Čtvrtek 21. ledna. Svátek má Běla.

Makroekonomický výhled Saxo Bank pro 3. čtvrtletí 2017: Evropa se vrací zpět do kondice

BankyMakro 21.08.2017 | 16:10 0 Komentářů

Poprvé od dluhové krize v roce 2012 dnes převládá optimismus vůči dalšímu osudu eurozóny. Silné argumenty podporují tvrzení, že ekonomická aktivita nadále poroste.

Eurozóna (konečně) dosahuje širokého růstu

Na rozdíl od amerického ukazatele CESI, který je na dvouletém minimu, zůstává oblast eurozóny od čtvrtého čtvrtletí roku 2016 v pozitivních číslech a ekonomická data se od začátku roku obvykle nacházela nad úrovní konsensu.

Po letech vysoké nezaměstnanosti a slabého růstu se eurozóna konečně vrací zpět do kondice. Indikátor růstu Eurocoin sleduje rostoucí trend (plus 0,70 %) a řada raných indikátorů potvrzuje pozitivní růstovou energii. Sem patří např. desetileté maximum v registraci nových osobních vozů v nedávných spotřebitelských průzkumech. Zpomalení spotřebitelských výdajů v prvním čtvrtletí roku 2017 byl malý zádrhel způsobený nízkými výdaji na energie vzhledem k nebývale teplému počasí.

Průběžná sazba spotřeby v eurozóně zůstává v krátkém a středním období jasně pozitivní a blíží se k růstu 1,4-1,5 % (meziročně) i díky podpoře zaměstnanosti a růstu úvěrů.

Nárůst populismu

Trh v první polovině roku špatně nacenil politická rizika. Výsledky voleb v Nizozemsku a ve Francii i německé průzkumy naznačující jasné vítězství CDU/CSU (s možným ziskem 41 % hlasů versus 25 % pro SPD a méně než 10 % pro kolabující AfD) potvrzují, že investoři politická rizika přecenili.

Zdá se, že populismus je v krizi po celé Evropě, to je zřejmé i z rozpadu finského parlamentního klubu True Finns nebo volebních problémů italského hnutí Pěti hvězd. Politická rizika v Evropě polevila a přesunula se do USA, kde se stále více objevuje riziko impeachmentu prezidenta Trumpa.

Návrat přílivu kapitálu

Nižší politická rizika a lepší ekonomické výsledky vedly k nárůstu důvěry, což zase vedlo k přílivu kapitálu do eurozóny. Poprvé za tři roky je nyní euro zpět v absolutních dlouhých pozicích. Evropské akciové trhy už se také chytly (výnosy se meziročně zvýšily o 15,4 % oproti 7,1 % ve Spojených státech).

Návrat investorů k evropským aktivům lze také vysvětlit obavou z korekce na americkém trhu. V tuto chvíli je PE vs. indikátor VIX na nejvyšší úrovni, což je pro investory varovným signálem a nutí je vyhledávat trhy, kde jsou akcie levnější, jako je nyní Evropa (a částečně také rozvíjející se trhy).

Investice jsou letos v popředí

Na globální úrovni se investice zotavují z minima dosažného v srpnu 2016, kdy byl růst meziročně méně než 1 %. Poslední čtvrtletí roku 2016 představuje jasný obrat a podnikatelské průzkumy nyní ukazují upevňování pozitivního trendu.

V eurozóně byly kapitálové náklady v prvním čtvrtletí roku 2017 silné a podle ekonomických očekávání by se měly v dalších šesti měsících nadále zlepšovat. Renesance kapitálových nákladů však ještě není zcela daná, protože firmy zatím čekají na další náznaky směřování globální ekonomiky. To by mohlo být tou skutečnou pobídkou pro trvalý vyšší růst HDP v eurozóně.

Eurozónu však také čekají významné problémy, které by ekonomické zotavení mohly zhatit …

Trhy nevěří, že Evropská centrální banka splní své sliby o inflaci a mzdách

Rovnovážná úroveň desetileté inflace v Německu je na 0,98 %, ve Francii je to 1,05 % a v Itálii 0,94 %. Inflace a mzdy jsou každopádně nejvíc zaostávajícími indikátory v eurozóně. Výchozí pozice ropy také nijak nepřispívá, zejména kvůli tlaku na snížení z nedávné doby. V posledním čtvrtletí 2016 a v prvním čtvrtletí 2017 se mzdový nárůst zdál mnohem lepší, ale poté došlo k revizi a novému poklesu.

