Luboš Smrčka

Švédská akademie udělila v posledních dnech mimo jiných i dvě Nobelovy ceny, které společně ukazují jistou dávku schizofrenie. První byla za mír a druhá za ekonomii.

Dusno, horko, pálící slunce. Je takové vedro, že už se přehřívá i česká ekonomika. Data jsou pravidelně nad odhady a poslední revize předchozích údajů o HDP ukazují, že jsme rostli ještě rychleji, než se zdálo.

Připouštím, že jsem poněkud zmaten. Stejní lidé, kteří si stěžují na „diktát Bruselu“, zároveň skoro jedním dechem požadují, aby ten stejný Brusel řešil, že kvalita potravin v českých supermarketech je horší než v německých.

Médii proběhla vcelku masivně (takže v podstatě všude) zpráva sociální sítě Social Watch o vývoji v České republice. Vyspělé země podle ní nedoženeme. Přes vznosný cizojazyčný název organizace jde ale o domácí a ryze české hodnocení domácích a ryze českých problémů.

Vypálená prodejna Porsche v Hamburku je stejný akt terorismu, jako útok sebevražedného atentátníka třeba v Londýně či v Paříži. Že jde o teror proti majetku a nikoliv proti životu? To je rozdíl v míře, nikoliv v principu.

Nedostatek pracovních sil je v danou chvíli klíčovým problémem české ekonomiky. Nedostává se skoro „nikoho“ – nejen tak často zmiňovaných kvalifikovaných pracovníků. Oni nejsou k dispozici ani ti nekvalifikovaní.