Pondělí 10. srpna. Svátek má Vavřinec.

Změna mandátu ČNB? Utéci od korunových aktiv?

Pro korunové investory i obyčejné české střadatele nepřicházejí dobré zprávy. Jakmile ČNB stiskne tlačítko kvantitativního uvolňování, moudrý investor, střadatel i spekulant bude znejistěn. Mít stále korunu jako referenční měnu?

Pokud české kotliny opanuje nedůvěra v politiku ČNB, zajišťování do koruny přestane mít smysl. Signálem by mohla být změna mandátu ČNB šitá horkou jehlou a přijatá bez náležitého projednání. Existuje shoda, že když hrozí hospodářská deprese, je lepší spustit tiskařské lisy (měnově uvolnit podmínky) než nechat ekonomiku vykrvácet.

Z pohledu střadatelů a investorů opírajících se o korunová aktiva naštěstí zatím existují tací, kteří říkají, že nic se nemá přehánět. Jsou to bouřlivé doby, poslední březen roku 2020 přepisoval dějiny novodobého českého centrálního bankovnictví.

Máme zajištěno financování od ústřední banky

Ne každý den premiér nějaké demokratické země pyšnící se doposud nezávislou centrální bankou oznamuje, že se změní zákon a centrální banka bude financovat stát. Nalejme si čistého vína, koronavirové ochromení někdo zaplatit musí. Nyní se hraje o to, nakolik se podaří český finanční sektor udržet nad vodou, i to, jakou část zaplatí v podobě inflační daně držitelé korunových finančních aktiv.

V úterý posledního březnového týdne roku 2020, premiér Andrej Babiš prostřednictvím tweetu oznámil, že „Vláda dnes v 9:30 mimořádně projedná návrh změny zákona o ČNB, díky kterému ČNB pomůže státu ve financování všech finančních potřeb, které vznikly při zavádění opatření k šířící se epidemii koronaviru. Tato změna pomůže ČR při stabilizaci ekonomiky a s udržením zaměstnanosti.“.

O den později ministryně financí Alena Schillerová v rozhovoru pro Českou televizi oznámila, že se s guvernérem ČNB Jiřím Rusnokem dohodla, že ČNB bude odkupovat vládní dluhopisy. Přeloženo do řeči srozumitelné běžnému smrtelníkovi to znamená, že národní banka bude „tisknout“ peníze, a tím začne financovat stát, jakkoliv to bylo do dneška tabu.

Kvantitativní uvolňování v ČR

Vypadalo to jako prozrazení čehosi, co bylo upečeno v zákulisí. Bulvární komentář by mohl znít, že se prostě Alena s Jirkou dohodli, že erár ústřední banky bude pomáhat vládě. Musíme si pomáhat, společně to zvládneme, vyjdeme si vstříc. Naštěstí v regulích fungování naší demokracie, stejně jako za stávajících omezení fungování ČNB, to takto proběhnout nemůže.

Začalo být vyslovováno, že i Česko čeká kvantitativní uvolňování, že to běžně dělají i jiní. Co na tom, že zákon o ČNB něco takového nepovoluje – novela, která zásadně a převratně mění ČNB jako instituci, už nějakou dobu leží na stole.

Obrázek 1: Ministryně financí v přímém přenosu oznámila, že s ČNB dohodla nákup státních dluhopisů. Zapomněla ovšem dodat, že nejprve musí být přijata kontroverzní novela zákona o ČNB, a také pro tyto odkupy musí zvednout alespoň čtyři radní ze sedmi.

Kvantitativní uvolňování v ČR 2020

google news, 25.3.2020

O den později pak ministryně Schillerová opět v přímém přenosu na ČT24 vysvětlila, že financování zhatila opozice. Je prý nutné pozvat zástupce více stran a hledat kompromis.

Exguvernér Mirolav Singer: Nebojme se namočit a nastudit!

Ve čtvrtek posledního březnového týdne vyšel komentář někdejšího guvernéra ČNB Miroslava Singera. Celý komentář „Tentokrát už ČNB pravomoci potřebuje. Jinak nezvládne zabránit problémům včas, varuje exguvernér Singer“ zní zvláštně až výhružně. Pokud poslanci rychle neschválí novelu zákona o ČNB, čeká nás Armagedon.

Ne každý den vystoupí někdejší vrcholný představitel ČNB a hovoří o možnosti kolapsu bankovního sektoru, toho jak hrozí, že finanční instituce budou krachovat. K vyvolání strachu má přispět i cosi ze zákulisí minulé finanční krize. Do problémů se měly dostat penzijní a podílové fondy, naštěstí vše zachránil dohled a zásah úřadu ČNB:

Málokdo si dnes uvědomuje, že i v roce 2008 hrozily problémy významných finančních institucí (primárně penzijních a podílových fondů a jedné banky). Díky sjednocení dohledu v ČNB ale byla tato instituce schopna problémy včas rozpoznat, reagovat na ně a přijmout dostatečná opatření. To, že byli nejvýznamnější představitelé ČNB v té době schopni s dostatečnou sebedůvěrou konstatovat, že jsou všechny významnější a významné finanční instituce v pořádku, a že jsou všechny banky bezpečné, nakonec také uklidnilo veřejnost a vedlo k tomu, že se český finanční sektor v krizi roku 2008 problémem nestal.“ Miroslav Singer 26. 3. 2020

Dát pravomoci úřadu ČNB, aby nás zachránil?