Růst mezd podle Eurostatu poklesl v prvním čtvrtletí meziročně na 1,4 % a ukazatel Evropské centrální banky (ECB) klesl na 1,25 % (trend je stlačen mezi 1,4 a 1,5 %). Předpokládá se, že růst mezd bude podle ECB ve středním období i nadále utlumen, protože 18 % evropské pracovní síly je „podzaměstnáno“.

Nedostatek tlaku na růst mezd značně komplikuje mandát ECB, protože banka se v posledních několika měsících soustředí na širší nezaměstnanost, kvalitu pracovních míst a růst mezd.

V důsledku toho bude mít ECB zřejmě problémy při zářijovém oznámení o ukončování kvantitativního uvolňování. Možná jej odloží až na konec roku, záleží na dostupných datech. Odložení by mohlo být vítaným prvkem pro vývoj trhu, ale je to také jasný důkaz, že ekonomické zotavení eurozóny je i nadále křehké.

Klesá globální úvěrový impuls

V Evropě zatím zůstává nárůst úvěrů nakloněn podpoře ekonomické aktivity. Pokud jde o akcie, nárůst M3 a půjček soukromému sektoru jsou od roku 2015 pozitivní a dosáhly v prvním čtvrtletí 2017 meziročně 5,4 % a 1,9 %.

Při podrobnějším pohledu je zřejmé, že růst soukromého sektoru v EU výrazně vzrostl v klíčových zemích, zejména v Německu a Francii (se silným zotavením od poloviny roku 2016), ale v zemích kolem Středozemního moře zůstává negativní, zejména v Itálii, která si skutečně zaslouží titul „nemocný muž eurozóny“.

Pokud jde o peněžní toky, je obrázek trochu méně pozitivní a potvrzuje pomalé zotavování. V prvním čtvrtletí 2017 oslabil úvěrový impuls v důsledku slabších úvěrových toků a nepříznivých bázových vlivů. Tento malý pokles by se však ve středním období měl srovnat díky velmi pozitivním ukazatelům agregátní poptávky (zejména ukazatelům PM).

Skutečnou otázkou zůstává, jak dlouho dokáže eurozóna odolávat zpomalování globálních úvěrových impulsů. V centru tohoto zpomalení stojí Čína díky svým stále méně produktivnějším investicím a politice utahování úvěrových pravidel s cílem omezit stínové bankovnictví. Evropa je také, i když o něco méně, ovlivněna ekonomickým zpomalením v USA (které ale představuje v podstatě zcela normální fázi ekonomického cyklu po osmi letech konjunktury).

Pokud přetrvá tradiční délka zpoždění mezi vývojem úvěru a růstem HDP o šest měsíců, bude to znamenat, že globální ekonomiku včetně eurozóny čeká ve druhé polovině roku pokles.

Toto samozřejmě není exaktní věda a můžeme si snadno představit intervenci centrální banky nebo příliv čínského stimulu s cílem vyhnout se právě výše uvedenému scénáři. Pro eurozónu je cílem přetransformovat současný optimismus spojený s nízkým politickým rizikem a „Macronovým efektem“ do růstu, který by pomohl evropskému zotavování i přes konec amerického obchodního cyklu.

Německá kancléřka Merkelová bude zřejmě kandidovat i v roce 2022 a jako každý politik i ona chce, aby si ji lidé zapamatovali pro její velké úspěchy …  A její dosavadní seznam je poměrně krátký. Pokud jde o Macrona, ten si dobře uvědomuje, že pokud se mu nepodaří zlepšit ekonomickou situaci do konce svého pětiletého období, existuje zde vysoká pravděpodobnost, že moc převezme Národní fronta.

Německo a Francie mají nyní skutečně společné zájmy, což by mohlo vést ke vzniku podobně ambiciózních evropských projektů, jako v éře Giscarda a Schmidta.

Jednou z možností je i vytvoření skutečného rozpočtu eurozóny, který by mohl fungovat jako stimulační nástroj ve chvíli, kdy je ekonomika na dně.

Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.