29. 05. 2026
Možné prodloužení příměří na Blízkém východě
Spojené státy a Írán se ve čtvrtek dohodly na prodloužení příměří a zrušení omezení lodní dopravy v Hormuzském průlivu. Nyní se čeká na rozhodnutí D. Trumpa, zdali dohodu schválí. Tato dohoda by prodloužila příměří o dalších 60 dní a umožnila by provoz na této strategické vodní cestě, zatímco vyjednavači by se zabývali obtížnými otázkami, jako je íránský jaderný program. Dohoda by stanovila neomezenou plavbu průlivem a vyžadovala by, aby USA rovněž zrušily blokádu íránských přístavů. USA by také zrušily některé sankce týkající se prodeje íránské ropy. Cena ropy tak spadla, aktuálně se pohybuje v případě ropy brent kolem 91 dolarů.
Vzhledem k tomu, že by šlo jen o prodloužení příměří, tak úplný návrat tržních veličin na únorové úrovně není příliš pravděpodobný. To je vidět právě na ropě, která zůstává stále znatelně výše, než kde se pohybovala na začátku roku (vliv má samozřejmě i poškozená infrastruktura v Zálivu a Rusku). Pokud další jednání povedou k trvalé dohodě, další pohyb směrem dolů ve druhé polovině roku a příští rok je pravděpodobný. Nyní vyvstává hlavní otázka, jak to může změnit (tedy za předpokladu, že k dohodě dojde) pozici centrálních bank. Celkem logická implikace by byla odložit případné zvýšení sazeb, protože ceny pohonných hmot, které jsou hlavním faktorem za zvyšující se inflací, půjdou dolů. Otazník ale stále visí nad ECB. Představitelé ECB mluvili v poslední době o možném zvýšení sazeb již v červnu (zasedání 11.6.) a naznačovali, že jsou k tomu odhodlaní (proto se tento krok čeká). Tato dohoda to může změnit, nicméně stejně tak ECB může chtít dát najevo, že je tady a připravena bojovat s inflací (zvýšením sazeb by vyslala trhu signál).
Když to vezmu za sebe, tak v okamžiku, kdy data signalizují návrat stagnace do německé ekonomiky, v situaci, kdy očekáváná inflace příští rok je jen mírně nad 2 % a nově v situaci, kdy je možná dohoda s korekcí cen komodit, mi přijde zvýšení sazeb jako úplně zbytečná měnověpolitická chyba. Ale jak víme z minulosti, ECB se již pár MP chyb podařilo, tak bych to úplně nevylučoval.
Včera byl zveřejněn druhý odhad amerického HDP za první letošní čtvrtletí. Mezičtvrtletně v anualizovaném vyjádření došlo k mírné revizi z 2,0 na 1,6 %. Pokud bychom data odanualizovali kvůli porovnání s evropskými daty, dostaneme se na 0,4 %. Což je stále celkem slušné číslo. Ale jak už komunikujeme docela dlouho dobu, vývoj v americké ekonomice není ideální, když jí táhnou jen některé specifické sektory a ostatní naopak zůstávají utlumené. Což představuje riziko do budoucna.
Jádrová PCE inflace, která si sledována Fedem jako ukazatel domácích inflačních tlaků, dosáhla v dubnu 0,2 % meziměsíčně. To je hodnota konzistentní s 2% inflačním cílem. To potvrzuje, že alespoň prozatím se zesilující inflační tlaky týkají cen energií (včetně pohonných hmot) a poptávková inflace zatím výrazněji nezrychluje. Fed tak může dále vyčkávat.
Autor: Jiří Polanský, analytik České spořitelny