Účelem Singerova komentáře je možná snaha umlčet breptající politiky a komentátory, přesvědčit poslance, aby zapomněli na obavy ze znehodnocení úspor, respektive (hyper)inflace, a rychle zvedli pro novelu ruku:

Poslanecká sněmovna, která minimálně debatou o odkladech splátek dluhů a podobných postupech toto evidentně reflektuje, současně u rozšíření nástrojů ČNB vede debatu o tisku peněz a hyperinflačních hrozbách. Zcela absurdně. Teď hyperinflace nehrozí a debata poslanců je podobná obavám z namočení a nastuzení se kvůli vodním proudům z hadic hasičů v hořícím domě. Navíc i s takovými nástroji bude mít ČNB ústavně zakotvený úkol udržovat stabilitu cen.“ Miroslav Singer 26. 3. 2020

Ekonomická krize vyplývající z koronavirové pandemie pak má být dramatičtější než ta, která proběhla před deseti lety. Je zapotřebí „zrychleně projednat rozšíření pravomocí ČNB“:

Aktuální rozhodnutí Poslanecké sněmovny odmítnout zrychleně projednat rozšíření pravomocí ČNB je pěkným příkladem toho, jak je politiku schopna ovlivnit nešťastná komunikace představitelů vlády spojená s ještě nešťastnějšími komentáři znalost věci předstírajících novinářů, či politiků nevládních.“

Nešťastnou komunikací představitelů vlády se asi rozumí vystoupení představitelů vlády, národu oznamujících, jak je ČNB připravena koupí státních dluhopisů vládu úvěrovat.

I u tohoto komentáře si pouliční ekonom a věci neznalý novinář nutně pokládá nejednu otázku. Proč někdejší vrcholný představitel ČNB upozorňuje na potenciální rizika existující ve finančním systému až nyní? Proč v tomto ohledu aktivně nevystupoval již v době, kdy se tajně připravovala novela zákona o ČNB? Proč se o novele šířeji nediskutovalo?

Že by opravdu měl zákon v tichosti projít pod záštitou ochrany hypotečních dlužníků a nutnosti centrálně stanovovat úvěrové standardy? Že by v ústředí tušili, že dříve či později bude nutné sanovat hypoteční bublinu, a věřili že, než k tomu dojde, protlačí novelu o ČNB?

Docentka Zamrazilová: Kvantitativní uvolňování ano, ale….

Eva Zamrazilová, bývalá radní ČNB, je v komentáři „Vláda ČNB umožní nakupovat státní dluhopisy. Nouze by ale neměla vést k monetizaci státního dluhu“ opatrnější:

V mimořádných dobách, jako je ta, kterou právě zažíváme, se dá určitá míra stírání hranice mezi měnovou a fiskální politikou s přivřením obou očí pochopit. Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu.“ Eva Zamrazilová, 24. 3. 2020

Z komentářů, které na toto téma spatřily světlo světa, paní docentka široké souvislosti asi respektuje nejvíce. Ano, je nutné táhnout za jeden provaz – ale tak, aby si centrální banka zachovala nezávislost. Je ale zapotřebí dvakrát měřit a jednou řezat, aby se to s tím kvantitativním uvolňováním (chcete-li „tištěním“ peněz) nepřehnalo:

Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu. O jejích negativních důsledcích už byly ostatně v minulosti popsány desetitisíce stran. Řešení by mohlo spočívat v tom, že státní dluhopisy bude centrální banka smět podle zákona nakupovat jen dočasně a v omezeném objemu. Snad na takovou podmínku zákonodárci ani ve stavu legislativní nouze nezapomenou.“ Eva Zamrazilová, 24. 3. 2020

Vcelku asi existuje shoda, že je potřeba připravit „palebnou sílu“. Jenže jak to udělat? Jak se vyvarovat budoucím problémům? Jak (s)prostě neoškubat střadatele? Jak to nastavit, aby se z toho všeho nestalo cosi jako dobývání renty a kupování voličských hlasů? Jak zajistit, aby se ČNB nestala „státem ve státě“ a zůstala nezávislou ústřední bankou státu?

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly

Ústavní soud je v Ústavě zakotven prostřednictvím sedmi článků a asi 600 slov. České národní bance jako „ústřední bance státu“ je v Ústavě věnován jeden článek a asi 40 slov. To podstatné řeší zákon o ČNB, jehož novelizace má přinést zásadní, revoluční a převratné změny. Úvěrovat, zakládat právnické osoby, prostě stát ve státě ovládaný a kontrolovaných čtyřmi, respektive sedmi jmenovanými úředníky jmenovanými prezidentem republiky.

Nastavení toho, jak má ČNB jako instituce fungovat a jaké další pravomoci by jí měly být svěřeny, by určitě neměla být záležitostí rychlého a zběsilého řešení v době krize. Také by asi mělo být vzato v úvahu, jak budou obsazování bankovní rady ovlivňovat budoucí přímo zvolení prezidenti.

