Úterý 17. září. Svátek má Naděžda.

Druhý pilíř čekají změny, levice jej stále nechce

Penze Daniel Kuchta 03.07.2013 | 19:20 2 komentáře

Včerejší bilance potvrdila to, co bylo jasné prakticky od začátku. Druhý pilíř je zatím velmi velkým zklamáním jak pro vládu, tak pro penzijní společnosti. Levice jásá, protože se jí podařilo nové fondy úspěšně bojkotovat, ale autoři reformy to nevzdávají a chystají změny. Prý zejména ty, které si lidé sami vynutili.

Důchodová reforma se rodila těžko, i když všem je jasné, že je nutná (podle průzkumů si to myslí více než 70 % lidí). Bohužel, nesoulad názorů pravice a levice způsobil nejenom její těžký porod, ale také problematickou existenci. Do nově zřízeného druhého pilíře, který měl za cíl mimo jiného přimět lidi, aby si spořili na důchod i jiným způsobem, než jen prostřednictvím státu, se lidé nehrnou. Bylo to patrné od začátku roku a je to jasné i dnes, když se II. pilíř oficiálně uzavřel lidem starším 35 let. Do druhého pilíře vstoupilo kolem 75 000 lidí. Oficiální čísla jsou trochu nižší, konečná čísla za první půlrok budou vyšší, protože ještě nebyly zpracovány všechny smlouvy.

Dvě třetiny ze zmiňovaného počtu lidí tvoří ti, kteří jsou starší 35 let, což se také projevilo na největším přírůstku, který se odehrál v červnu, který byl posledním měsícem, kdy jim bylo umožněno vstoupit do druhého pilíře. Mladší lidé si evidentně dávají načas, čemuž se vzhledem k nejisté budoucnosti ani není co divit.

Zajímavé je také to, že lidé se ve velké většině rozhodli vstoupit zejména do dynamických (44,3 %) a vyvážených fondů (34,5 %). Pro ty, kteří se rozhodli pro druhý pilíř, tedy mají tyto nové fondy smysl, protože třetí pilíř (a první už vůbec ne) jim na výběr moc nedává a výnosy jsou u něj tristní. Vzhledem k malému počtu klientů (penzijní společnosti očekávají ke konci příštího roku 100 000 účastníků) bude správa prostředků poměrně neefektivní. Penzijní společnosti budou mít co dělat, aby se dostaly do kladných čísel (při zmiňovaném počtu se očekával horizont 10 let) a doplácet na to mohou právě klienti. Buď se tedy podaří tyto limity naplnit (nic není ztraceno, ale pravděpodobnost je malá), anebo budeme svědky slučování (to zatím společnosti odmítají).

Nenaplněná očekávání

Na včerejším brífinku MF, MPSV, APF a specializovaného finančního úřadu se ani tak nehodnotilo, jako spíš vymlouvalo. Druhý pilíř je neúspěchem jak vlády, tak i penzijních společností a došlo tak na vyjmenovávaní důvodů, které za těmito „nenaplněnými očekáváními“ stojí. Neexistence politického konsenzu, který měl za následek ostrou, a bohužel velmi úspěšnou anti kampaň ze strany opozice, si všiml asi každý. Problémem, který zazněl ze strany autorů reformy, a který je koneckonců také pravdivý, je to, že levice kritizuje, ale nemá alternativu. Pokud tedy dojde ke zrušení reformy, budeme opět na bodě nula, což je nesmysl.

V této souvislosti byl dalším z důvodů, který stojí za neúspěchem reformy, zmíněn malý rozpočet na vládní kampaň (20 milionů) a také její pozdní zahájení až v posledním měsíci. To je zbytečná výmluva. Lidem pak také vadí několik věcí, zejména to, že musí dávat do fondů 2 % ze svých peněz, což je problémem zejména u mladších ročníků, které dnes řeší spíše problémy s hypotékou a na důchod nemyslí. To je pravda, ale zde je pak chyba v tolik zmiňovaném zlepšování finanční gramotnosti, která se u nás rovněž zanedbává.

Plánované změny – jen kosmetické

Pak přišly na řadu plánovaná vylepšení, s nimiž přichází skupina poslanců pod vedením ministra financí, a která prý vychází z toho, co lidem vadí a co by chtěli zlepšit. Kalousek a jeho hoši tak přišli pouze s malými vylepšeními, které vlastně nic neřeší, ale lidem se pak nové fondy mohou více líbit.

