce, že na tom lze zbohatnout. Objevili se obchodníci, floor trading, větší či menší makléřské domy. Takřka z ničeho začal vznikat dnešní burzovní průmysl a lukrativní business.

Ti, kteří vydělali jmění, se stali příkladem pro ostatní, jež je chtěli napodobit. Mnoho z nich však poznalo, že to není tak jednoduché a opustilo burzovní arénu s prázdnými účty. V roce 1929 započala hospodářská krize a index DJIA spadl z úrovně 300 bodů na 40 bodů… psal se rok 1932. Trvalo víc jak 20 let než se v roce 1954 index vrátil nad 300bodovou úroveň. Může se to opakovat?

Co hýbe burzou?
Podívejme se na podstatu pohybů na burze. Co je důvodem růstu či poklesu cen? Nabídka a poptávka, jak říkají ve škole? Ano, ale také by bylo dobré vědět, co za ní stojí, jak se tvoří.

Na trhu obchodují banky, penzijní fondy, investiční společnosti, hedgeové fondy, soukromí obchodníci (tj. ti, kteří vědí, o čem to celé je) a samozřejmě široká, méně informovaná veřejnost. Všichni disponují určitým kapitálem pro burzovní obchody.

To, že ceny na trzích se nacházejí v určitých fázích (akumulace, uptrend, distribuce, downtrend), ví téměř každý, kdo se o to zajímá. Co však stojí za těmito pohyby? Jak člověk, který investuje do otevřených podílových fondů (přímo či přes IŽP) může zhodnotit peníze?

Vzhledem ke strategiím fondů, zejména těch pro IŽP, tomu může být tehdy, jdou-li trhy nahoru. Tzn. že rostou všeobecně ceny akcií. Aby k tomu docházelo, musí existovat nový, volný kapitál, který obchodující subjekty pravidelně umisťují na trhu, tedy tvoří poptávku. Odkud se bere, důvody proč sem přichází a co ovlivňuje jeho výši, zatím ponechme stranou. Důležité je, aby přitékající kapitál na trhy plně kompenzoval případné odchozí peníze, nebo-li bylo dosaženo pozitivního toku peněz směrem na burzy.

Jak se zachovají trhy, když se obchodníci rozhodnou realizovat zisky? Většinou je z toho korekce růstového trendu. Pro příklad netřeba chodit daleko, stačí sledovat dění na pražské burze. Důležitým faktorem stojícím v pozadí je nálada na trhu (emoce). Co na tom, že ceny jsou na svých historických maximech, stále se kupuje (pokud je tedy kapitál). Je na to takové rčení, které mi přijde výstižné: "Nevadí že jsi blázen, pokud najdeš ještě většího."

Rozdíl mezi velkými hráči a davem je mimo jiné i v tom, že velcí správci peněz nedokáží rychle přeskupovat svá portfolia, aniž by s sebou strhli trh, nehledě na to, že volný kapitál pak musí stejně umístit jinam. Zatímco velcí berou v potaz fundamentální zprávy, makrodata a uvažují v delším časovém rámci, jelikož jim to umožňují finanční i personální možnosti, jedinec se mnohdy přidá k davu bez hlubší znalosti toho, proč se tak dav chová.

Samozřejmě může jedinec sledovat určité množství údajů, doporučení analytiků apod. Zde jen poznámku k doporučením. Enron a Worldcom byly na jasném downtrendu, doporučení znělo buy. Jak to celé skončilo, je známo.


Emoce hýbou trhem

Vrátím-li se k emocím – každý, kdo jde na trh, jde s myšlenkou zisku. Představuje si, jak rychle zbohatne. Ví, že může i prodělat, ale chamtivost je silnější než reálné uvažování. Je to věc mentality člověka a pokud ji nemá zvládnutou, dřív či později končí mezi těmi cca 80 %, kteří na trzích ztrácí.

Jako jedinec je velmi emočně náchylný. Jeho chamtivost mu velí přikupovat do pozic či nerealizovat případné zisky. Při korekci přihlíží, jak se mu ztenčuje zisk až zcela zmizí, je přesvědčen, že teď se to už musí otočit a že trh půjde zase nahoru. Z původně ziskové pozice se stane ztráta a emočně je složité připustit si omyl. Čeká, až se to vrátí zpět. Pokud by to byla opravdu korekce, pravděpodobně se dočká. Pokud už jde o downtrend, opustí trh s velkou ztrátou.