Bulvární komentář by si v tomto ohledu žádal říci cosi jako: „zaplaťme kampaň našemu prezidentskému kandidátovi, může změnit poměry v ČNB“ – kdo ovládá peníze, ovládá svět. Věc to není jednoduchá, jde o hodně. O dělbu moci, zabránění politickému zneužití, kurz koruny, ovlivňování cen aktiv, finanční spekulace probíhající a pozadí, dobývání renty.

Populistických a různými zájmy prošpikovaných názorů, stejně jako názorů a komentářů „pouličních“ ekonomů nebo věc stěží chápajících novinářů bylo, je a bude vždy dost. Díky za ně, naštěstí žijeme v demokracii. Můžeme být rádi, že si různé komentáře můžeme přečíst, pousmát se nad pošetilými nápady akademiků, přemýšlet nad slovy a činy našich autorit a přizpůsobovat se jim.

Musíme přát našim politikům, aby nad věcí přemýšleli, nejen v zrcadle současných událostí. Ano, současné události mají „dalekosáhlé následky“. Přežijeme, ale jen na nás je, v jakém ekonomickém a společenském systému budeme v budoucnu žít. Třebas zda z ústřední banky státu vytvoříme centrální plánovací úřad, který za nás bude investovat.

Střadatelé a investoři se přizpůsobí. Budou si klást otázku, zda bude mít nadále smysl spořit v korunových aktivech a mít českou korunu jako referenční měnu. Dokud nebudou zadrátování železnou oponou, se svými úspory a kapitálem mohou ve světle vývoje prchat.

19 komentářů: “Změna mandátu ČNB? Utéci od korunových aktiv?”

  1. R.Novotný napsal:

    Pane Fulde,
    děkuji za Vaše komentáře.

    Díky za upozornění, že (1) jde o nákupy na sekundárním trhu, mohlo být uvedeno. Že jde o bianco šek pro vládu a možnost poskytovat peníze na proplácení vládních účtů, jsem snad nenapsal.

    (2) Chápu a díky za rozbor, jak i potenciální možnost přispěje ke stlačení výnosů. Rozdíl mezi „penězi“ a „likviditou“ nechci disputovat. Nicméně pokud prodává cenný papír nebankovní subjekt, tak má přece peníze, které může investovat, utratit, vynaložit a není omezený (jako by tomu bylo subjektu bankovního, kde je terminologicky správnější ona „likvidita“ nebo „rezervy“.
    Když věřitel dluhopisu při prodeji na sekundárním trhu přenáší práva splacení na ústřední banku, tak závazek emitenta dluhopisu nezaniká. Je to ale jak to říkal Mario Draghi, čmelák (myslel tím euro) může letět i když by neměl. Chce to rozhodnost – pokud se vydají korobondy, čmelák letět bude. Souhlas, rozumím, ale stále vnímám, že když se to přežene, má své důsledky (ztráta růstu, struktura ekonomiky), jakkoliv budeme ve dlouhém období mrtvi.

    (3) V článku možná svým způsobem chybí kontext. Tak pro doplnění nedávný pohled z Financial Times: „Centrální banky napříč rozvojovým světem prosazují politiku do extrémů, ….centrální banky Polska, Kolumbie, Filipín a Jižní Afriky začaly kupovat dluhopisy vládního a soukromého sektoru na sekundárních trzích, zatímco centrální banky Brazílie a České republiky požádaly o nové zákony, které by jim to umožnily.“ Potvrzuje to Vámi vyslovené souvislosti v prostoru pro financování vládního dluhu, a jak se na věc pak dívají finanční trhy. Díky za ně.
    I tak chci říci, že neexistují zdroje zadarmo. Pokud nedávno zaznělo (a není to pouliční ekonom nebo věci neznalý novinář!), že devizové rezervy v držení centrální banky jsou majetek, který nese dividendy a přecenění těchto aktiv je pak zisk, který se má převádět do státního rozpočtu, respektive za něj populisticky nakupovat vakcínu proti koronaviru, tak je to příklad toho, kam to může vést. Z tohoto mám obavy. Pak čmelák nepoletí.

    (4) „Právě z tohoto důvodu získává ČNB nové pravomoci, aby byla schopna svojí poptávkou na trhu se státními dluhopisy udržet ČR nad vodou v případech, kdy se v panice začnou držitelé českých státních dluhopisů zbavovat.“ Tomu rozumím, chápu a v kontextu výše uvedeného plně respektuji. Četl jste ale návrh toho zákona? Důvody?

    (5) S tím se pojí myšlenka „zákonného stropu“. Při stávajícím způsobu jmenování bankovní rady si s Vámi dovolím nesouhlasit. Je to bianko šek dát úřadu ČNB veškeré možné pravomoci bez mechanismů odpovědnosti a veřejné kontroly. Tuším, že v USA je funkční období člena Rady 14 let, členy jmenuje prezident, potvrzuje senát, jmenování je postupné. Podívejte se prosím, jak je to u nás. V tom není potenciální zádrhel? Vznikalo to v době, kdy prezident nebyl přímo volený a kdy byl jiný mandát a pravomoci ČNB, respektive dobový pohled na měnovou politiku.
    Chápu ČNB jako „čtvrtou moc“ ve státě – a takto chápu to mé „stát ve státě“ (jako ta proměna je zásadní, vždyť dvoustupňový bankovní systém se postupně krůček po krůčku proměňuje). Tak jak je to navrhnuto, mi tam chybí mechanismy odpovědnosti a veřejné kontroly. Je jasné, že stěží lze vyvážit pravomoci s odpovědnostmi, že jde o morální kredit jmenovaných, atd. V této souvislosti (v kontextu dění a výše uvedeného a samozřejmě toho co se na nás žene) je mi blízký pohled doc. Zamrazilové. Ona se o sumě nezmiňuje, ani době trvání pravomoci (ad hoc plácnu, když by to bylo deset let, tak vznikne dlouhá doba k nalezení nastavení „čtvrté moci“ ve státě). Když se po druhé světové válce hledalo ukotvení fungování Bundesbanky, trvalo to tuším 7 let. A marka byla lídrem, nikoli měnou klácející se ve větru.

