Čtvrtek 18. dubna. Svátek má Valérie.

Tomáš Síkora: Dohoda o mém odchodu z ČAP byla snadná

Výkonný ředitel ČAP Tomáš Síkora ke konci června opustí svoji pozici. Co je důvodem jeho odchodu? A míří na ministerstvo financí na pozici odvolaného náměstka Martina Prose? V rozhovoru pro Investujeme.cz uvádí všechny mýty a pověsti o svém odchodu na pravou míru. 

Odcházíte z pozice výkonného ředitele České asociace pojišťoven (ČAP), co je příčinou ukončení vaší činnosti?

K faktu, že k poslednímu červnu končím na základě dohody své dlouholeté angažmá v Asociaci, vedlo více faktorů. Dlouhodobě se plánovalo a diskutovalo o vzniku personální unie mezi Českou asociací pojišťoven a Českou kanceláří pojistitelů. Tato skupinová role pro mě představovala další velkou manažerskou motivaci a výzvu. Ve finále však k ní nedošlo, což je jeden z důvodů mého odchodu.

Obecně pak mohu říci, že původním motivem tehdejšího prezídia pro moje angažování byla před devíti lety přeměna asociace z úřednické instituce na moderní manažersky řízenou. V tomto směru snad byla moje mise splněna. 

Na trhu se proslýchá, že jedním z hlavních důvodů vašeho odchodu byly profesní a osobní neshody s šéfem Kooperativy Martinem Divišem… V čem tyto spory mezi vámi spočívaly?

Můžu říci, že já jsem s panem Divišem žádné spory neměl. Neměli jsme ani rozpory v řešení klíčových úkolů. Neměli jsme prakticky žádné spory.  Jednalo se zkrátka o vzájemné poznání, že prodlužovat mé angažmá nemá nadále smysl. Naše představy o řízení a fungování asociace a jejího dalšího vývoje byly prostě odlišné. Myslím si, že dohodnout se na ukončení mého působení bylo jediné rozumné řešení.

Jedním z udávaných důvodů je, že máte blízko k České pojišťovně, a to už tím, že vás přijímal její někdejší šéf pan Bartoníček. Současný prezident Asociace je z Kooperativy, která patří do jiné finanční skupiny…

Je zapotřebí zdůraznit, že do České asociace pojišťoven jsem přišel paradoxně právě z Kooperativy. Divil jsem se spíš, že si tehdejší prezident z České pojišťovny vzal k sobě člověka z Kooperativy. Navíc ani tehdejší prezident pan Bartoníček a ani skupina PPF již dva roky v České pojišťovně nepůsobí. Kompletně se navíc změnilo i celé její vedení. To, co se tvrdí, je tak samo o sobě tedy logický nesmysl. Jsem profesionál a vždy jsem se vedl asociaci tak, aby plnila nestrannou roli vůči všem našim členům, a aby pozici ředitele nebylo možné hodnotit jako loajální k jakékoli jedné finanční skupině.

Nabízí se jeden z katalyzátorů ukončení vaší činnosti v Asociaci, a to změny na poli pojišťovnictví v souvislosti s přijímanou legislativou a „přílepkem“ pana Šincla, který byl i podle některých dokumentů psán právníky Kooperativy. 

Je-li mé ukončení činnosti v ČAP spojováno se zákonem č. 38 a aktivitami kolem něj, tak mohu s jistotou říci, že zde žádná souvislost není. A ani nechápu, jak by mohla být? Vždyť zákon ještě neprošel ani Rozpočtovým výborem sněmovny. Nejsem si jistý, zda by právě v této době a z tohoto motivu byl můj odchod pro pojišťovnictví přínosem. Nevím, s kým se pan poslanec Šincl radil a kdo mu připravoval zdůvodnění návrhu změny zákona. Za ČAP, a můžete se to dočíst v mnoha rozhovorech, jsme vždy hovořili o potřebě řešit regulaci v této oblasti. Čísla, která potvrzují obrovskou vlnu přepojišťování v posledních letech, jsou jasně patrná. A toto téma si pan Šincl zřejmě vzal za své a zpracoval jej. Nebyla to Česká asociace pojišťoven, která by pozměňovací návrh panu Šinclovi napsala.

