Důchody v Česku. Na penze si šetříme, ale neinvestujeme

Z Indexu finanční gramotnosti, který každoročně měří Česká bankovní asociace (ČBA) vychází, že z dlouhodobějších forem spoření rozhodně vyhrává zajištění na stáří. Existuje přitom malé procentu Čechů, kteří by si na důchod nestřádali. Otázkou ale je, jakým způsobem si spoří.

V datech ČBA se dále dočteme, že v tuzemsku si lidé na důchod nejčastěji odkládají 1000 korun měsíčně. „Správná částka však neexistuje. Záleží, jak si své stáří představujete,“ vysvětluje vedoucí vzdělávacích projektů ČBA Helena Brychová a pokračuje: „Také záleží na tom, jestli budete bydlet ve vlastním nebo v nájmu. Kromě finančního spoření totiž můžeme zvolit i hmotné zajištění na stáří, které převažuje u lidí nad 35 let. Jde tedy například o zmíněné nemovitosti. Mladší ročníky si pak spíš jen zjišťují možnosti spoření, pro většinu z nich je totiž vidina důchodu zatím nekonečně vzdálená.“  V tom všem se velmi lišíme od zahraničí, kde si již lidé s rozjetou kariérou začínají šetřit na důchod prostřednictvím různých investic například do akcií, kapitálových fondů.

Jediné, co lidé mohli vlastnit, byly chaty a chalupy

Podle ekonoma Partners Martina Mašáta čtyřicet let společného vlastnictví opravdu odnaučilo lidi starat se o sebe. Jediné, co lidé mohli vlastnit, byly chaty a chalupy, kam se utíkalo za částečnou svobodou. Spořit si také nemělo smyl, protože krádež úspor, tzv. měnová reforma z roku 1953, všechny střadatele připravila i celoživotní úspory.

„O zanedbaném kapitálovém trhu nemá smysl ani mluvit. I když se situace pomalu mění, stále jako hlavní investici mnoho lidí považuje nemovitost. Kde vedle jistoty udržení hodnoty hraje důležitou roli i možnost svého vlastního bydlení,“ vysvětluje Martin Mašát pro server investujeme.cz a pokračuje: „Relativně silně zakořeněné je ukládání úspor do zlata, což je z dlouhodobého pohledu jedna z nejhorších investic.“

^REKLAMA

Ekonom České Spořitelny Michal Skořepa si myslí, že se především jedná o důsledek nízké finanční gramotnosti českých domácností. To vše v kombinaci s obecnější středoevropskou finanční konzervativností a špatnými zkušenostmi z investičně poněkud divokých 90. let 20. století. „Bohužel podle dostupných dat se zájem českých domácností o investice za posledních 15 let příliš nezvýšil,“ popisuje Michal Skořepa.

Odborníci se shodují v tom, že postupně se pohled mladších ročníků obrací i ke kapitálovým fondům. „Právě u nich lze nalézt vedle solidního dlouhodobého zhodnocení, také okamžitou likviditu, transparentnost cen a minimální náklady na realizaci obchodů. A právě všechny tyto faktory chybí u ostatních zmíněných investic,“ vysvětluje Martin Mašát z Partners.

V Česku je obecně nízká finanční gramotnost

Z dat ČBA mimo jiné vyplývá, že lidé mají zato, že na finančním vzdělávání by se měl stejnoměrně podílet stát prostřednictvím základních a středních škol, důležitou roli ale hraje i rodina. „I když se polovina rodin pravidelně a záměrně tématům spojeným s financemi doma věnuje, je stále mnoho těch, co naopak vůbec. Přitom právě chování rodičů je pro děti častým vzorem, takže i když se o financích záměrně nebavíme, děti sami vypozorují, jaký je náš vztah k penězům a jak s nimi nakládáme,“ uvádí Helena Brychová z ČBA.

Problémem také je, že lidé v tuzemsku nemají ani dostatečnou finanční rezervu na nečekané výdaje. Volné finanční prostředky, které by dále investovali jim tak jednoduše chybí. Stranou si ale z výplaty odkládá alespoň malý obnos naprostá většina Čechů, nejčastěji jde o částku mezi tisícem a dvou a půl tisíci korunami.

Téměř dvě pětiny lidí si přitom tvoří rezervu primárně pro případ nečekané události. Podstatné však je, jak dlouho by vydrželi při náhlém výpadku příjmů. Každý pátý člověk totiž přiznává, že by z našetřených peněz vyžil maximálně měsíc, další třetina by zvládla čtvrt roku. „Odborníci přitom radí, aby výše rezervy byla alespoň ve výši šestinásobku měsíčních výdajů domácnosti. Právě půl roku je zpravidla dostatečná doba proto, abychom se v případě nové situace, úrazu, ztráty zaměstnání atp. rozkoukali a nebyli nuceni činit pod tlakem žádná unáhlená rozhodnutí,” varuje Brychová.