    (6) S Vašimi argumenty souhlasím a díky za ně. Díky že zaznívají. S tím, že jsou mé názory nebezpečné, se neztotožňuji. Jakkoliv je závěr v článku nadnesený, čtenářům dává jisté otázky k promyšlení.

    Otázka toho jakou referenční měnu si investor zvolí, je pro dlouhodobé investice zásadní. Z pohledu ČNB je škoda, že nedochází k lepší komunikaci těchto záležitostí. Ono video, jako třebas níže odkázané, vede k pokrčení rameny…

    https://www.youtube.com/watch?v=LgdjHVKU1qE

    • Richard Fuld napsal:

      Pane Novotný, děkuji že jste můj příspěvek nenechal bez reakce.

      2) Ano, když bance (lhostejno zda obchodní nebo centrální) prodá nebankovní subjekt cokoliv (akcie, dluhopisy, jiné cenné papíry, práci, služby, nemovitost…) tak tímto vzniknou nové peníze a navýší se peněžní zásoba. Pokud se ale bavíme o objemech nových peněz, které vzniknou tímto způsobem při QE, pak jde o naprostou marginalitu. Co se týče objemu likvidity, který je naléván do bankovního systému při nákupech státních dluhopisů, tak ten zpravidla odpovídá objemu panických prodejů. O velikosti těchto prostředků tak primárně rozhodují panikáři zbavující se státních dluhopisů, dokud se trh neuklidní. Primárně by tedy nemělo jít o rozhodnutí centrálních bankéřů. Objemem panických prodejů je tak dána i následná velikost bilancí centrálních bank. Tohle opravdu nejde přehnat, jak se Va obáváte. Co si myslíte, že by se stalo, kdyby centrální banka koupila úplně všechny státní dluhopisy, které na trhu budou? Odpověď je, že nic vážného.

      3) Ano, od mnoha „odborníků“ (prakticky od doby, kdy se spustila ona dluhová krize) se dozvídáme neuvěřitelné věci. A ano otázka převádění zisků centrálních bank do státního rozpočtu má i odvrácenou stranu, tedy související požadavek na hrazení ztrát centrální banky státem. 🙂 Těmto úvahám je asi dobré se úplně vyhnout. 🙂

      4) Návrh jsem četl i důvod předložení. Tak jak ty důvody píšu zde, je samozřejmě nikde v oficiální důvodové zprávě nejspíše nenajdete. 🙂

      5) Žádný bianko šek se vládě ani ČNB nedává. ČNB má i nadále za primární cíl určenu cenovou stabilitu. Novela zákona jen poskytne nástroj k udržení finanční stability země i bankovního systému. Jak píši výše, uvedenou pravomoc nakupovat státní dluhopisy na sekundárním trhu centrální banky ani vláda nemohou nijak zneužít. Já rozhodně nevnímám ČNB (ani jiné centrální banky) jako držitele nějaké mimořádné státní moci, a to ani po předmětné novele. Naopak vnímám, že bez té novely by ČNB byla do značné míry bezmocná. Jinak paní Zamrazilová výslovně uvádí omezení daných pravomocí ČNB nejen v ohledu času ale i objemu předmětných nákupů (cituji … „jen dočasně a v omezeném objemu“). Obojí omezení považuji za naprosto nerozumná. Tady jde o existenci nástrojů na ochranu stability klíčové ekonomické infrastruktury. Zde je třeba posílit pravomoci ČNB permanentně a bez jakéhokoliv kvantitativního omezování (nikdo neodhadne rozsahy budoucích panik na trzích). Tohle nemůže ležet na těžkopádných zdlouhavých rozhodnutích hašteřivých politiků, kteří jsou povětšinou naprostými laiky v dané věci.

      6) Také děkuji, že jste uvedené téma nadnesl. Obávám, se že toto téma bude pojednáváno čistě ideologicky v tom směru, že zde hrozí nějaké nepřijatelné uzurpování nepatřičné moci centrální bankou. Těžiště této věci ale leží někde úplně jinde. V ochraně fungujícího systému před nepředvídatelnými šoky. Nejde tady o nějaké posilování moci dnes „nejpopulárnějšího“ údajného viníka všech ekonomických krizí – centrálních bank. Jde zde především o odstranění dosavadní bezmoci ČNB čelit případným výprodejům českých státních dluhopisů.

