České banky: Oáza v písečné bouři?

Evropa se zmítá v nejistotě a evropské banky hledají potřebný kapitál. V některých zemích jakoby přicházela bankovní apokalypsa. První jezdec bankokalypsy – Řecko sice překvapil volebním vítězstvím proevropských politických stran, ale otevřená zůstává otázka, z čeho a kdy zaplatí dluhy, které mu ještě investoři neodpustili. Navíc řecké banky čelí nemalému odlivu kapitálu v objemu 600 až 900 mil. EUR denně.

Bídně je na tom také Španělsko, které musí přijmout pomoc pro své banky. Připraveno je pro ně 100 mld. EUR ze záchranného fondu.  A zatímco Irsko muselo přijmout tvrdé podmínky obdobné pomoci, Španělsko si s královskou grácií může dovolit diktovat podmínky měkčí. Kolik ve skutečnosti bude potřebovat, ještě není zřejmé. Možná se uskromní, celou připravenou sumu nevyčerpá a zbyde tak drobek i pro další země, které se mohou dostat do potíží.

Italské banky se zatím drží. Drží se i italská vláda, které se daří krotit i státní rozpočet. Jen se na ni nesmí zamračit finanční trhy.  Objem státního dluhu na úrovni 120 % HDP v takto velké ekonomice trpí velkou citlivostí na úrokové sazby. A Itálie si již dávno nepůjčuje za sazby „německé“, jak tomu bylo před evropskou dluhovou krizí.

Francouzům nestačilo dívat se přes Železnou oponu na zoologickou zahradu budování komunismu, a tak si zvolili světlé zítřky ve víkendových volbách. Prezident Holland má otevřenou cestu k nastolení levicové politiky v poslanecké sněmovně i senátu a pracující se mohou těšit na téměř 100% daně[1].

V této evropské bouři se jeví Česká republika a české banky jako oáza. Dokonce ani Švýcarsko již není, co bývalo. Švýcarská centrální banka prodává houfně franky a plní trezory devizovými rezervami, aby švýcarský frank neposiloval nad deklarovanou hranici 1,2 CHF/EUR. Nebýt obrovských nákupů, frank by posílil natolik, že by ohrozil švýcarské exportéry i celou ekonomiku. V tomto směru má Česká národní banka spíše opačné obavy.

^REKLAMA

Pokud by evropská ekonomika upadla do recese, hrozilo by oslabování české koruny, na které by podle guvernéra Miroslava Singera ČNB reagovala zvýšením úrokových sazeb. Při významném oslabování koruny by tím čelila nebezpečí inflace z důvodu růstu cen dováženého zboží.

Graf 1: Alternativní scénáře: vývoj měnového kurzu

Zdroj: Zpráva o finanční stabilitě

Bankovní sektor i pojišťovnictví v Česku je stabilní. Nejvíce ohrožené jsou podle Zprávy o finanční stabilitě penzijní fondy. „Výsledky provedených testů pro banky opět potvrdily vysokou odolnost tohoto sektoru vůči kombinaci nepříznivých makroekonomických, tržních, likviditních i vybraných ad hoc šoků. Zatímco sektor pojišťoven je vzhledem k relativně velkému kapitálovému polštáři schopen dobře ustát rizika pramenící z nepříznivého tržního vývoje, sektor penzijních fondů zůstává vysoce citlivý na výraznější volatilitu v cenách držených cenných papírů,“ uvádí zpráva.

^REKLAMA

Výsledky zátěžových testů s povděkem komentoval i Jan Matoušek, náměstek výkonného ředitele ČBA: „Výsledky testů ČNB potvrzují, že bankovní sektor je silnou stránkou české ekonomiky. Poslední série až extrémně zátěžových testů s velmi nepravděpodobnými scénáři vývoje, zveřejněná ve Zprávě o finanční stabilitě 2011/2012, potvrzuje vysokou stabilitu a odolnost českého bankovního sektoru vůči všem šokům.„

Dokonce ani největší hrozba – recese v Evropské unii – nepřivede české banky do významnějších potíží. Aby se České národní bance podařilo ukázat skutečně negativní scénář, musela ještě zhoršit původně předpokládanou negativní variantu.

Graf 2: Vývoj kapitálové přiměřenosti

Zdroj: Zpráva o finanční stabilitě

^REKLAMA

Pokud by se Evropa dostala „jenom“ do recese, vyvstala by kapitálová potřeba českých bank ve výši 15 mld. Kč v důsledku nárůstu úvěrových ztrát a poklesu příjmů bank. Kapitálová přiměřenost celého bankovního sektoru by ale zároveň neklesla pod požadovanou 8% hranici.

Teprve při předpokládaném odpisu 50 % (upravených) expozic vůči mateřským skupinám by dodatečná potřeba kapitálu činila 37 mld. Kč. Miroslav Singer navíc předpokládá, že potřebnou injekci by z velké části zajistili zahraniční investoři jako v případě Volksbank, kterou za přibližně 600 mil. EUR koupila největší ruská banka Sberbank.

Česká národní banka navíc bedlivě sleduje financování mateřských bank jejich českými dcerami. V poslední vyhlášce navíc snížila limit angažovanosti vůči mateřským společnostem přibližně na polovinu. To se podle Miroslava Singera většiny českých bank příliš nedotkne, ale pouze to zafixuje angažovanost na současných hodnotách.

České banky nedávno také získaly informační povinnost vůči ČNB v případě převzetí úvěrového rizika ze skupiny v objemu nad 1 % bilanční sumy.

Podle zprávy o finanční stabilitě se tedy české banky těší výbornému zdraví. Kartami ale může zamíchat Evropská unie. A to nejen problémy v Řecku či budováním komunismu ve Francii. Přispět může i vznik bankovní unie, po jejímž nastolení by dohled nad českými bankami přešel do rukou jednotného evropského dohledu – a pravděpodobně by se uvolnilo i přesouvání kapitálu směrem k mateřským bankám v problémech…