02. 09. 2026
Inflace v eurozóně zesílila
Včera byl zveřejněn předběžný odhad srpnové inflace v eurozóně. Podobně jako v Česku ani v eurozóně již v rámci finálního odhadu k revizím obvykle nedochází, a proto z pohledu ECB jde o relevantní informaci. Meziměsíčně se cenová hladina zvýšila o 0,4 % a meziročně byla vyšší o 3,3 %. Oproti červenci tak došlo k zesílení o čtyři desetiny procentního bodu. To ale bylo způsobeno růstem cen energií, což je první důležitá informace.
Druhou důležitou informací je to, že domácí inflační tlaky alespoň prozatím nezesilují. Jádrová inflace totiž mírně zeslabila na 2,4 % a zatím v ní nedochází k trendovému zvyšování cen, kterého se ECB obává. To se samozřejmě může změnit během příštího roku, zvlášť pokud porostou ceny energií, které budou zvyšovat náklady v jádrových sektorech ekonomiky. Zatím ale zůstává vývoj jádrových položek ukotvený blízko inflačního cíle.
Vzhledem ke zvýšené inflaci pravděpodobně ECB zvýší 10.9. úrokové sazby o 25 bodů. Depozitní by se tak mohla dostat na 2,50 %. Za sebe si stále myslím, že to není dobrý nápad, ačkoliv růst cen energií (především ceny plynu během poslední doby) je nemalým proinflačním rizikem. Nicméně inflace zůstává celkem ukotvená, jádrová inflace je blízko cíle a HDP eurozóny je pod svým potenciálem. A k tomu zůstávají značná rizika makro vývoje během příštího roku.
Rovnovážná úroveň sazeb v eurozóně je pravděpodobně 2,25-2,50 %. Proto případné zvýšení na 2,50 % by znamenalo buď jen mírně restriktivní nastavení měnové politiky nebo její rovnováhu. Z tohoto pohledu tak ECB mohla najít ve svých řadách snadněji konsensus pro očekávané zářijové zvýšení. Trhy nicméně čekají celkem 2-3 zvýšení sazeb (nad rámec již dodaného zvýšení v červnu), což by znamenalo již docela restriktivní nastavení měnové politiky s depozitní sazbou na 3 %. To jednak alespoň vzhledem k současným datům nedává ekonomický smysl, a navíc by to ochladilo makro vývoj, zdražilo dluhové financování apod. V tuto chvíli se nezdá, že by ECB plánovala naplnit tržní očekávání.
Zajímavá a silně nepříznivá informace přišla včera z německého sektoru maloobchodu, kde v červenci došlo k meziměsíčnímu poklesu tržeb o 3,4 %. Jde o nejhorší meziměsíční číslo od července 2021. Meziročně byly (reálné) tržby nižší o 2,5 %. Obecně nerad hodnotím, pokud v rámci volatilních dat jeden měsíc silně „ulítne“ nahoru nebo dolů, protože jde velmi často o jednorázové faktory, které v případě maloobchodu mohou být ovlivněny počasím, časováním dovolených apod. Nicméně u Německa je to zajímavé, protože některá data týkající se poptávky domácností jsou z posledních měsíců relativně slabá, což je dalším důvodem, proč případné další zvýšení sazeb ECB vidím jako rizikové.
Naopak příznivá informace včera přišla spolu se zveřejněním nového údaje PMI za český zpracovatelský sektor. V srpnu totiž zesílilo PMI na 54,1 bodů, což je nejvyšší hodnota od dubna 2022. Výrazně k tomu přispěl růst nových zakázek. Celkově data potvrzují zlepšení situace v českém průmyslu. Na druhou stranu se zatím v datech neodráží očekávaný růst cen elektřiny a plynu, ke kterému dojde.
Autor: Jiří Polanský, analytik České spořitelny
