Pojišťovna sponzoruje porodnické oddělení, a proto byly maminky naléhavě požádány personálem, aby poskytly pojišťovně svá telefonní čísla. Agenti pojišťovny je pak obvolávali s nabídkou dětské „spořicí“ životní pojistky. Tuto formu spoření jsme kategoricky odmítli.
1) Investovat přes pojistku je nákladné.
Pojišťovna naše peníze vezme, nechá si zaplatit tučné poplatky, a pak prostředky buď předá investiční společnosti (investiční životní pojištění), nebo je sama zhodnocuje někde na úrovni výnosu termínovaného vkladu (kapitálové životní pojištění). Investiční společnost, která investici spravuje, si samozřejmě své náklady nechá také zaplatit.
Pojišťovna se stává zbytečným a především nákladným mezičlánkem – pojišťovna si vezme měsíční poplatek v řádu desítek korun a především prvních 12 – 24 splátek na své náklady (ano: rok až dva platíme pojišťovně, až pak si začneme sami investovat). V konečném důsledku tak na pojistce, která investuje po dobu dvaceti let, přicházíme minimálně o desítky tisíc korun.
2) Zaplatíme zbytečně víc na daních.
REKLAMA
Zatímco investice do cenných papírů včetně podílových fondů jsou po půl roce osvobozeny od daně z kapitálového zisku, zisk z pojistky je vždy zatížen 15% daní. Navíc dětské životní pojistky na rozdíl od pojistek pro dospělé nejde odečíst ze základu daně z příjmu. Pokud tedy na pojistce naspoříme 100 tisíc korun, deset tisíc korun je výnos, zaplatíme daň 1 500 Kč (tj. 15 % z 10 000 Kč).
3) Spoření mimo pojišťovnu (např. spořicí účty či podílové fondy) bývá příznivější z hlediska likvidity, protože je možné si naspořené prostředky kdykoliv vybrat.
Výběry či změny jsou rychlejší a zpravidla odpadá povinnost platit měsíční příspěvky. V případě dětské životní pojistky je placení měsíčních příspěvků povinnost, protože se jedná o pojistné a jeho neplacení vyvolá sankce.
4) Jediný smysluplný důvod pro dětskou pojistku je alternativní příjem v případě nepříznivých okolností (úraz či nemoc).
REKLAMA
Při takovýchto událostech často nemůžeme dosahovat obvyklého příjmu, protože je nutná péče o nemocné dítě. Rizika úrazu či nemoci může mít dítě většinou sjednaná v pojistce svých rodičů. Pojistné sazby bývají stejné a odpadá nutnost připlácet si za poplatkově předražené „spoření“.
Je také dobré zvážit, jestli nejsou některá rizika řešena zbytečně a nebylo by lepší je mít ošetřené finanční rezervou – jde zpravidla o drobné úrazy. Na druhé straně rezervu pro případ invalidity dokáže vytvořit málokdo a dává smysl se na ni pojistit.
Dětské pojistky stále žijí
Dětské životní pojistky jsou pořád rozšířené. Pravděpodobně to má hned několik důvodů. Rodiče nemají všechny potřebné informace o možnostech spoření a investování pro děti, navíc jsou tyto pojistky častokrát nabízeny v situacích, kdy maminky řeší spoustu jiných věcí a nemají energii na řešení finančních záležitostí.
Vysoké poplatky pojišťoven umožňují rozsáhlejší a agresivnější marketing, a také v neposlední řadě vyšší odměny pro zaměstnance a zprostředkovatele (srovnáme-li je s podílovými fondy či spořicími účty).
Jak jsme tedy nakonec vyřešili situaci v naší rodině? Dceru jsme připojistili na rizika vážných zdravotních komplikací v rámci pojištění rodičů. Drobné úrazy a nemoci neřešíme – matka bude v takovýchto situacích s dítětem každopádně doma, dokud pobírá rodičovský příspěvek. I poté budeme drobná rizika pravděpodobně řešit raději rezervou než pojistkou. A spoření? Vyhýbáme se poplatkům u investičních pojistek a kupujeme přímo podílové fondy.
Autor je advisor ve společnosti Stone & belter
