Rychle se rozvíjející ekonomiky včetně České republiky rostou navzdory nepříznivému celosvětovému výhledu – jejich hnacím motorem je spotřeba

I když řada světových trhů zaznamenala ve druhé polovině loňského roku citelný pokles růstu HDP, rychle se rozvíjející ekonomiky mají zejména kvůli svým demografickým trendům a růstu reálných příjmů potenciál v krátkodobém výhledu výrazně zvýšit spotřebu. Masivní spotřebu i rostoucí objem maloobchodních prodejů zaznamenala během posledních několika měsíců řada nových ekonomik, především pak Mexiko, Brazílie, Indonésie a Čína. Díky neočekávaně výraznému nárůstu ekonomické aktivity, který v některých rychle rostoucích zemích nastal koncem minulého a na počátku letošního roku, budou mít tyto trhy během následujících tří let na globálním růstu již více než poloviční podíl.

 „Rychle se rozvíjející ekonomiky si zatím dokázaly celkem dobře poradit s recesí v eurozóně i s pokračujícím politickým napětím na Středním východě,“ říká Rain Newton-Smith, který se na přípravě makroekonomických prognóz podílí jako hlavní ekonomický poradce Ernst & Young. „Všechny sice nemají stejně dobré vyhlídky na další růst, nicméně i tak nabízejí investorům v řadě ekonomických odvětví řadu zajímavých příležitostí.“

„Pro letošní rok sice naše prognóza počítá se snížením tempa hospodářského růstu rychle se rozvíjejících ekonomik, nicméně i tak jsou jejich perspektivy ve střednědobém výhledu optimistické,“ potvrzuje Jan Fanta, vedoucí partner oddělení podnikového poradenství a řízení rizik Ernst & Young v České republice. „Aktuální trendy prosazující se v těchto zemích, jako je regionální specializace, masivní nárůst střední třídy nebo posilování jejich vzájemného zahraničního obchodu, zafungují jako katalyzátory a významně urychlí jejich hospodářský růst. Profitovat z toho budou moci i společnosti, které se rozhodnou v těchto zemích investovat.“

Spotřeba spolehlivým motorem růstu

Hlavním motorem spotřebitelské poptávky v rozvíjejících se ekonomikách, především těch asijských, a obchodní výměny mezi nimi bude růst střední třídy. Například Čína měla v roce 2010 pouze 1,6 milionu domácností s ročním disponibilním příjmem od 30 tis. do 50 tis. amerických dolarů. Do deseti let, tedy v roce 2020 by jich podle současných odhadů mělo být už 26 milionů.

Spotřeba v rychle se rozvíjejících zemích samozřejmě nadále poroste rychleji než ve vyspělém světě. Podle prognózy bude průměrný růst spotřeby v nových ekonomikách minimálně dvakrát rychlejší než ve Spojených státech, ale např. čínská spotřeba se bude zvyšovat dokonce čtyřikrát rychleji.

^REKLAMA

Krize eurozóny brzdou i pro rozvíjející se ekonomiky

Fiskální potíže eurozóny mají negativní vliv nejen na evropské rychle se rozvíjející ekonomiky, ale i na země z jiných regionů, které s eurozónou pojí užší finanční a obchodní vazby. Příkladem mohou být afričtí „tygři“, jako je Jihoafrická republika, Egypt nebo Ghana, které do evropského měnového prostoru směřují třetinu svého exportu. Rozkolísání finančních trhů v důsledku další eskalace dluhové krize eurozóny by výrazně postihlo tak odlišné a geograficky vzdálené státy jako Hongkong, Chile nebo Jihoafrickou republiku, tedy země, jejichž dynamický vývoj táhnou kapitálové trhy. 

Recese spolu s novými požadavky na kapitálovou přiměřenost přiměla přední evropské banky k podstatně větší opatrnosti – a taky k dalšímu omezení finanční podpory poskytované dceřiným společnostem v rozvíjejících se zemích Evropy. To pravděpodobně dál zhorší dostupnost úvěrů v tomto regionu, už tak omezenou kvůli zhoršujícím se ekonomickým vyhlídkám. Například z Polska zahraniční banky od července do listopadu loňského roku odčerpaly 4,8 miliard eur, přitom ještě v prvním pololetí téhož roku a v roce 2010 byly kapitálové toky přesně opačné. Pokud budou evropské finanční domy dál omezovat poskytování úvěrů, zasáhne to rozvíjející se ekonomiky i ve vzdálenějších koutech světa, protože mají řadu dceřiných společností například v Chile, Turecku, Mexiku, Egyptě nebo Brazílii.

Tahounem české ekonomiky byl v roce 2011 export, letos se tempo růstu patrně zpomalí

Díky velmi úspěšnému exportu česká ekonomika v obou předchozích letech rostla, vloni podle odhadu 1,6% tempem. Ve třetím čtvrtletí 2011 byl výsledek exportu dokonce o 13,5 % lepší než dosažené předkrizové maximum. Nicméně vzhledem k zhoršujícím se vnějším podmínkám očekáváme, že v letošním roce už export podobně pozitivní vliv na oživení české ekonomiky mít nebude. A prognózu potvrzují i první ekonomické signály svědčící o snížení ekonomické aktivity na počátku letošního roku. Nejvýznamnějším z nich je, že index PMI (tzv. index nákupních manažerů) byl v lednu již třetí měsíc po sobě pod 50bodovou hranicí, která odděluje expanzi ekonomiky od ekonomické kontrakce.

