Sobota 07. prosince. Svátek má Ambrož.

30 let do historie: Gorbačovův perestrojkový kolaps

Příští týden v neděli oslavíme už 30 let od sametové revoluce a od pádu železné opony. Tímto okamžikem se také tehdejší Československo odpojilo od socialistických průmyslových struktur a vrhlo se do tržního hospodářství. S tržním hospodářstvím jako takovým ale experimentoval už předchozí režim. Přišlo to v osmdesátých letech z Ruska a říkalo se tomu perestrojka neboli přestavba. Ta měla socialistické plánování přetvořit na socialistický kapitalismus, s komunisty, ale také konkurenceschopnější a lepší.

Krize? Černá labuť? Překonáme!

Klamání? Patolízalství? Konec přezíravého postoje k tomu, co říká lid? Světlé zítřky? Pokročit kupředu? Rozvinout a realizovat potenciál? Lépe pracovat, poctivěji žít a řádněji se chovat? Ano, podle Gorbačova to mělo být možné. Říkal, že buduje obrozenou socialistickou společnost, ve které když lidé přidají v práci, budou se mít lépe.

(Ne)nazývat věci pravými jmény

Snad všechny dřívější principy měly být přestavbou socialistického hospodářství překonány. Přestavbou měly projít podniky, mělo dojít ke změně tvorby cen, stejně jako se měl změnit finanční a úvěrový mechanismus.

Vše se mělo nově postavit na hlavu tak, jak tomu bylo v dobovém vtipu, kdy se Pepíček vyptává soudruha učitele, jak je s tím budováním komunismu. Odpověď zněla nějak takto: „Začal s tím soudruh Lenin, byla to nová ekonomická politika. On se ale vlastně nejmenoval Lenin, ve skutečnosti to byl Uljanov. Bylo to, když v Rusku došlo k Velké říjnové socialistické revoluci. Ale tato vlastně ve skutečnosti začala 7. listopadu. Štafetu po Uljanovi převzal soudruh Stalin. On se ale vlastně jmenoval Džugašvili. Tak takto to bylo s tím budováním.“. Podobně záludná je odpověď na otázku, cože je to ještěrka. Odpověď z dob socialismu říká, že je to krokodýl, který přežil socialismus.

Vtip o nazývání věcí pravými jmény by mohl třeba pokračovat tím, že každý měl být odměňován nikoliv podle zásluh, ale podle potřebnosti. To ale bylo před dobami perestrojkovými. Nově mělo podle Gorbačova platit heslo „každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“. Už nikoliv každému rovným dílem a spravedlivě, ale víc těm, kdo se více zaslouží.

Měla to být přeměna v myšlení, ve stylu i metodách práce. Díky glasnosti měl každý pochopit svou roli, své poslání, vcítit se a pak se přidat. Vyburcovat, zaktivizovat, zainteresovat, podnítit, každý se měl „cítit být hospodářem ve svém podniku, instituci nebo ústavu“. Měl nastat konec zneužívání výdobytků socialistické společnosti, lidé měli začít uznávat své povinnosti.

I socialističtí ekonomové měli podle nově sledované linie začít uznávat nutnost zainteresovanosti na výsledcích – měli uplatňovat odměňování navázané na výsledky práce. Hodnoty zrozené Říjnovou revolucí nelze pošlapávat, prohlašoval Gorbačov. Bohatství „Leninových myšlenek o řízení a samosprávě, o chozrasčotu (tedy rozpočtu), o souladu společenských a osobních zájmů se v potřebné míře nevyužívalo a nerozvíjelo“.

Konec skleníkových podmínek

Budování socialismu a socialistické výstavby se v 80. letech dostalo do etapy přestavby. Kritik a antisocialista by možná řekl, že to bylo přibližování se konce a tohoto v ekonomických problémech zmítajícího se systému. Nejenom nejvyšší funkcionáři Sovětského svazu připouštěli, že „klasikové marxismu-leninismu odkázali základní, podstatné charakteristiky socialismu“, že je nutné ekonomiku změnit, že to „jaká má být nynější etapa, je naším úkolem.“ Začalo se hovořit, že používané způsoby byly kanonizovány, idealizovány a prohlášeny za dogmata, že to chce reformy (tedy perestrojku a přestavbu).

Převládla propaganda úspěchu, a to jak skutečných, tak i fiktivních, rozmohl se přehlíživý vztah k spravedlivým požadavkům i názorům řadových pracovníků a de facto celé společnosti,“ konstatoval Michail Gorbačov jako iniciátor perestrojky mající zvěstovat příchod nových časů. Bylo prý nutné ukončit skleníkové podmínky pro zaostávající podniky natahující ruku po dotacích a úlevách, a také volat po rozvíjení hospodářského soutěžení a lepší uspokojování poptávky odběratelů. Odmítněme všechno, co zastaralo! Cesta vede přes demokratizaci, perestrojku, glasnosť ke světlým socialistickým zítřkům.

