ČNB měla hned v pondělí možnost otestovat si svoji nejnovější prognózu, a sice její nejdůležitější parametr – inflaci. A byla to zkouška v podstatě úspěšná, neboť listopadová inflace zaostala za očekáváním centrální banky pouze o 0,1 procentního bodu. Spotřebitelské ceny se meziročně zvýšily o 2,7 %, mimochodem stejně jako v předchozích dvou měsících, a fakticky se nezměnily ani inflační faktory. I nadále platí, že zhruba polovinu inflace obstarává dražší bydlení v podobě rostoucích cen nemovitostí a nájemného, energií a dalších navázaných služeb, tedy ceny, na které má měnová politika ČNB jen velmi omezený dosah. A v podstatě stejný závěr bychom mohli udělat u potravin, které se na inflaci podílejí aktuálně zhruba půl procentním bodem. Takže jen bydlení a potraviny generují dvě třetiny české inflace a zbylá jedna třetina pak připadá na vše ostatní – zejména na ceny stravovacích a ubytovacích služeb, alkoholu a cigaret, dovolených atp.
Inflace tedy zůstala těsně pod prognózou ČNB, nicméně stále v horní polovině tolerančního intervalu, kde setrvá nejspíše i po zbytek letošního roku. A vysoká bude v důsledku daňového balíčku i v příštím roce. Takový vývoj by však měl centrální banku nechat už úplně v klidu, protože její pozornost by se měla okamžitě přepnout na měnově-politickou inflaci, která od změn daní odhlíží a která může být na cílové pásce co nevidět. A proto ČNB k vyšším sazbám stále nic akutního netlačí, kromě hypotetických úvah o ukotvení “příliš” vysokých inflačních očekáváních nebo strachu ze slabé proinflační koruny. Je to však skutečně případ české ekonomiky, kde inflaci “řídí” dlouhodobě zaostávající bytová výstavba, německá “zelená” energetická politika či slabá úroda brambor? V každém případě více než jindy bude třeba sledovat nejnovější čísla z ekonomiky, kterou čeká zpomalení velmi nejistého rozsahu, protože právě (a jen) rizika na protiinflační straně mohou bankovní radu držet v rozletu.
Petr Dufek
Analytik ČSOB