Pozitivní zprávou je, že díky minimální závislosti na zahraničních finančních prostředcích, velkému objemu vkladů a své kapitálové síle mají české banky – přes ústřední roli, kterou v českém finančním sektoru hrají zahraniční bankovní domy – účinné nástroje jak nedopustit tzv. úvěrovou krizi způsobenou fiskálními problémy eurozóny.

^REKLAMA

Na vývoj domácí spotřeby budou mít i nadále negativní vliv úsporná opatření vlády, snažící se držet na uzdě schodek státního rozpočtu, který eskaloval v roce 2009. I když by se míra inflace měla v letošním roce v souvislosti s lednovým zvýšením snížené sazby DPH pohybovat kolem 3 %, předpokládá se, že ČNB nebude zvyšovat referenční sazbu, která se až do prvního čtvrtletí následujícího roku udrží na 0,75 %. „Míra růstu HDP se v letošním roce podle našeho odhadu nejprve sníží o 0,3 %. Avšak ve střednědobém výhledu by česká ekonomika měla znovu, spolu s tím, jak se budou zlepšovat vnější podmínky, začít intenzivněji růst, v letech 2013–15 přibližně 1,5% tempem,“ komentuje prognózu Jan Fanta.

Výrazné rozdíly v atraktivnosti pro přímé zahraniční investice 

Zatímco některým velkým rozvíjejícím se trhům, např. Brazílii, Rusku nebo Číně, se stále daří udržet si solidní příliv přímých zahraničních investic, nově nastupující evropské ekonomiky a země Středního východu, např. Egypt, se výrazně propadly. Významně se ve druhém pololetí loňského roku snížily rovněž portfoliové investice do rozvíjejících se ekonomik.

I když šly ceny akcií některých společností z rychle se rozvíjejících ekonomik v posledních několika týdnech nahoru a podobně pozitivní vývoj zaznamenaly i některé dluhopisové trhy, stále platí, že akcie většiny společností v těchto zemích jsou výrazně pod úrovní počátku loňského roku. Nejhorší výsledky vloni vykázaly akcie společností z rozvíjejících se evropských ekonomik a egyptských podniků, což negativně ovlivňuje kupní sílu tamějších spotřebitelů i zájem investorů.

Očekávaný vývoj inflace

Díky poměrně pozitivní náladě globálních investorů na počátku letošního roku a množství likvidity, která je k dispozici v rozvinutých zemích, pociťuje řada rychle se rozvíjejících ekonomik výrazné hospodářské oživení. Posilují také jejich měny, které se na sklonku roku 2011 významně propadly. Pokud bude tento trend pokračovat, přispěje to k posílení důvěry v ekonomice a snížení inflace (bude ovšem záležet i na dalším vývoji cen komodit).

Ve většině rozvíjejících se ekonomik míra inflace klesá od poloviny loňského roku, kdy kulminovaly ceny komodit. Inflační tlaky se zmírňují i díky zpomalení globální ekonomiky. Podle čtvrtletní makroekonomické prognózy Ernst & Young letos inflace v rozvíjejících se ekonomikách klesne z loňských necelých 6 % na 4,8 %. Jsou ovšem některé rychle se rozvíjejících státy, které stále bojují s rostoucí inflací, jako například Turecko, Nigerie nebo Argentina, a jiné, např. Indie, Vietnam či Egypt, kde je inflace již řadu let příliš vysoká, což jim nedovoluje snížit úrokové sazby a nastartovat ekonomický rozvoj zvýšením výdajů státu.

Další výkyvy cen komodit

Ceny ropy budou pravděpodobně i v roce 2012 kolísat, což je způsobeno především dvěma faktory. V řadě regionů světa patřících k předním producentům ropy panuje politické napětí, které ohrožuje plynulé dodávky. A pak je to pokračující dluhová krize eurozóny, která výrazně ovlivňuje vývoj poptávky po ropě. V současné náročné situaci je komoditní trh velmi zranitelný vůči jakýmkoli změnám, takže i v letošním roce musíme očekávat, že ceny ropy budou procházet značnými výkyvy.

Vývoj cen ropy má zásadní dopad především na ty rozvíjející se ekonomiky, které patří k jejím největším dovozcům, tedy v prvé řadě na Indii a Čínu. Především v případě Indie by nepříznivý vývoj cen komodit mohl zásadním způsobem podrýt její ekonomický růst. Indická centrální banka totiž teprve nyní signalizuje uvolnění restriktivní politiky poté, co se jí podařilo zvládnout poslední vlnu inflace. Naproti tomu pro producenty ropy, jako jsou Nigerie, Ghana, Saudská Arábie nebo Katar, bude další nárůst cen této významné komodity znamenat vyšší výnosy z vývozu a zlepšení jejich obchodní bilance.

Čtvrtletní makroekonomická prognóza Ernst & Young předpokládá, že letošní průměrná cena ropy bude 112 dolarů za barel. Pokud se zmírní politické napětí a jestliže země OPEC zvýší dodávky a světová poptávka zůstane i v nejbližší době omezená, mohla by na konci roku cena ropy klesnout na 105 dolarů za barel. Během roku 2013 se ovšem začne znovu zvyšovat až na průměrných 135 dolarů za barel v roce 2020.