Příjmy pracovníků by měly být nově „spjaty s konečnými výsledky výroby a se ziskem“. Ano, dokonce bylo oprášeno i slovo „zisk“, výsledek dobrého hospodaření, odměna za přijetí rizik a dobrou službu!

Na světlo světa se i v socialisticky hospodařících zemích dostávala slova jako „odměna“ nebo „rentabilita“. I v socialistickém Československu spatřili světlo světa noví podnikatelé. Podle výzvy a linie pocházející ze Sovětského svazu mělo dojít na hledání „forem socialistického vlastnictví a organizace ekonomiky“, které by zvýšily „zainteresovanost pracovníků a kolektivů na výsledcích své práce“.

Leccos mělo být „přestavěno“, jen se vlastně jaksi nevědělo jak. „Nové úkoly se musí řešit bez hotových receptů,“ konstatoval Gorbačov. Opakovaně ale hovořil o přednostech plánovitého hospodářství, o tom, jak je socialismus schopen dokázat mnohem více než kapitalismus. Hovořil i o aktivním „zapojování lidí do ekonomických a výrobních procesů“, upozorňoval „na organické spojování zájmů státu se zájmy jednotlivce a pracovního kolektivu, aby se pracující stal skutečně aktivním hospodářem.“.

Líbivá politika proklamací, řádů a hesel měla skončit, podobně jako mělo skončit rozdávání vyznamenání, hodností, titulů či prémií. I metody socialistické ekonomiky se mění, nastoupí samofinancování, odměňování kolektivů na základě výsledků. Šlo o novou stranickou linii přestavby, uplatňované od zlomového zasedání ÚV KSSS v dubnu roku 1985.

Možná že nikoliv náhodou se v učebnicích píše, že socialismus je společenské zřízení, které opakovaně řeší problémy, které se v jiných společenských soustavách ani nevyskytují. Nově začal být odhalován toho, jak užitečný je živnostník a podnikatel, jakou roli je schopný v ekonomice zastávat.

Veřejná informovanost, kritika a sebekritika

Když „vyvstal problém ozdravení ekonomiky, nastoupil úkol zastavit a překonat nepříznivé tendence v této oblasti“. Ve druhé polovině 80. let bylo v Sovětském svazu hlásáno, že musí být brány „v úvahu požadavky objektivních ekonomických zákonů, plánování a chozrasčot“, což znamená dovedné využívání zbožně peněžních vztahů“. Prostě se připustilo, jakou roli může trh a přizpůsobování nabídky a poptávky změně cen hrát.

Systém řízení s přísným centralismem, podrobným rozepisováním práce, direktivními adresnými úkoly, úvěry na příděl a rozpočtovými dotacemi se překonal. Dostal se prý do rozporu s potřebami ekonomického vývoje. Uplatňované principy v realitě stavěly leccos na hlavu, a vcelku zbytečně „vznikla zaujatost vůči úloze zbožně peněžních vztahů a zákona hodnoty za socialismu“. Role chozrasčotu, tedy rozpočtu a rozpočtování, možná byla podceňována, při tvorbě cen nastupovala zvůle, o peněžní oběh vládl nezájem (rozumějme příjemci dotací je v principu všechno jedno, vždyť z cizího krev neteče).

Doby, kdy se čekalo na pokyny shora, prý s perestrojkou skončily. Je chybou, že se lidé „odnaučili myslet a jednat odpovědně a samostatně“. Je nutné překonat apatii, je nutné kritizovat a poukazovat na nešvary a špatné věci. Každopádně všeho s mírou, nelze přece nechat novináře, aby zaujali nevhodné stanovisko: „Každý fakt – nechť to jsou dnešní bolavá místa nebo některé smutné události z naší historie – může být předmětem rozboru v tisku. Přitom je ale mimořádně důležité, jaké stanovisko zaujímá autor, zda mu leží na srdci osud lidu, jeho budoucnost – to je to hlavní. Vždyť se leckdy stává, že některý autor vytáhne na stránky novin dílčí ožehavý a citlivý fakt, strhne kolem něj povyk a vnucuje své představy a sympatie“.

Tato citace z Gorbačovovy knihy vlastně naznačuje existenci cenzury. O té se nemluvilo, ale všímaly si jí i dobové vtipy. Rádio Jerevan, fiktivní rozhlasová stanice, vymyšlená za dob socialismu pro potřeby vtipů, mělo v podání jednoho vtipu zodpovědět otázku, zda v Sovětském svazu existuje cenzura médií. Odpověď zněla „V zásadě ne. Více se ale k této otázce nemůžeme vyjadřovat.“. Otázka podobného ražení se ptala, zda v Sovětském svazu kontrola pošty. Odpověď říkala „V principu ne, ale dopisy s protisovětským obsahem budou doručeny jen stěží.”. Jiný jízlivý dotaz se ptal, zda by se neměla zrušit špionáž. Odpověď zněla, že „V principu ano, jenže co bychom pak dělali s tolika nezaměstnanými?”