      7) Proč si myslíte, že státní dluhopisy jsou v odborné ekonomické literatuře konstantně označovány jako bezriziková aktiva, resp. za bezrizikový výnos je považován právě výnos státních dluhopisů? Na tento zcela bazální aspekt současného peněžního systému se zapomnělo?

      • R.Novotný napsal:

        Záhadný pane Fulde, ať vysvětlujete cokoliv (a díky za to, má to hlavu a patu), RIZIKO způsobu OBSAZOVÁNÍ BANKOVNÍ RADY vnímám stále jako bazální. Mám obavy, že odborný aparát ČNB toto nevyváží, jakkoli se mu personální kvalitou podaří zůstat na úrovni a dokáže nadále „odchovávat“ autority, jako je docent Holub. Pokud naopak bude do bankovní rady posílán někdo „za zásluhy“, a bude vyzrazovat „vojenské tajemství“ či sbírat politické body, čmelák nepoletí.

        Pokud se pak podaří v přímém přenosu oznámit cosi zásadního, jako byl nedávný plán na dluhové moratorium a „symbolické“ úročení úvěrů, působí to také zvláštně. Když i pouličnímu ekonomovi jsou důsledky a rizika PLOŠNÉHO DLUHOVÉHO MORATORIA a uplatnění „symbolických“ úroků ihned zřejmé, odborný aparát ČNB by určitě na místě vybrainstormoval důvody další. Neznalost? Neschopnost? Úmysl? Obchodní banky se ubránily (a nešlo pouze o ně!), investoři a střadatelé se takto bránit nemohou, musí přemýšlet v souvislostech a potřebují srozumitelně komunikovaná poselství.

        Ad 7) Právě pracuji na odpovědích na zajímavé otázky pro štědrou odměnou nešetřícího zadavatele. Jde o otázky dotýkající se mimo jiné i státních dluhopisů jakožto bezrizikových aktiv, vytěsňování dluhu, nafukování bilancí centrálních bank, výnosových křivek i vyhlídek na dlouhodobé výnosy. Ze samotných otázek dovozuji, kam je mířeno a o čem je uvažováno. Odhaduji, že zadavatel spustil delfskou věštírnu, ptá se panelu závislých i nezávislých respondentů. V závěru získá znalost, PŘIZPŮSOBÍ SE, třebas přeskupí portfolio, informuje portfolio manažery, poradí klientům.

        Je škoda, že podobný přístup se až na světlé výjimky na akademickou půdu nedostává. Vaše otázky na objem bilance centrálních bank, a třeba i (ne)prospěšnosti někdejších devizových intervencí jsou tím, co by bylo záhodno takto disputovat. Místo toho se související akademický výzkum možná až příliš koncentruje na „nadčasové“ otázky, podléhá duchu doby a kouzlu ekonometrie. Výsledky jsou pak odtržené od praxe. Všímám si, jak se donedávna tolik akademickými výzkumy disputovaná jednotná MĚNA EURO dostala do výzkumné nemilosti. Že by opravdu výzkumníci zkoumali zejména to, na co se najde štědrý donátor? Že by byly obavy JÍT PROTI PROUDU? A tyto otázky jsou možná i odpovědí proč to není předmětem výzkumu.

        Když přednáším a aplikuji zdánlivě učebnicově jasnou časovou hodnotu peněz a otázky diskontování, je ve světle proměny peněžního systému a nafukování bilance centrálních bank oříškem zdánlivě jasnou bezrizikovou úrokovou míru uchopit. To bez pohledu na státní dluhopisy nejde, studenti pak brblají, že to jsou „příliš vysoké finance“. Doba si to ale žádá, kupecké počty a „dojmologie“ nestačí. I pouliční ekonom potřebuje chápat ono „tištění“ peněz, které v realitě není tištěním ale kumulací závazků dvoustupňového bankovního systému. A to má své důsledky…

  2. Richard Fuld napsal:

    Planá, chybná a zcela zbytečná hysterie, končící absurdním malováním čerta na zeď v podobě elektřinou nabytých drátů na hranicích.

    Základní chybou je (opět) zcela nesprávná domněnka, že QE je tisk peněz! Veškerá panika je ale v tomto směru zbytečná. Slovy klasika, veškerá panika se zakazuje! 🙂

    Kromě toho autor článku zcela ignoruje podstatu dané novely zákona o ČNB. Tato novela zákona neumožňuje ČNB nakupovat státní dluhopisy přímo od státu (na primárním trhu), jak autor nesprávně píše! ČNB může nakupovat státní dluhopisy pouze na sekundárním trhu, a na tomto ten návrh zákona nic nemění. Mění se pouze to, že ČNB může na sekundárním(!) trhu nakupovat i dluhopisy se splatností delší než 1 rok a nově také i od jiných subjektů, než jen od finančních institucí, avšak stále nikoliv od státu. Stát je a bude i neustále nucen nabízet jím emitované dluhopisy na primárním trhu všem subjektům, avšak kromě ČNB, která i nadále nebude moci státní dluhopisy nakupovat přímo od státu.

