Koruna po ECB v lehké defenzivě

Jako by se však ECB tohoto významného kroku sama zalekla a veškeré další momenty posledního rozhodnutí nesou výraznou holubičí stopu. Nejen všeobecně očekávané rozhodnutí dál reinvestovat jistiny splatných dluhopisů v bilanci. Především jde o závazek držet všechny současné sazby beze změny (včetně klíčové záporné depozitní sazby) alespoň do léta 2019.

Takto silný nový závazek je bezesporu největším překvapením červnového rozhodnutí. My sami jsme počítali s koncem politiky záporných sazeb spíše dříve. Eurové krátké i delší sazby na to logicky reagovaly poklesem. A jinou možnost než pád nemělo bezprostředně ani euro. Je třeba si uvědomit, že americký Fed na druhém břehu Atlantiku v tuto chvíli již poměrně agresivně utahuje měnové kohouty a bude v tom dál pokračovat. V roce 2019 se pak můžeme dostat do dříve těžko myslitelné situace. Fed bude na vrcholu cyklu se sazbami poblíž 3%, zatímco ECB se stále bude připravovat na návrat úrokových sazeb nad nulu. Na tiskové konferenci Mario Draghi sám přiznal, že čtvrteční rozhodnutí je jistým kompromisem mezi jestřáby a holubicemi v bankovní radě. Jestřábi tedy v tuto chvíli jednoduše nedokázali prosadit více.

Éra silnějšího eura se tak svým způsobem opět odkládá. Jeho zisky v roce 2019 ale ve finále mohou být o to výraznější. Dalším výrazným nárůstem rozpětí mezi eurovými a dolarovými sazbami si ECB tak trochu kope “japonskou past”. V horších časech bude mít Fed daleko více prostoru uvolnit měnové kohouty a oslabit dolar…. a euro pak může začít prudce posilovat ve chvíli, kdy se to ECB a celé eurozóně bude hodit nejméně.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance

^REKLAMA