Jiří Šindelář z USF ČR tvrdí, že velkou část přepojišťování, kromě té části smluv, které jsou přepojišťovány v zájmu klienta, kdy jsou starší, dražší rizika měněna za novější, levnější, mají na vrubu samotné pojišťovny v rámci tzv. konverzí.

Tuto argumentaci z úst Jirky Šindeláře jsem slyšel i v parlamentu. Poslední konverze smluv byla ale provedena v roce 2006. Od té doby žádná konverze neproběhla. Nelze tedy tvrdit, že pojišťovny mají v posledních pěti šesti letech vliv na přepojišťování, protože nic takového na trhu neproběhlo, a to je prokazatelné. Už tehdy kolem toho byla tak významná mediální i dohledová aktivita, že to nikomu už za problémy nestojí. Pojišťovny dnes již vnímají, jestli je pro ně důležitý obchod, kde si mohou krátkodobě vylepšit bilanci tím, že provedou nějakou jednorázovou změnu, anebo jestli jim jde o dlouhodobost a udržitelnost pojištění. Bohužel se tak stalo až v posledních pěti letech.

Pojišťovnictví se také zásadně mění. A i když na přepojišťování neexistuje zatím žádná přímá regulace, existují nepřímé nástroje, jako jsou otázky obezřetnosti nebo odborné péče, které pojišťovnám nedovolují udělat jakoukoliv aktivitu, kdy by cíleně klientům nabízely změnu pojistné smlouvy s tím, že předchozí pojistná smlouva byla „nevýhodná a špatná“, a teď jim pojišťovna nabízí nové, „lepší“ řešení.

To závisí také na způsobech odměňování vrcholných manažerů pojišťoven. Pokud mají nastaveny krátkodobé cíle, budou hledět spíš na kratší horizont.

To s vámi plně souhlasím. Vždycky jsem byl tohoto názoru, že systém motivace špičkových manažerů v pojišťovnách by měl být nastavován více ze středně a dlouhodobého horizontu. Ale současně vidím, že se hodně pojišťoven již poučilo a nenastavují manažerům výkonnostní kritéria podle podílu na trhu, ale podle rentability a ziskovosti daného produktu či obchodu.

Doba se významně mění. A je očividné, že rychleji než zprostředkovatelský trh se jí musí přizpůsobovat pojišťovny. Je potřeba, aby tyto změny, které pojišťovny provádějí pod tlakem dohledu a veřejného mínění, začal realizovat i zprostředkovatelský sektor.

Proč je podle vás nutné, aby omezení výše provizí případně storno lhůty, o čemž se z návrhu pana Šincla hovoří nejčastěji, vycházelo ze zákona? Proč si jednotlivé pojišťovny nenastaví smluvní vztahy se svými smluvními partnery?

Na tuto otázku jsem již mnohokrát odpovídal, takže na ni odpovím znovu a stejně. Pojišťovny se snažily hledat řešení již v rámci dohledové činnosti a benchmarku České národní banky vydaném v lednu loňského roku. Řešení se nabízela pouze dvě. Buď pojišťovny začnou postupně upravovat vlastní odměňovací systém, ale pak ale nastane situace, že první pojišťovna, která to udělá, okamžitě ztratí externí distribuční kanály. Nebo pokud by se prokázalo, že se všechny pojišťovny dohodly k určitému datu změnit systém odměňování nevýhodně pro zprostředkovatele, tak ti podají na pojišťovny podnět na Úřad na ochranu hospodářské soutěže. A to i zprostředkovatelé mnohokrát veřejně říkali.

Ve chvíli, kdy nefunguje regulace ani samoregulace, kdy neexistuje možnost se dohodnout, tak i podle mého názoru by měl nastoupit instrument zákona. Obecně by měl nastoupit vždy, kdy trh nefunguje. A tady trh fungovat přestal.

