Ten může teoreticky čelit přesně opačným problémům a to vinou občanské iniciativy, která vede k tomu, že 30. listopadu se ve švýcarských kantonech bude konat referendum o tom, zdali má švýcarská centrální banka držet 20 % svých devizových rezerv ve zlatě.
Připomeňme si nejprve současné status quo, které je výsledkem dluhové eurokrize, která kulminovala v roce 2011. Tehdy švýcarských frank čelil masivním přílivům depozit z eurozóny, což mělo za následek tlak na jeho posilování. Švýcarská centrální banka se následně uchýlila k radikálnímu kroku, kdy nejprve s pomocí masivních intervencí proti vlastní měně vytlačila kurz EUR/CHF na hodnotu 1,20, přičemž tento práh v režimu à la ČNB (a EUR/CZK) dlouhodobě brání. V praxi však Švýcarsko tímto krokem aplikovalo politiku ECB, přičemž aby tento stav ubránilo, byla a je švýcarská centrální banka nucena nakupovat do svých devizových rezerv eura. A těch není zrovna málo, neboť měnová báze centrální banky již vyšplhala k metě 100 % HDP, přičemž čím více ECB měnovou politiku uvolní, tím více se i tisk franků (a nákupy EUR do FX rezerv) urychlí. A to se části veřejnosti nelíbí.
Myšlenka, že by Švýcarsko doplnilo (nahradilo) část eurových rezerv za zlato se nelíbí ani centrální bankéřům ani vládě, neboť je jasné, že částečná vazba na zlato by omezila manévrovací prostor tvůrců hospodářské politiky. Na druhou stranu se výše uvedený nápad se zlatem líbí příznivcům silného franku, který zpevňuje a tlačí se těsně k bráněné hranici EUR/CHF 1,20. Vzhledem k tomu, že výsledek referenda je nejistý zůstane zde měnový pár přilepen až do konce listopadu, kdy proběhne z pohledu měnové teorie velmi zajímavé všelidové hlasování.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