    Uvedené nákupy státních dluhopisů, pokud je bude ČNB nakupovat jen od bank, nebude v žádném případě možné označit za tisk peněz. Pokud ČNB koupí státní dluhopis od banky, pak touto transakcí nepřibude v peněžní zásobě jediná koruna. Uvedená situace se v daném ohledu (vzhledem k objemu peněžní zásoby) nijak neliší od situace, kdyby od dané banky nakoupila dluhopisy jiná obchodní banka, namísto ČNB. Neklamte lidi, že QE je tiskem peněz, který znehodnocuje existující peněžní zásobu prostřednictvím růstu objemu této zásoby! Není to pravda!

    Rovněž pro Vaši výzvu k úprku z aktiv denominovaných v CZK, kvůli tomu, že se bude měnit zákon o ČNB, neexistují racionální důvody. Je to totiž přesně naopak! Bát bychom se měli, pokud by ČNB nezískala ony nové možnosti zásahu na dluhopisovém trhu. Velkou část státních dluhopisů drží cizí subjekty, které když pošlou český stát na trhu se státními dluhopisy ke dnu, tak je jejich domovské státy to nijak neohrozí. Právě z tohoto důvodu získává ČNB nové pravomoci, aby byla schopna svojí poptávkou na trhu se státními dluhopisy udržet ČR nad vodou v případech, kdy se v panice začnou držitelé českých státních dluhopisů zbavovat. Resp. k tomu, že se jich budou investoři zbavovat může dojít právě proto, že vědí, že ČNB ty dluhopisy v krizových situacích nemůže koupit, i kdyby tak učinit chtěla. Pokud investoři vědí, že centrální banka může od nich kdykoliv koupit jakékoliv množství státních dluhopisů, pak neexistuje žádný důvod k panickým výprodejům. V tomto ohledu musím razantně odmítnout i myšlenku paní Zamrazilové, že by ČNB měla mít zákonný strop pro nákupy státních dluhopisů. To je samozřejmě holý nesmysl, který by popřel samotný smysl a účel rozšíření pravomocí ČNB.

    Jinými slovy, pokud chcete riskovat, že skončíme jako Řecko, pak zabraňte ČNB, aby mohla plnit svou roli věřitele poslední instance. Řecká národní banka o tuto roli přišla v okamžiku vstupu do eurozóny. Tímto přišla o měnovou autonomii a drsné důsledky této ztráty lze vidět velmi dobře. V krizi je EU, ECB ani MMF nezachránili. Na místo toho se rozhodli udělat z Řecka exemplární příklad toho, jak dopadne tzv. fiskálně nezodpovědný stát. Před tímto postupem „cizích institucí“, které by v podstatě mocensky rozhodovaly o naší zemi, nás chrání měnová autonomie, naše koruna a naše centrální banka, které ale musíme k předmětné ochraně dát i příslušné pravomoci a nástroje. Bez těchto pravomocí ČNB na tom budeme stejně jako Řecko, a to i přestože máme vlastní měnu. Vaše názory jsou pro tuto zemi nebezpečné!

    Je také třeba si uvědomit, že možnost bezlimitního nákupu státních dluhopisů mají téměř všechny centrální banky všech velkých vyspělých zemí. Žádné hyperinflace (ani nadměrnou inflaci) v nich ale nepozorujeme, protože QE není principiálně schopno navýšit objem peněžní zásoby ani omezit produkční kapacity ani razantně posílit kupní sílu poptávky v reálné ekonomice. QE je nástrojem určeným k udržení stability bankovního systému. Na aktivní podporu ekonomické aktivity má snad jen psychologický vliv.

    • Karel napsal:

      Pravda. QE není tisk peněz. Ale peníze vznikají v okamžiku, kdy stát nově vytvořené prostředky, které obdrží od obchodní banky za nově vydané dluhopisy, utratí nebo rozdá lidem. To má také vliv na inflaci. A ve výsledku je úplně jedno, jestli bude emise dluhopisů probíhat cestou stát-komerční banky-centrální banka nebo stát-centrální banka.

      • Richard Fuld napsal:

        Ano, v tomto máte pravdu. Avšak, proč tedy bít na poplach proti novele zákona o ČNB? To je podstata mé reakce. Obojí, tedy akceschopnost ČNB i vlády je v této chvíli třeba podporovat, nikoli planě kritizovat. Vláda bude (na dluh) pouze částečně(!) eliminovat pokles kupní síly poptávky v době, kdy produkční kapacity nadále existují ve stejné velikosti. To mi nepřijde jako inflační scénář.

        A ČNB by měla být připravena čelit turbulencím na trzích „v plné polní“ a hlavně včas.

        A nelze vyloučit, že deficit státního rozpočtu, který vznikne v důsledku přijatých vládních opatření bude financován pouze komerčními bankami, bez jakékoliv účasti ČNB. Tuto zcela standardní variantu ve svém příspěvku pomíjíte. 🙂

        • Anonym napsal:

          To jsme viděli poslední dva týdny. Nové emise bondů a trh je slupnul jak malinu. 150 jard jako nic. Takže ČNB zatím nemusí vůbec nic podnikat…

          • Richard Fuld napsal:

            Přesně tak. Ale jak říkal dobrý voják Švejk, situace na bojišti se mění každou minutu. 🙂 A je třeba, aby ČNB byla připravena.

        • R.Novotný napsal:

          Pane Fulde, ve světle mého původního komentáře souhlasím. Proč bít na poplach jsem uvedl také.

