Ekonomika, demokracie a koronavirus
Náhodou jsem na sociálních sítích narazil na výsměšný post – autor sdílel článek o panice v Itálii, vykupování základních potravin kvůli koronaviru a přidal poznámku: Demokracie nás ochrání! Ironie z toho kapala.
Co se tím vlastně říká? Chtěli jste demokracii, tak teď to máte – světovou epidemii. Samozřejmě bych to nechal být, protože je to nesmysl na první pohled a vlastně to nestojí za řeč… Kdybych však při letmém zkoumání, zda jde o názor ojedinělý, nenarazil na celou hromadu podobných. Mimo jiné tvrzení, že to je celé důsledek globalizace.
Faktem je, že současnost opravdu nutí k zamyšlení nad řadou věcí. Třeba: Opravdu nedemokratické země chrání své občany lépe před podobnými katastrofami, než země demokratické? To je totiž v podstatě možné, mají jistě lepší a mocnější silové prostředky, jak zabránit přesunům obyvatel. Nebo: Je větším nebezpečím virus nebo panika? A tak dál. Těch otazníků je dlouhá řada.
Tak několik postřehů očima ekonoma, který má – konec konců, proč to tajit – titul z biologie. Takže nejsem tak úplně laik ani v oblasti těch virů.
Globalizace a epidemie: souvisí to spolu?
Za prvé. S globalizací souvisejí epidemie pouze okrajově. Naše civilizace zažila největší vlny nakažlivých nemocí v časech, kdy globalizace ještě nebyla žádnou globalizací. Mocná a nejničivější morová vlna započala roku 1330 (vida!) v Číně. V roce 1347 dorazila do tehdejší Konstantinopole (Istanbul), o rok později do Janova a Benátek, o další rok později do jižní Francie a Španělska, v roce 1352 oklikou do Skandinávie, mezitím skosila Balkán, a konečně v druhé vlně v letech 1357 až 1363 zabíjela také v prostoru Čech. Rok 1363 se pokládá za letopočet, kdy mor okupoval celý tehdy známý svět. Španělská chřipka v letech 1918 až zhruba 1920 také nijak moc nesouvisela s globalizací, jako spíše s oslabením populace na konci války a po válce a také s přesuny vojsk.
REKLAMA
Demokracie a epidemie: souvisí to spolu?
Za druhé. Nezdá se, že by méně demokratické nebo rovnou despotické státy byly odolnější proti šíření viru. Nejvíce nemocných má Čína, což jistě není výspa standardní demokracie, a Írán. Ten s demokracií nemá společného také příliš mnoho. Podobné režimy mají možná jednodušší život v tom, že mohou snadno uzavírat města a celé oblasti, ale zase jsou nepružné a nestabilní.
To je geneticky dáno – když máte režim, kde jsou komusi přičítány zásluhy za všechny úspěchy, v podstatě automaticky to znamená, že na něj ale padají také všechny neúspěchy. Proto jsou ostatně despocie rodištěm mýtů o „americkém brouku“, spikleneckých teorií o katastrofách zapříčiněných vnějšími nepřáteli a procesů s domácími nepřáteli. Problémy je prostě třeba hodit včas na jiné. Pak není divu, že takový režim se snaží věci spíše maskovat, skrývat problém, tajit potíže. A to v případě epidemie nutně vede ke zhoršení situace.
Ale i demokracie mají svoje problémy, to zase ne, že ne.
Obchodování s informacemi, tedy svět konkurenčních sdělovacích prostředků, vede k posilování přehnaných a hysterických reakcí. Svobodná média mají přirozené právo na koronaviru vydělávat a vydělává se nejlépe na panice – proto šíří paniku. Ano, pro pořádek dají občas místo odborníkovi, který popravdě řekne, že rozdíl mezi epidemií běžné chřipky a epidemií COVID-19 zase není tak velký a panika není na místě. Ale to je obratem přehlušeno pěti texty o děsivém nebezpečí.
Vykoupené masové konzervy, těstoviny a rýže jsou pak jenom trochu absurdní pointou.
REKLAMA
Ostatně ne nadarmo se říká, že nejhorší smrt je z leknutí.
Panika a epidemie
Co je ale horší. V rozjitřené atmosféře, kdy žádné opatření není dost razantní, dochází k tlaku na rozhodovací procesy. Někde se objeví čtyři nemocní? Veřejné mínění by dalo do karantény celé město, snad raději celý kraj a nejlépe celý stát. Politik, který po konzultaci s odborníky nemá na nic z toho chuť, protože to je přehnané, povolá po „konzultaci“ s veřejným míněním rovnou armádu. Kdyby nebyl dostatečně ostrý, neprojevil by se jako dost silný a rozhodný vůdce.
Z ekonomického hlediska je to problém viditelných a skrytých nákladů. Dopady nemoci jsou viditelné. Dopady zbytečné hysterie jsou neviditelné – protože jsou (jaká ironie) připsány epidemii. Až statistici spočítají, že v prvním čtvrtletí se celý svět propadl do recese, že škody jdou do stovek miliard dolarů, pak všichni moudře pokývají hlavou a řeknou: No jo, není se čemu divit – COVID-19! Že 95 procent těch škod půjde na konto zbytečných, přehnaných a zmatených opatření, to již nikdo nikdy nerozklíčuje, nespočítá a nedokáže, protože to prostě dokázat nejde.
Rozloučím se s vámi, milí čtenáři, dvěma titulky, které mimořádně charakterizují náš svět. První hlásá, že vedení Prahy zvažuje regulaci nákupu potravin. A druhý oznamuje, že Severní Korea zcela uzavřela svoje hranice.
REKLAMA
Větší zoufalství a větší ironie již snad ani nejsou možné.
A úplně na rozloučenou jeden optimistický graf:
Vyléčených přibývá rychleji než nemocných. Pokud se nestane něco velmi překvapivého, jsme (jako svět) na dobré cestě epidemii zvládnout.
