Neděle 28. února. Svátek má Lumír.

Zákon o povinném podílu českých potravin je zásahem do svobodného trhu

Hospodářská komora České republiky ve svém vyjádření uvedla, že návrh zákona určující poměr českých potravin v obchodech je nepřípustný. Je navíc v rozporu s pravidly Evropské unie (EU). Co by toto nařízení tuzemsku přineslo? Zeptali jsme se odborníků.

Návrh SPD na povinný podíl prodeje některých základních potravin českého původu v prodejnách nad 400 m2 prošel Poslaneckou sněmovnou. Od roku 2022 má činit nejméně 55 procent. K návrhu má výhrady řada států EU. Šlo by podle nich o diskriminaci zahraničních výrobků.

Pozměňovací návrh předsedy poslanců hnutí SPD Radima Fialy, Tomia Okamury a Moniky Jarošové omezující dovozové potraviny je podle Hospodářské komory v rozporu s právem Evropské unie. „Varováním pro zákonodárce by měla být i výzva některých unijních států adresovaná předsedovi Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Jaroslavu Faltýnkovi, v němž upozorňují, že povinné kvóty na tuzemské potraviny jsou vysoce diskriminační,“ uvádí prezident Komory Vladimír Dlouhý a dodává, že ČR hrozí odvetné kroky od ostatních zemí EU. To může výrazně dolehnout i na celkovou bilanci exportu z republiky.

Jen pokus o žert…

Výrazně negativně vidí návrh i analytik Raiffeisenbank Vít Hradil. „Je skutečně neuvěřitelný a můžeme jen doufat, že jej zarazí Senát a následně se vzpamatují i poslanci. Do poslední chvíle jsem doufal, že se jedná o pokus o žert, nebo jen zastírací manévr pro něco úplně jiného. Pokud by byl schválen v současné podobě, udělá ze sebe Česká republika naprostý Kocourkov,“ myslí si odborník Raiffeisenbank.

Hradil uvádí, že když pomine technickou stránku věci, která podle některých interpretací nenařizuje podíl tuzemských výrobků nabízených, nýbrž prodaných.To je absolutní nesmysl jelikož obchodník těžko může ovládat nákupy zákazníků, je děsivá samotná podstata zákona i jeho zdůvodnění.“

Podle řady odborníků se jedná o zcela evidentní porušení pravidel volné hospodářské soutěže v rámci Evropské unie. Je prakticky jisté, že bude okamžitě napadeno a s největší pravděpodobností nakonec i zrušeno. I pokud by k tomu ovšem nedošlo, budou se ostatní země zcela logicky takovéto praxi vehementně bránit. Pokud by tedy pak například Německo v odvetě zavedlo limit na prodej zahraničních aut a tím vyřadilo ta z Česka, nemohli bychom se tomu vůbec divit. „Právě Česká republika je přitom jednou z nejotevřenějších evropských ekonomik, který má bytostný zájem na volném přístupu na zahraniční trhy,“ říká Vít Hradil.

S Ministerstvem zemědělství nebyl zákon při tvorbě konzultován

Tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství (MZ) Vojtěch Bílí na dotaz serveru investujeme.cz odpovídá, že takzvaný „povinný podíl“ je iniciativní návrh úpravy návrhu novely zákona o potravinách, který byl zpracován a předložen poslaneckou inciativou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Návrh novely nyní bude v rámci legislativního procesu projednávat Senát ČR. Legislativní proces tedy není zatím u konce a text návrhu zákona není dosud definitivní.

„Víme například o Maďarsku a Rumunsku, kde měli podobnou snahu. Ministerstvo zemědělství návrh nepřipravovalo, ani s námi nebyl při tvorbě konzultován, proto jsme měli k pozměňovacímu návrhu neutrální stanovisko. Není jisté, zda a v jaké podobě bude nakonec zákon schválen,“ vysvětluje mluvčí MZ.

