V rámci krátkodobých rezerv je scénář nejčastěji následující. Zejména páry, kde oba pracují a které nemají nějaké nadstandardní výdaje, jsou schopny pravidelně každý měsíc ušetřit několik tisíc korun. Peníze však často zůstávají netečně na běžném účtu, v lepším případě jsou občas přesunuty na spořicí účet s mizivým zhodnocením.
Bylo by to v pořádku, pokud by šlo o úspory na dovolenou nebo na vánoční dárky, ale tyto peníze tam často setrvávají až do doby, než je potřeba koupit nové auto nebo například pomoci potomkům s bydlením. A to je obrovská škoda.
Pokud bychom uvážili, že bychom peníze mohli raději ukládat na konzervativní investici se zhodnocením 3,5 % p.a. a dělali bychom to po dobu 10 let, byl by kumulovaný výnos na úrovni 41 %. A tohle je opravdu konzervativní investice do nástrojů s minimálním rizikem, žádné rizikové ani spekulativní investování.
Navíc pokud opravdu víme, že nebudeme peníze potřebovat delší dobu, můžeme si dovolit přijmout vyšší míru rizika a mít tak větší výnos, např. u vyvážených nebo růstových portfolií kolem 5 – 6 % p.a.
V rámci dlouhodobých rezerv klienti preferují penzijní spoření se zhodnocením na úrovni inflace nebo investování, které ale zdaleka neodpovídá délce horizontu.
REKLAMA
Pokud se jedná o důchodový horizont člověka ve věku do 40 let, je potřeba, aby taková investice byla dynamicky nastavená, a to i pro profilově konzervativního klienta.
U 20letého horizontu nevadí ani vysoký podíl akciových fondů v portfoliu. Riziko je v tomto případě eliminováno jednak pravidelnou investicí a jednak časem. Pokud investujeme například 30 let se zhodnocením 2 % p.a. (zhruba odpovídá penzijnímu připojištění, dnešním transformovaným fondům doplňkového penzijního spoření), je kumulovaný výnos takové investice jen asi 81 %. Naproti tomu u dynamické investice se zhodnocením 7 % p.a. je to za 30 let kumulativně 661 %, což je 8× více. To je velký rozdíl a míra rizika je na takto dlouhém horizontu při pravidelné investici srovnatelná.
Všechno je pouze otázkou investičního horizontu a investičního profilu klienta, zejména to, jaké riziko je ochoten za svůj výnos přijmout. A právě strach z rizika je nejčastější důvod, proč peníze leží pouze na účtech. Jenomže je to přesně naopak. Největší riziko je nechat peníze ležet bez zhodnocování. V takovém případě je jisté jejich znehodnocení inflací. A to není riziko, to je jistota, podobně jako daně a smrt.
Autor působí jako finanční poradce.