Trh půjde zpět nahoru, pokud kapitál udrží pozitivní tok. Jinak řečeno, velké peníze přebijí zbytek. Pokud tomu tak nebude, mezi větší a větší počet drobných investorů se bude šířit strach ze ztrát a objem odcházejících peněz se začne nabalovat. Strach je mnohem silnější emoce než chamtivost, a proto trhy přibližně třikrát rychleji padají než rostou.

Ovládne-li strach dav, začnou výprodeje, které aktivují stop lossy např. u automatických systémů. Obchodníci začnou otevírat short pozice a zatímco dav bude ztrácet, oni budou vydělávat. Na trhu se projeví dominový efekt tak, jak začne prorůstat strach davem.

Přisadit si mohou hedgeové fondy a investiční skupiny a downtrend je odstartovaný. V určitém objemu již velcí hráči zkrátka nedokáží bránit pozice. Jak bylo uvedeno výše, velké peníze se přeskupují pomalu, aniž by s sebou vzaly trh. Jak asi budou vypadat potom portfolia držená v dlouhodobých nelikvidních produktech?

Určitě lze namítnout, že trhy se za nějaký čas vzpamatují. Ano, pravděpodobně ano, akorát nikdo neví, za jak dlouho. Podmínkou je však volný kapitál, který se musí vrátit na akciové trhy. Zamyšlení se nad tím, odkud se bere, jak je zajištěn, co ovlivňuje jeho objem a možným problémům v budoucnu se budu věnovat v druhé části tohoto příspěvku.

7 komentářů: “Finanční trhy… ovládají emoce”

  1. Jakub napsal:

    Já si tímto zase tolik hlavu nelámu. Zainvestoval jsem někam, kde i přes momentání pokles byl stálý výnos cca 10%/měsíc. Tudíž můžu být klidný a nestresovat se jako jiní na Evropských trzích. Naštěstí nemám s Evropskými trhy nic společného.

    • Jan Traxler napsal:

      Mate na mysli 10% mesicne za prvni dva az tri mesice, nebo 10% mesicne bez reinvestovani, nebo 10% mesicne slozenym urocenim dlouhodobe? ;-))

      • JAkub napsal:

        10% zisk mesicne na obdobi 3,5mesice, pote je mozno zisk si vzit nebo jej tesaurovat a nebo cele si vzit vcetne investice.

  2. Jan Traxler napsal:

    Pane Simku, pekny clanek. Mam ale jednu pripominku. Pisete…

    „Při korekci přihlíží, jak se mu ztenčuje zisk až zcela zmizí, je přesvědčen, že teď se to už musí otočit a že trh půjde zase nahoru. Z původně ziskové pozice se stane ztráta a emočně je složité připustit si omyl.“

    … tato pasaz na me pusobi velmi jednostranne. Ono hodne zalezi na investicni strategii. Kolikrat muze byt u dlouhodobeho investovani vyhodnejsi nerealizovat kratkodobe zisky, drzet a pripadnou korekci prestat.

    • Mira Konopasek napsal:

      Vše se vším,velikost účtu,zkušenosti o obchodované komoditě či akcii (historie aktiva),strategie a další faktory.

    • Miloslav Šimek napsal:

      Dobrý den, pane Traxler,
      děkuji, to mě těší. 😉 Pokusím se reagovat na vaši připomínku a ozřejmit, co bylo uvedeno. Předně je to první část článku a v daném rozsahu nemůže být všeobsažný. Poukazuje na chování většiny účastníků trhu. Souhlasím s Vámi, že hodně záleží na investiční strategii a taky na jejím plnění. Mnoho z těch, kteří jsou však účastni na trhu (přímo či nepřímo) však nemá strategii žádnou. Spíš přání – vydělat. A část z těch druhých ji nedokáže dodržovat. Což je otázka disciplíny a zvládání emocí.

      Strategie v mém pojetí je soubor pravidel, co budu kupovat, kdy, proč, co udělám když… na tom se mi dva doufám shodneme. „Strategie“ Buy&Hold tak jak je prezentována davu je velmi jednoduchá jak na pochopení tak i na časovou náročnost, což je její velké plus pro širokou veřejnost. Historie výkonnosti ji dává i pozitivní výsledky. Předpokladem je, že dotyčná osoba dokáže emočně absorbovat případné korekce či propady trhů. Zde vidím problém, protože nelze vědět předem, zda jde jen o korekci či obrat trendu a o jak výrazný pohyb půjde a na jak dlouho. Každý má míru rizika a potřebu peněz jinou a zkrátka to neustojí.
      Druhý možný problém vidím v tom, že trhy jsou v pohybu. Resp. důvod směřování peněz na trhy se může změnit. Nebudu předjímat, protože tomu se chci věnovat v pokračování článku.

      Přeji pěkný den, Miloslav Šimek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.