Snaha o větší soběstačnost může mít něco do sebe

Ne všichni ale vidí návrh tak černobíle. Ekonom České spořitelny Michal Skořepa pro investujeme.cz vysvětluje, že kvóty na prodej potravin vyprodukovaných v Česku narazily na všeobecný posměch. Snaha o větší soběstačnost ale může mít něco do sebe.

„Návrh zavést do větších českých obchodů zákonnou povinnost, že určité minimální procento prodávaných potravin musí být českého původu, vzbudil v českém veřejném prostoru opovržení. Věc si ale dle mého soudu zaslouží mnohem důkladnější zvážení, než jakému se jí dostalo od obou stran přestřelky,“ říká Michal Skořepa.

To, že i další země přicházejí s návrhy na preferenci místních potravin je podle Vojtěch Bílého z Ministerstva zemědělství signál, že myšlení řady zemí se mění. EU má vysoké ekologické ambice, představila strategii Od zemědělce ke spotřebiteli či Strategii k biodiverzitě. Zkrácení dodavatelského řetězce, preference lokálních surovin, které nezatěžují celou Evropu zbytečnými tisícikilometrovými převozy, s tím úzce souvisí.

„Otázka změny klimatu je důležitá, musíme snižovat uhlíkovou stopu, takže i pokud by český návrh zákona neprošel, je na stole otázka, zda by neměla Evropa změnit některá společná pravidla,“ uvádí. Je podle něj zbytečné, aby si v sezóně český zákazník kupoval jablka ze zahraničí, když jsme schopní je u nás vypěstovat. „Zemědělci je nedokážou dostat na pulty obchodů, protože je tam nikdo nepustí,“ uzavírá Vojtěch Bílý.

Chybí nám detailní data a expertní analýzy

Česká debata o kvótách a obecněji o soběstačnosti by tedy měla podle Michala Skořepy zhodnotit, zda se toto pojištění vyplatí a v jaké podobě. Do tohoto ideálu „politiky založené na znalostech“ (evidence-based policy, jejímž jsem velkým fanouškem) má ale ve skutečnosti hodně daleko.

„Chybí nám detailní data a expertní analýzy odpovídající na řadu klíčových otázek: Jak velké je riziko zmíněného kolapsu obchodu u různých druhů zboží a služeb (nejen potravin) a s různými zeměmi? Jaké dopady by měly různé úrovně kvót nebo jiných nástrojů prosazování soběstačnosti na českou ekonomiku a jednotlivé regiony v oblasti zaměstnanosti, mezd a cen? Do jaké míry lze pojištění proti kolapsu obchodu pokrýt nynější nebo upravenou podobou českých státních hmotných rezerv,“ vysvětluje odborník ČS.

Bez informovaných odpovědí na otázky tohoto rázu je a bude debata o kvótách a soběstačnosti i nadále jen přestřelkou, kde všichni pálí hodně od boku. Připomeňme, že zavedení povinných kvót na české potraviny v obchodech horní komora s největší pravděpodobností odmítne.

Jeden komentář: “Zákon o povinném podílu českých potravin je zásahem do svobodného trhu”

  1. MK napsal:

    Tak vzhledem k tomu ze většina ovoce zeleniny jde skrze několik obchodních řetězců tak o nějakém zdravém trhu nemůže byt vůbec řec. Krom toho jsou ty řetězce nadnárodní konglomeraty. Dostat do nich ceske zboží není jednoduché. Nejde jen o nabídku a poptávku , ale i politiku a strategii kterou upecou někde za humnami.

    Takže buď budeme prodávat holandskou zeleninu , španělské ovoce, italskou mrkev v ne úplně tržním prostředí nebo českou, opět , v ne úplně
    tržním prostředí.

    Samozřejmě si každý muže nakoupit zboží od jakého dodavatele chce , ale kdo ma čas na nákup u tolika dodavatelů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.