Jinými slovy návrh pana Šincla v podstatě supluje kartelovou dohodu pojišťoven, akorát tím, že bude institucionalizovaná do zákona, tak nebude napadnutelná…

Spíš bych řekl, že návrh pana Šincla reaguje na situaci, která tady reálně je. Na jedné straně pojišťovny postupně dospěly k systému odměňování takovému, jaký dnes je. Tu situaci si zavinily samy. Odměňovací model nemotivuje udržet dlouhodobě klienta v systému rezervotvorného pojištění. Na druhé straně, pokud je třeba udělat změnu a jinak to nejde, musí nastoupit nějaký instrument, který to vyřeší.

A protože životní pojištění, a v tom panu Šinclovi rozumím, je produktem, který je součástí třetího pilíře a stát ho podporuje formou daňového zvýhodnění, pak má i stát důvod zabývat se otázkou efektivity vynaložených prostředků. 

Nebylo by jednodušší životní pojištění z 3. pilíře vyjmout? I v návrhu pana Šincla je připuštěna provize až 20 % z běžně placeného pojistného. Klient tak zaplatí 20 % ještě předtím, než zaplatí vstupní poplatek do investice. Takto efektivní investice fungovat nemůže bez ohledu na státní příspěvek. Proč by mělo být uměle udržováno ve třetím pilíři?

Má to několik rovin. Zaprvé klasické rezervotvorné životní pojištění tvoří v Evropské unii absolutní majoritu zdrojů příjmů na důchod. Nejsou to žádné investice, není to penzijní připojištění, ale klasické životní pojištění. To je realita. U nás to neplatí. Vyjmout životní pojištění z nástrojů úspor na důchod se mi proto nejeví jako správné řešení.

Druhá rovina je, jestli model investičního životního pojištění je tím nástrojem rezervotvorného životního pojištění, které by mělo být jistotou agregace zdrojů na penzi.  

Ze své praxe, kdy jsem v této oblasti ještě podnikal, jsme pro klienty prodávali jako řešení kombinaci rizikového životního pojištění a investice. Nepotřebovali jsme investiční životní pojištění. A pak se na trhu objevilo investiční životní pojištění, které bylo zajímavé především provizně. A všichni obchodníci „naskočili“ na prodej tohoto produktu.

Jsem názoru, že investiční životní pojištění vlastně „udělalo“ všechny multilevelové sítě. Mnohé jsou dnes silné a bohaté. Bez IŽP by tyto firmy nemohly hlasitě hovořit do médií a obhajovat svoje zájmy a říkat, že by bylo lepší, kdyby žádné investiční životní pojištění nebylo. Vždyť ony už si na něm vydělaly.

Je otázkou, jestli investiční životní pojištění má dlouhodobou perspektivu… A to z mnoha důvodů. To není jen otázka regulace odměn, ale především nákladů. Ukáže to i budoucí povinnost zveřejňování nákladů a nákladových koeficientů, na kterých bude vidět, kolik investiční životní pojištění vlastně stojí. Pojišťovnictví stojí před otázkou, jak v této oblasti dál.

Ostatně to je i jedna z výtek vůči návrhu pana Šincla, který reguluje pouze část nákladů – a to náklady na provize – a vůbec se nezabývá celkovou nákladovostí. Pojišťovny tak mohou úsporu na distribučních nákladech použít na svůj zisk nebo si vytvořit další náklady.

Ještě dokončím předchozí myšlenku. Udivuje mě, že někteří zprostředkovatelé dnes říkají, že investiční životní pojištění nepotřebují, že je pro klienta drahé, a přitom mohou prodávat kombinaci rizikového životní pojištění a investic. Ptám se, proč tak silně lobují a bojují proti návrhu pana Šincla?