      • R.Novotný napsal:

        Ano, QE, není tisk peněz. Je to nafukování bilance centrální banky. Růst závazků centrální banky (monopolního emitenta dané měny). Odráží kolik financování bylo poskytnuto. Když centrální banka z druhé ruky koupí dluhopis, peníze a kupní sílu vytváří. Dokud tato kupní síla zůstane absorbovaná ve finančních aktivech, a všeobecně se věří, že čmelák poletí (viz výše uvedený komentář), může to fungovat. Bláhové je myslet, že horní limit neexistuje, zvláště u malé otevřené ekonomiky, která je řazena mezi rozvíjející se.

          • R.Novotný napsal:

            Ad) Přečtěte si tyhle 2 články. Lepší než tisíc slov.
            **
            Karle, jakkoliv se tyto články snaží vzdělat pouliční ekonomy (respektive ty, kteří studovali v dobách, kdy nebylo zapotřebí podle dobové terminologie rozlišovat „likviditu“ a „peníze“ a když centrální banka poskytla likviditu, tak se napsalo, že poskytla úvěr), nehovoří o tom, co je v oné novele zákona. Ta úvěrový (resp. finanční či bankovní) systém zásadně posunuje a mění. Z ekonomického pohledu tam například jasně interpretuji mandát pro ÚVĚROVÉ UVOLŇOVÁNÍ, což je skutečně emise peněz.
            **
            Teorie ÚVĚROVÉ UVOLŇOVÁNÍ zná a historie také (pod jinými názvy). Jakkoli lze dnes vznášet argumenty, že jde o dodávání likvidity či záchranu konkrétních trhů, historické paralely poskytují VAROVÁNÍ. Inflace bývala převýdejem peněz ve formě různorodých finančních instrumentů. Kupní síla ředila kupní sílu peněz stávajících.
            *
            Příklad financování nacistického Německa:
            https://www.investujeme.cz/clanky/hitleruv-recept-na-hospodarsky-zazrak/
            **
            Nevím jak centrální bankéři až ZAČNOU ÚVĚROVAT anebo měnit strukturu rozvahy ČNB rozliší riziko. Nevím, jak rozpoznají, které projekty jsou životaschopné. Nevím, jak se zabrání střetu zájmů. Nevím mnoho věcí. K novele zákona o ČNB mám mnoho nezodpovězených otázek. Věřím a doufám, že poslanci budou OBEZŘETNÍ.

            • Richard Fuld napsal:

              Ta novela zákona o ČNB nijak zásadně nemění stávající finanční systém, jak jsem vysvětlil výše. Ta novela pouze rozšiřuje instrumentárium ČNB, tak aby ČNB nebyla bezmocná v případě panik na trzích, což je toliko pozitivní změna, která jen doplňuje výbavu ČNB o nástroje, kterými centrální banky vyspělých zemí už dlouho disponují. Úvěrové uvolňování? O čem to píšete? Ředění kupní síly? Starobylý koncept snad platný v dobách komoditních (exogenních) peněz, jehož aplikace na současné účetní (endogenní) peníze je značně pochybná, ne-li rovnou chybná.

              • R.Novotný napsal:

                Znáte teorie endogenních a exogenních peněz a neznáte pojem credit easing? Na jedné straně uznáte, že jsme na poli, kde se do pomyslné nádoby s objemem 1 litr vleze více než jeden litr. Na straně druhé tvrdíte, že Englišovo „naduřování soustavy hospodářských čísel“ neexistuje?

                • Richard Fuld napsal:

                  Aha, tak už jsem v obraze. Neznám všechny tyhle pojmy a zrovna za tenhle se ani moc nestydím. 🙂 Ale povědomí o těchto akcích centrálních bank samozřejmě mám. Tenhle ten credit easing, tedy nakupování privátních aktiv centrálními bankami, mi přijde v případě nákupu akcií jako plíživé znárodňování a domnívám se, že toto je zrovna nástroj centrálních bank, který mi přijde už trochu za hranou v tom smyslu, že jeho použití by mělo být velmi výjimečné a po jeho použití by měla přijít brutální opatření, která by efektivně bránila tomu, aby musel být tento credit easing použit znovu.

                  Na druhé straně ale souhlasím s tím, že pokud soukromé banky samy sebe (tedy nikoliv na základě přijatých opatření státu, jako se tomu trochu děje v dnešních dnech) dostanou do defaultu, tak by měl stát krachující banky včas a rychle zestátnit, ozdravit a opět zprivatizovat, tak aby jediný na koho tento způsob existence banky dopadne, byli pouze akcionáři banky a její management. Pro takový postup je každá banka dostatečně malá. 🙂

                  Jinak naduřování hospodářských čísel v bilanci centrální banky mě opravdu netrápí. Nemám k tomu totiž stále žádný racionální důvod. Slibuji, že jakmile ho získám, začnu si dělat starosti také a dám o tom všem vědět. 🙂

        • Richard Fuld napsal:

          Objem bilance centrální banky odráží, jak aktivně centrální banka na trhu (jakémkoliv) nakupuje (cokoliv). Centrální banka může navyšovat peněžní zásobu pouze v případech, kdy nakupuje např. státní dluhopisy od nefinančních subjektů. Doposud ale může centrální banka nakupovat státní dluhové cenné papíry do splatnosti 1 rok pouze od finančních institucí. Teprve novela zákona umožní nákupy státních dluhopisů i od jiných subjektů a teprve v budoucnu bude možné, aby docházelo k růstu peněžní zásoby v důsledku nákupů státních dluhopisů centrální bankou od nefinančních subjektů. V první řadě ale centrální banky nakupují státní dluhopisy od obchodních bank. případné nákupy od nebankovních subjektů budou velmi pravděpodobně z hlediska objemu peněžní zásoby marginální, pokud vůbec nějaké.