Při úmrtí klienta bude mít dědic na výběr, jakým způsobem si vybere naspořené prostředky. Nebude je muset přesouvat do jeho vlastního fondu v druhém pilíři, ale bude možné si je vybrat i v hotovosti (i když je klientem). Po pěti letech bude možné z druhého pilíře vystoupit (toto je vzhledem k dlouhodobé povaze produktu skutečný marketingový nesmysl), přičemž 60 % z naspořených prostředků klient dostane v hotovosti a 40 % se vrtí do státního průběžného systému. Klient si bude moci vybrat kromě 20ti leté, nebo doživotní renty také 15ti letou rentu. A poslední změnou bude zrušení nutnosti být v systému alespoň 35 let. Další, poměrně zoufalou, změnou, je pak návrh, aby mohli do systému vstoupit v průběhu příštího roku lidé, kterým bude méně než 40 let.

Levice slaví

Odpoledne si vzala slovo levice, která netajila velkou radost z toho, že lidé na druhý pilíř kašlou. Když důvody ze strany autorů reformy vyznívají jako výmluvy, tak argumenty ze strany odpůrců jsou většinou úplnými nesmysly. Radost a příjemné překvapení pana profesora Jaroslava Vostatka z toho, že selský rozum u lidí funguje, působí poměrně bizarně a nemá smysl je komentovat.

Později si vzala slovo ČSSD, která může mít velkou radost z toho, že lidé na druhý pilíř kašlou. Zajímavě vyznívá její alibismus, kterým se snaží shodit vinu za neúspěch druhého pilíř pouze na neschopnost koalice. Podle ČSSD je při přijímání reformy nutná shoda všech zúčastněných stran. Pokud je ale příspěvkem jedné strany (zde právě levice) pouze bojkot, hrozby zrušení a absence rozumných alternativ, jde to těžko.

Chválení třetího pilíře na jedné straně a zároveň hanění penzijních společností, že ve druhém pilíři chtějí pouze zisk na úkor klientů, je přinejmenším podivné. V druhém i třetím pilíři vystupují ty samé společnosti.

Špidla myslí hooodně dopředu

Korunu tomu nasadil pan Vladimír Špidla, který přišel se zajímavou informací z oblasti demografického vývoje. Připustil, že v roce 2050 budou na jednoho důchodce vydělávat méně než dva lidé, ale pak se podle něj situace obrátí k lepšímu. To díky tomu, že „Husákovy děti“ budou mít dětí dost a situace se v roce 2100 (ano, je to slovy DVA TISÍCE JEDNO STO) vrátí na dnešní úroveň.  Je hezké, že pan Špidla myslí na důchody lidí, kteří dnes ještě ani nejsou na světě, ale jaksi si zapomněl uvědomit, že již dnes, kdy platíme nesmyslně velké odvody na důchod, chybí na účtu 50 miliard korun, které si musíme půjčovat. A jak se státními důchody přežijeme období kolem roku 2050, kdy bude situace mnohem horší než dnes, již nestihl vysvětlit.

Na první pohled je to jasné – lidé nejsou schopni pochopit, že by se s důchodem neměli spoléhat na stát. Na druhý pohled je jasný spíše fakt, že levice slaví úspěch s tím, že něco překazila. Důchodovou reformu, o které se mluví řadu let, o které sama tvrdí, že je nutná a potřebná. Jsem jen zvědavý, jaké reformy se dočkáme u vlády ČSSD a KSČ. Pokud vůbec budou schopny tyto strany s něčím rozumným přijít.

2 komentáře: “Druhý pilíř čekají změny, levice jej stále nechce”

  1. Martin Stepnicka napsal:

    Tak ja bych to za hrubou lez nevidel, spis za nepresnost. K naroku na vyplatu penze z II. pilire je totiz mit narok na vyplatu penze z I. pilire, coz je dnes zakonem podmineno ucasti v systemu penzijniho pojisteni po dobu 35 let. Cili autor provedl velmi nesikovnou a do oci bijici zkratku, ze ucastnik musi byt ucastnikem systemu (ovsem zrejme mysleno systemu verejneho penzijniho pojisteni) po dobu 35 let, coz je pravda. A je take pravda, ze MF jedna o uprave, ktera by tento pozadavek celkem logicky rusil. Bohuzel to vyznelo uplne jina, protoze je to opravdu hodne spatne napsane.

  2. Martin napsal:

    Správně je to takto:

    1. 60 % z naspořených prostředků by klient vrátil (odpovídá 3 % vyvedených ze státu) a 40 % (= vlastní 2 %) si nechal.
    2. Povinnost spořit 35 let je hrubá lež. Neplatí to ani dnes, nebdue to platit ani jindy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.