Čtvrtek 22. srpna. Svátek má Bohuslav.

Zlato v dobách záporných reálných úrokových sazeb jasným vítězem

Investice 11.07.2012 | 14:46 0 Komentářů

Dlouhotrvající záporné reálné úrokové sazby a globální dluhová krize tlačí cenu zlata výše. Cena zlata letí vzhůru: 12měsíční cíl 2 000 USD, dlouhodobý cíl 2 300 USD (aktuální cena 1 590 USD). 70 % celosvětové poptávky po zlatu připadá na rozvíjející se země. Centrální banky v roce 2011 nakoupily takové množství zlata jako naposledy v roce 1964. Zlato patří do portfolia: pojištění depozit je nadále levné a u institucionálních investorů s 0,15 % značně podhodnocené (komentář Erste Bank).

V důsledku nízkých reálných úroku a touze po jisté a trvalé formě úspor a investic má cena zlata – podle aktuální zprávy Erste Group „Věříme ve zlato“ – svůj vrchol ještě před sebou. Protože americká centrální banka (Federal Reserve) plánuje pokračovat ve své politice minimálních úrokových sazeb minimálně do konce roku 2014, mělo by to znamenat nadále záporné reálné úroky a tím pádem pozitivní základ pro další růst cen zlata. „Od poslední zprávy o zlaté vydané v červenci 2011 vzrostla cena zlata v eurech o 26 %. Krátkodobě se sice zdá, že sezónnost hovoří pro další tendenci do strany, od srpna však již začíná pro zlato z hlediska sezónnosti to nejlepší období. Jako další 12meční cíl proto vidíme hranici 2 000 USD. Protože akcelerační fáze trendu je ještě před námi, vidíme jako dlouhodobý cíl minimálně 2 300 USD na konci cyklu“, vysvětluje Ronald Stöferle, analytik komodit v Erste Group a autor zprávy.

Klíčová otázka, zda bude určujícím faktorem následujících let inflace nebo deflace, zůstává nadále bez odpovědi. V dobách inflace jsou vyhledávanou kategorií aktiv hmotné statky, v období deflace hotovost. Zlato je likvidní, dělitelné, nezničitelné a snadno přepravitelné. Kromě toho pro něj existuje celosvětový trh a není zde žádné riziko nesplácení, zlato je tudíž považováno za hotovost nejvyšší jakosti a stále méně za surovinu, což trvale žene jeho cenu výše.

Dlouhotrvající záporné reálné úrokové sazby a globální dluhová krize tlačí cenu zlata nahoru

Ronald Stöferle uvádí jako důvod velmi dobrého vývoje ceny zlata jednak v relativním nedostatku tohoto drahého kovu v porovnání s bankovkami, které lze libovolně tisknout. „Zlatu je proto přikládána taková hodnota, protože jeho roční produkce je ve vztahu k zásobám tak nízká. Zásoba zlata roste pouze o zhruba 1,5 % ročně, zatímco peněžní agregáty rostou v porovnání s tím několikanásobně“. Na druhou stranu také roste atraktivita zlata jako stabilního prostředku vytváření úspor právě v ekonomicky nejistých dobách. „Evropská centrální banka nedávno snížila úroky na historické minimum a na této úrovni pravděpodobně ještě dlouho zůstanou. Záporné reálné úroky znamenají pro zlato dokonalé prostředí“, uvádí Stöferle.

Aktuálně vysokou kupní sílu zlata lze nejlépe názorně vysvětlit na následujícím příkladu: „Stanovíme-li cenu piva ve vztahu k ceně zlata, dostaneme v letošním roce na mnichovské pivní slavnosti Oktoberfest za jednu unci zlata přibližně 136 mázpiva. Průměrná hodnota přitom z historického hlediska představuje přibližně 87 mázu. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 1980, kdy by člověk dostal 227 mázpiva“, vysvětluje Stöferle s úsměvem.

70 % celosvětové poptávky po zlatu připadá na rozvíjející se trhy

Hlad rozvíjejících se trhu po zlatu rovněž žene cenu zlata výše. Zatímco v roce 1980 ještě Evropa a USA poptávaly 70 % celosvětového zlata, dnes je to již sotva 20 %. Za posledních 5 let vzrostl podíl rozvíjejících se trhu na celkové poptávce po zlatu na 70 %, přičemž více než polovina spadá na Cínu a Indii. Bez ohledu na vysokou tradiční náklonnost ke zlatu (především v Indii) je možné rostoucí poptávku po zlatu vyvozovat z rostoucí prosperity a rostoucí míry úspor v rozvíjejících se ekonomikách. Místní investoři však mají ve využívání svých úspor silně omezené možnosti. Již po celá staletí zde zlato představuje vysoce ceněný prostředek pro zachování hodnoty. „Pokud příjmy v Číně a Indii nadále porostou, zatímco reálné úroky zůstanou negativní, resp. nízké, zlato z tohoto vývoje bude jednoznačně profitovat“, předvídá Stöferle.

Mimo to stále hlasitěji zaznívá kritika měnové hegemonie dolaru: mnohé země se zjevně chtějí vymanit z otrockého propojení s americkou měnou. Čína, Rusko a Indie, ovšem také Japonsko, jsou státy, které chtějí realizovat bilaterální obchod stále více ve vlastních měnách, resp. v surovinách, aby obešly dolar. Je to jasnou indicií paradigmatu, neboť více než 2/3 objemu všech amerických dolaru jsou drženy v zahraničí.

Centrální banky v roce 2011 nakoupily takové množství zlata jako naposledy v roce 1964

Celosvětový zlatý trend sledují také centrální banky. Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) je americký dolar se 61,7 % nadále zodpovědný za lví podíl všech celosvětových měnových rezerv. 27,5 % připadá na euro, zbývajících 12,6 % představují společně zlato a ostatní měny. „Tento podíl se v budoucnu pravděpodobně výrazně změní,“ myslí si Stöferle. V loňském roce nakoupily centrální banky takové množství zlata jako naposledy v roce 1964.“ Podle ankety mezi 54 centrálními bankéři, kteří celkem odpovídají za portfolia v hodnotě 6 000 miliard USD, uvedlo 71 % dotázaných, že v průběhu eurokrize zlato jasně získalo na atraktivitě.

Zlato je bezpečné aktivum a patří do portfolia

„Zlato v období turbulentních finančních trhů znovu získává na atraktivitě coby „bezpečné aktivum“, tvrdí Stöferle. Zlato lehce splňuje požadavky ohodnocení jako „bezpečné aktivum“ (nízká úvěrová a tržní rizika, vysoká likvidita trhu a nízké inflační a kurzové riziko). „Každý sice mluví o zlatě, ale není to vidět v portfoliích: Zlato je u institucionálních investorů s 0,15 % stále značně podhodnocené. Podobně nízké alokace jsou vidět také u akcií těžby zlata.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.