Pravdou je, že americká ekonomika je na tom opravdu dobře, když míra nezaměstnanosti již klesla na úroveň 5,6 %, přičemž růst HDP v posledních zjistitelných kvartálech činil více než 4,6 %. To jsou vynikající statistiky současnosti. Pravdou ovšem také je, že pokud se ohlédneme do celého pokrizového období, tak jednotlivé výrobní faktory byly v tomto čase úplně jinak odměňovány. Zatímco od statisticky definovaného konce recese (polovina roku 2009) do třetího kvartálu 2014 mzdy a platy vzrostly v USA o nějakých 10 %, tak nárůst zisků byl za stejné období zhruba čtyřnásobný. Výsledkem je, že podíl zisků na hrubém domácím produktu již dávno překonal předkrizová maxima a dále utěšeně roste. Z toho samozřejmě nemohou být úplně nadšeny střední vrstvy, které i v méně rovnostářských Spojených státech profitují z rostoucí ekonomiky primárně skrze mzdy a platy.
Obama se tedy chytil tématu, které v nejdiskutovanější knize posledních dvou let – Kapitál – řešil Francouz Thomas Piketty. Tento ekonom, jehož nynější popularita dosáhla globálně úrovně rockových hvězd, v kostce říká, že návratnost kapitálu je dlouhodobě vyšší než ekonomický růst, což generuje nerovnost v důchodech a bohatství. Otázkou je, co s tímto několik století trvajícím trendem může dnes udělat demokratický prezident, jež je na cestě do politického důchodu a navíc je obklopen republikánským Kongresem. V praxi vůbec nic. A tak se například akciový trh v USA nemusí vůbec bát, že by mu po včerejší řeči o stavu Unie hrozily nějaké přerozdělovací daně či jiné vládní aktivity. V klidu přitom může být minimálně do příštích voleb, které jsou v USA až za dva roky…
Jan Čermák
Analytik ČSOB
