19. 02. 2025
Rozdrobený trh služeb je podle MMF pro Evropu větší problém než obchodní války
Evropa má oprávněné obavy z “chaotického” obchodního tažení Donalda Trumpa. A to po právu, EU má stále nejvyšší podíl na globálních exportech a nepříjemně na ní dopadá jakékoliv omezení globálního obchodu. Na druhou stranu ve strachu z Donalda Trumpa trochu zapadá jeden z klíčových domácích problémů – nedokončený vnitřní trh zejména v segmentu služeb a kapitálu, který brzdí výraznější rozvoj celoevropské domácí poptávky a odrazuje od klíčových investic na “starém” kontinentu.
Podle výpočtu Mezinárodního měnového fondu (https://shorturl.at/T5OrS) bariéry ve vzájemném evropském obchodu se službami jsou tak silné, že odpovídají přibližně vnitřním clům v hodnotě 110 %. Práce na jejich odstranění by mohla rozpohybovat vnitřní kapitálový trh a investice v klíčových segmentech včetně digitálních služeb, které Evropě především při porovnání s USA chybí. Potíž je v tom, že Evropa o této své Achillově patě dlouhou dobu ví a nic s ní nedělá. V neposlední řadě na fragmentaci kapitálového trhu a trhu služeb upozorňují zprávy Enrica Letty a Maria Draghiho a zatím se nezdá, že by se “ledy výrazněji pohnuly”.
Jedním z hlavních důvodů je odpor k harmonizaci “pravidel hry” primárně motivovaný strachem ze ztráty národního vlivu. Drobné i větší rozdíly v regulaci u více než 5 tisíc různých profesí poskytujících služby vedou k tomu, že přeshraniční poskytování těchto služeb je často velmi složité cvičení. Výrazné je to například podle zprávy Enrica Letty u právních nebo auditorských služeb (rozdílné úrovně záruk u auditorů, regulace notářských služeb). U „velkých“ služeb v obchodě a dopravě se zase zdá, že brzdou větší harmonizace je snaha domácích hráčů jednoduše nepustit silnější konkurenci na svůj trh. A právě kombinace strachu ze ztráty národního vlivu a strachu z větší konkurence jsou hlavními důvody, proč Evropa ani zdaleka není schopna využít potenciálu, který by ji jednotný vnitřní trh nabízel.
Navíc i když už dojde na harmonizaci pravidel pravidel pro poskytování služeb, neobejde se to většinou bez tzv. “gold-platingu” – „dobrušovacího procesu“, ve kterém se národní státy nespokojí s “minimální” jednotnou regulací daných služeb, ale “přihodí” si nad rámec toho vlastní požadavky. Výsledkem harmonizačních snah je tak častokrát celkově přísnější regulace (méně regulované země jsou nuceny přijmout vyšší společný standard) a přetrvávající fragmentace společného trhu. Jakákoliv dobře míněná snaha integrovat evropský trh se službami tak bude v každém případě během na hodně dlouhou trať.
Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