          Současně platí, že nárůstu peněžní zásoby v důsledku nákupů státních dluhopisů od nefinančních subjektů nic nebrání již nyní! Pokud jakýkoliv nebankovní subjekt prodá dluhopis (či cokoliv jiného) jakékoliv obchodní bance, vzniknou tím nové peníze, které navýší objem peněžní zásoby, a to bez ohledu na to, zda bude přijata ona novela zákona o ČNB, či nikoliv. Současně se domnívám, že investoři, kteří se zbavují svých finančních aktiv (lhostejno zda státních dluhopisů, akcií, či jiných instrumentů), tak nečiní proto, aby je utratili za spotřební zboží a služby a tím přispěli k růstu cen v ekonomice (růstu indexu spotřebitelský cen). Chci tím říct, že samotné zvýšení peněžní zásoby, způsobené prodeji finančních aktiv bankám, vůbec neznamená, že dojde automaticky také k růstu cen (inflaci), který je předmětem zde panujících obav.

          Zpět k velikosti bilancí centrálních bank. Proč si myslíte, že existuje nějaký limit na objem bilance centrálních bank? Co takový nadměrný objem může způsobit? Na co má přímý vliv? Můj názor je ten, že velikost bilance centrálních bank odráží velikosti často iracionálních panik, kterým musely tyto centrální banky čelit. Současná velikost bilance ČNB je ale výjimkou z výše uvedeného. 🙂 Velikost bilance ČNB je důsledkem paniky samotné bankovní rady. 🙂 Důsledkem devizových intervencí, o jejichž prospěšnosti a pozitivních účincích mám značné pochybnosti. Nicméně dnes zde máme kouzelné „vedlejší následky“ intervencí – obří devizové rezervy, které se nám mohou v dnešní velmi nepředvídatelné době velmi hodit. 🙂 Jinými slovy všechno zlé může nakonec být k něčemu dobré.

          • R.Novotný napsal:

            Pane Fulde, fantome tohoto serveru, díky za komentář i vysvětlení některých aspektů, které popisují změny soudobého finančního systému. Je zřejmé, že se vyznáte. Jste investiční bankéř, co neví co ve volném čase? Akademik na penzi?

            Ony intervence jsou samostatným tématem. S Vaším rozborem souhlasím, ale v opojení úspěchem je třeba myslet na to, že první vyhrání z kapsy vyhání…
            Ptáte se na to, zda existuje nějaký limit na objem bilance centrálních bank. Hranice pro hromadění majetku po nástupu QE v soudobém globálním finančním systému neexistuje. To konečně i sám vysvětlujete. Tedy neexistuje ani omezení. Co to znamená pro KAPITÁL STŘEDNÍ TŘÍDY, alokovaný ve finančních aktivech (např. úspory na penzi), resp. úrokové sazby a další proměnné či uznávané pravdy, to by bylo na celou knihu..

            Že by ale z pohledu Česka limit týkající se OBJEMU BILANCE CENTRÁLNÍ BANKY neexistoval, si stále nemyslím – třeba mne přesvědčíte. Otázek je mnoho, třebas výše vládního dluhu, dynamika jeho nárůstu (aktuálně skutečná doba trvání koronavirového ochromení, (ne)růst HDP, kupování hlasů voličů, možné experimenty „zachraňování“ podniků, (ne)ochota zdaňovat), a vlastně i Vámi a panem doktorem Singerem zmiňovaná či uvažovaná situace na DLUHOPISOVÝCH TRZÍCH…

            Jde také o systémové nastavení zabraňující, aby si populističtí politikové a „dobyvatelé renty“, resp. nějaké „finanční kliky“, z centrální banky neudělali pokladničku.

            To, nakolik je optimální systémové nastavení ČNB jako instituce možné, je otázka. Použiji-li deskripci Vašeho popisu politických procesů, rozhodují o tom hašteřiví, zdlouhavě rozhodující politici, kteří jsou naprostými laiky. O výzkumné studie psané v podmínkách uplatňovaného nastavení způsobu financování akademického výzkumu, tzv. „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“, se opřít nemohou. O euro byly napsány stohy papíru (nejednou opěvující) a systémové nastavení Eurosystému je nutně politickým kompromisem. Konečně jako euro samotné.

            • Richard Fuld napsal:

              Pořád jste mi nevysvětlil princip, kterým je podle Vás limitována velikost bilance centrálních bank. Existuje podle Vás nějaké pravidlo typu do nádoby s objemem 1 litr se nevleze více než jeden litr?

              • R.Novotný napsal:

                Aha, máte pravdu, ČNB stojí na správné straně trhu a útok může odrazit. Takže za mne možnost neomezeného QE prvotřídních dluhopisů, na 10 let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.