Rozhodující pro pohyb eurodolaru zůstává politika centrálních bank – amerického Fedu na straně jedné a ECB na straně druhé. Obě dvě mají pod kontrolou krátký konec křivky, na jehož pohyb je měnový pár nejcitlivější. Americká ekonomika je v hospodářském cyklu dál než eurozóna, a proto Fed zvyšuje sazby – to dolaru přirozeně pomáhá. V eurozóně podobný krok nelze čekat dříve než ve druhé polovině příštího roku – ECB naopak v nejbližších měsících bude nakupovat více dluhopisy s kratší splatností a držet tak krátký konec i euro “na uzdě”. Co tedy může Donald Trump proti dolaru podniknout nad rámec “pouze krátkodobě” účinných slovních intervencí?Jeho možnost ovlivnit rozhodování ECB je prakticky nulová, i když kritiku už si Mario Draghi vyslechl také. V případě politiky amerického Fedu budou rozhodující inflační tlaky. Pokud prosadí Donald Trump své fiskální plány (nižší daně, vyšší investiční výdaje), podpoří krátkodobě růst americké ekonomiky (odhadujeme, že do 1 procentního bodu v následujících dvou letech). Rozpočtový impulz ale přijde trochu nevhodně na vrcholu hospodářského cyklu, kdy na napjatém americkém pracovním trhu podpoří inflační tlaky. Ty mohou být ještě vyšší, pokud si Donald Trump pospíší se zaváděním protekcionistických opatření, která mají potenciál tlačit vzhůru ceny dováženého zboží. Americký Fed tak v důsledku těchto politik může mít ve finále v ruce ještě víc argumentů pro utaženější měnovou politiku a silnější dolar.
Donald Trump se teoreticky Fedu může postavit a jmenovat takové centrální bankéře, kteří mu budou názorově bližší. To ale bude postupný proces a těžko to ovlivní americkou měnovou politiku v nejbližších šesti až devíti měsících. Navíc současné složení bankovní rady je již relativně holubičí, a pokud by měl Trump jmenovat některého z “republikánských” ekonomů, bude to pravděpodobně větší jestřáb prosazující vyšší sazby (a tím i silnější dolar)…, po těch ostatně volal sám Trump v předvolební kampani.
Zdroj : Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
