Víkendový krach jednání EU není velkým překvapením…

Krach jednání o záchranném fondu EU asi dnes pošle trhy dolů, je to však tak velké překvapení? Po pravdě ne. Návrh, který dostaly národní delegace na stůl je totiž v mnoha ohledech revoluční… za prvé, objem společně rozdělovaných prostředků se oproti minulé finanční perspektivě více než zdvojnásobil – celkový objem peněz v následujících sedmi letech má překonat včetně prostředků ve víceletém finančním rámci 2 biliony eur ( skoro 17% HDP). To už není jen “plácnutí do vody”, ale balík objemem srovnatelný nebo v jistých aspektech dokonce převyšující fiskální reakci Spojených států. A právě velikost fondu byla největším kamenem úrazu v průběhu víkendových jednání.

A nejde jen o objem. Evropská unie se poprvé chystá výrazně vystoupit mimo své tradiční výdajové politiky – zemědělská politika a podpora chudších regionů. Je to poprvé, co se připravuje společný “anti-cyklický” balík na podporu ekonomiky zotavující se z recese. Navíc se výměnou za společné peníze nebudou vyžadovat žádná domácí úsporná opatření. Spořivější členské státy jsou tedy v celku přirozeně opatrnější a chtějí radši menší fond, který nebude rozdělovat “nevratné granty”, ale raději “vratné” půjčky. To by omezilo nárůst společného zadlužení – Komise by si totiž na nové výdaje sama půjčovala na trzích. Spořivé země by také rády viděly jasněji definované podmínky, za kterých členské země mohou mimořádné prostředky dostat- ať už se jedná o strukturální reformy nebo dodržování základních práv EU.

Tím, že se debata o záchranném fondu navíc míchá s debatou o víceletém finančním rámci je střet zájmů ještě komplikovanější. Střední a východní Evropa včetně Česka si chce pohlídat, aby na “novém” rozdělování prostředků nebyly bity. Nechtějí tedy, aby na úkor COVID pomoci byly škrtány prostředky na tradiční politiky (zejména pomoc chudým regionům) a současně je jim trnem v oku rozdělování “nových prostředků” na základě před-covidovského výkonu ekonomiky.

Angela Merkelová a Emanual Macron jako hlavní advokáti “velkého záchranného balíku” (přirozeně podporovaného Itálií a Španělskem) si bezesporu uvědomovali, že jednání budou složitá a odpor na některých frontách silný. Víkend však ukázal, že mají zatím dost trpělivosti a nechtějí jít do “kompromisu” za každou cenu. Věří, že odpor menších členských států jednoduše časem poleví…

^REKLAMA

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance