Studené počasí žene cenu plynu znovu vzhůru

Navzdory opětovnému zdražení plynu je však aktuální situace přece jen o poznání příznivější, než se ještě před několika týdny zdálo. Tuzemské zásobníky plynu jsou stále naplněné nadstandardně (z více než 93 % vs. 86 % průměr posledních 10 let) a napříč ekonomikou generujeme významné energetické úspory – od začátku roku je agregátní spotřeba plynu v Česku meziročně nižší o téměř 20 % (!). To dle našich simulací znamená, že tuto zimu zvládneme překonat bez nucené racionalizace spotřeby plynu. A tedy i s daleko menšími makroekonomickými náklady, než které by byly spojené s přídělovým řízením spotřeby plynu.

Na druhou stranu, je třeba počítat, že plyn zůstane výhledově drahý. To ostatně indikuje i forwardová křivka (viz graf), podle které se tuto ani příští zimu ceny výrazně pod 100 EUR/MWh nepodívají. Při absenci ruských dodávek plynu (a tedy přetrvávajícímu relativnímu nedostatku) jsou vysoké ceny plynu potřeba ze dvou důvodů: jednak aby Evropa přilákala tolik potřebné LNG tankery (v konkurenčním boji s asijskými zeměmi) a jednak, aby byl cenový signál působící ve směru pokračující destrukce poptávky dostatečně silný.

Shrnuto, podtrženo, evropský trh s plynem prochází zásadním strukturálním předělem a vysoké ceny jsou novým normálem nejen pro tuto zimu, ale s vysokou pravděpodobností i pro zimu 2023/2024. Drahé energie přitom představují zásadní konkurenční nevýhodu pro evropský průmysl, neboť ostatní regiony světové ekonomiky zdaleka netrpí tak vážnou energetickou krizí (např. v USA je cena plynu přibližně šestinová…). Není proto divu, že stále častěji zaznívají hlasy upozorňující na riziko de-industrializace Evropy, která při stávajících cenách energií jednoduše nebude schopna obstát na globálním trhu.

Dominik Rusinko
Analytik ČSOB