Leningraďanka prý psala Gorbačovovi o nešvarech, proti kterým je nutné bojovat – že je nutné vystupovat proti byrokratismu, korupci, konformismu, patolízalství atd. Toto už ale není vtip, toto skutečně poznamenal ve své knize Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět samotný Gorbačov. Ona občanka píšící velkému tvůrci perestrojky prý i napsala, že „Stavět je vždycky těžké, ale dvojnásob těžší je stavět na místě, které je třeba především očistit od bahna.“.

Snaha o překonání krize a perestrojka

Gorbačov také v knize citoval z údajných dopisů těch, kteří začali zavádět úkolový prémiový systém odměňování. Hlášení do Moskvy říkalo, „jak to vypadá u nich ve městě, v závodě, v kolchoze, na stavbě, v instituci, zda přestavba začala, nebo nezačala, a co oni sami dělají, aby se do ní zapojili..“. Všechna sdělení z dopisů vyznívala radostně, jak se všichni zapojili, aktivizovali, aby přispěli svou rukou k dílu budování světlých zítřků.

Když se neví, že se něco dělá špatně, tak to vlastně ani nejde zlepšit. Máme ohromný setrvačník mohutného stroje, ale od něj jdou na pracoviště jen slabé hnací řemeny, tesknil Gorbačov: „Při analýze situace v zemi jsme se především střetli s útlumem růstu ekonomiky. Tempo přírůstků národního důchodu v posledních třech pětiletkách pokleslo o více než polovinu a na začátku osmdesátých let dokonce dosáhlo stupně, který nás fakticky přiblížil k ekonomické stagnaci.“.

Kritiku potřebujeme nikoliv proto, abychom si vyřizovali účty, ale pro dnešek a zítřek. Proto měla být podle tvůrce perestrojky podporována otevřenost, glasnosť – otevřené poukazování na nedostatky, chyby a těžkosti. „V kolektivech se již diskutuje o „bolestech“ výroby a posuzuje se, jak se s nimi vyrovnat. Stydím se za kvalitu našich výrobků! Okrádáme přece sami sebe…“.

Gorbačov hovořil o budovatelském nadšení. Jdeme kupředu a budujeme socialismus, „šli jsme cestou necestou,…, někdy jsme bloudili, mýlili jsme se a stálo nás to dosti krve a potu“. Šli jsme dále a neustupovali, „nepochybovali jsme o správnosti svého rozhodnutí pro socialismus“. Zapojili jsme se do velikého historického díla, věrni „svobodné volbě, která byla učiněna v roce 1917“ – míněno převratem v době Říjnové revoluce. Existuje mnoho plánů, které vytyčila strana, a lid je přijal….

Začalo se prý šířit pochopení, že takto se žít dál nedá. Ochabnutí zájmu o společenské záležitosti? Bezduchost a skepticismus? Již ne, vždyť „lid je citlivý na to, když se slova rozcházejí s činy“. K rozvinutí možností mělo být nutné odmítnout vše, co zastaralo. Sliby a prognózy? Slova rozcházející se s činy? Tak tomu mělo být učiněna přítrž.

Jakkoliv byla perestrojková propaganda úderná, lidé se ve skutečnosti nezaktivizovali. Možná si moc dobře pamatovali, jak každý dobrý skutek byl po zásluze potrestán. Možná nevěřili v Gorbačovovy proklamace, že socialismus jako společenské zřízení je schopný se zdokonalovat. Také je možné, že podlehli skeptické odpovědi týkající se rozdílu mezi socialismem a opiem – rozdíl mezi nimi podle tohoto vtipu není žádný. Oba prý totiž pocházejí z nezralých makovic.

Reference: GORBAČOV, Michail. Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Praha: Svoboda, 1987.

3 komentáře: “30 let do historie: Gorbačovův perestrojkový kolaps”

  1. Ja napsal:

    Inu perestrojka znamenala geopolitický průlom a změnu. Přivítali jsme kapitalismus a po třiceti letech máme plný obchody, věci nejsou na příděl a čekají nás lepší zítřky

  2. Zvědavec napsal:

    Článek začal slibně, ale veskrze zklamal.

    Doufal jsem, že se dovzím i něco nového, ne oprášení starých sovětských proklamací.
    Když článek „láká“ na povídání o kolapsu, tak jsem čekal o kolapsu více informací, na kterých by šlo stavět.
    Ne jeden odfláknutý odstavec na konci, který tam je aby se neřeklo a nenabízí ani žádné reálné informace.

    • Anonym napsal:

      Víte co to je za fušku každý den zajistit na stránky nějaký slint? A ještě k tomu kontrolovat nějakou obsahovou kvalitu? Si to běžte zkusit… :):):)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.