Jedna věc už je vcelku jistá a to, že s koncem října skončí expanzivní politika nákupů dluhopisů do bilance Fedu (tzv. QE3). Formální ukončení QE3 pak pochopitelně vybízí k úvahám, co se bude dít dále a především, kdy by mohl přijít na řadu další krok na cestě normalizace měnové politiky – zvyšování oficiálních úrokových sazeb. A to bude pro akademiky FOMC hodně zapeklitá otázka, neboť vedení Fedu je v poslední době konfrontováno s dvěma protichůdnými tendencemi – na jedné straně se dále utahuje trh práce a na straně druhé zůstává tempo inflace i mezd nízké, přičemž dokonce klesají (tržní) inflační očekávání.
Posledně uváděný fenomén je podle nás spojen s klesajícími cenami ropy (resp. benzínu), což se však již projeví ve skutečných inflačních číslech. Za těchto okolností je pak pro Fed těžké signalizovat nějakou změnu politiky a to ať již jedním či druhým směrem. Pro FOMC tak bude nejsnadnější a nejdiplomatičtější zaujmout spíše postoj “počkáme a uvidíme”, přičemž ve svém komentáři k měnové politice může ponechat klíčovou frázi, že uplyne ještě nemálo vody k okamžiku (considerable time) kdy se dočkáme prvního zvýšení úrokových sazeb.
Konec konců o tom, že opustit režim uvolněné měnové politiky a vydat se na cestu její normalizace není v dnešní době jednoduché, se aktuálně přesvědčila švédská centrální banka. Ta poměrně statečně zvýšila v průběhu let 2010 až 2011 hlavní úrokovou sazbu z 0,25 % až na 2,0 %. Včera je pak srazila zpět na nulu, přičemž jako důvod uvedla hrozbu deflace.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