Jeden z důvodů je právě to, že návrh pana Šincla zasahuje jak rezervotvornou, tak rizikovou složku pojištění. Pojišťovny na krytí rizika přitom dnes nabízejí zajímavější produkty v rámci investičních než klasických rizikových pojistek…

Dnes rezervotvorná pojištění tvoří ze 70 % riziko. To je pravda. A já se ptám, proč zprostředkovatelé nesjednávají klasickou čistou rizikovku a k tomu investice? Odpověď je jednoduchá. Protože odměny za čistou rizikovku jsou úplně někde jinde a vyplácejí se průběžně, než jsou odměny za rezervotvorné pojištění, kde je sjednáváno maximum rizikové složky.

Když by bylo zregulováno pouze rezervotvorné pojištění bez samostatných rizikovek, nastane v nich stejná situace jako v rezervotvorných pojištěních. A první signály tady již jsou. Některé významné multilevelové sítě motivují některé pojišťovny k tomu, aby začaly dělat rizikové životní pojištění, jehož součástí by byla možnost jednorázových vkladů. Z rizikovek by tak vznikl produkt, který se bude tvářit jinak, ale zase to bude stejný nástroj na získávání předplacené provize, jako je současné rezervotvorné pojištění. Model provizí by se tak opět i v rizikovém pojištění „upravil“ do současné podoby rezervotvorného pojištění.

A je to špatně?

To je samozřejmě špatně. Základní problém je, a podle mě by to měl být cíl, že by všechny typy životního pojištění měly být v rozumném časovém horizontu placeny zprostředkovateli podle toho, jak klient smlouvu platí, a nikoli předplaceně. V tom plně souhlasím s názorem České národní banky, jen nesouhlasím v tom, že by ta změna měla nastat hned.

Kromě investic, kde už začínají také předplacené poplatky…

Samozřejmě, že se konkurenční instituce, za které lze v této oblasti investiční společnosti a pojišťovny považovat, snaží vymýšlet podobná opatření. Musí si ale dát pozor na to, aby se jim za dva, tři roky situace také nevymkla z rukou. Nemyslím si, že to, co dělají investiční společnosti, je rozumné a že tím pomáhají stabilizaci trhu. Prostě vidí prostor k byznysu… i když v tom je chápu.

Končíte v ČAP ke konci června a už bylo vypsáno nové výběrové řízení na nového výkonného ředitele. Budete se v něm znovu ucházet o svůj post?

Nebudu. Dohoda mého ukončení působení v ČAP to jasně dokladuje. 

Jeden z důvodů, který byl rozebírán v tisku stran vašeho dalšího možného setrvání v Asociaci, mělo být vysoké odstupné, které máte inkasovat při svém odchodu…

V tisku bylo rozebíráno mnoho věcí, které nebyly pravdivé. O odstupném se mluví v případech, kdy jde o odvolání či o reorganizační změnu, v mém případě nic z toho neproběhlo. Z důvodů, o kterých jsem hovořil, jsme se dohodli na odchodu na základě dohody, a nebylo to nic komplikovaného.  

Spekuluje se též o tom, že po odvolání pana náměstka Prose se hledá nový náměstek a že vy byste mohl být jedním z kandidátů.

Také jsem si přečetl, že mi ministerstvo mělo dát nabídku. Už z logiky věci je to však nesmysl. Jedná se o pozici nominovanou ČSSD, a nabídku by mi tedy musel dát pan premiér. A ten mi opravdu žádnou takovou nabídku nedal. Možná to logicky díky mým zkušenostem někoho napadlo, dokonce se mě mnoho lidí ptalo, zda bych o tom uvažoval… A tímto způsobem vznikají fámy.

Jsem v situaci, kdy jsem ukončil etapu jedné pracovní kariéry, a nastává čas se rozhlédnout, kde budu prospěšný dál. V České asociaci pojišťoven jsem byl spokojený, práci jsem měl opravdu rád a dělal jsem ji, jako by to byla moje firma. Neumím přemýšlet jinak, ať jsem najatý manažer nebo jsem byl majitel firmy, vždy ke své profesi přistupuji stejně. Věřím, že tento přístup je mojí devizou i pro další pracovní výzvy.

Děkuji za rozhovor.

Jak hodnotíte působení Tomáše Síkory v pozici výkonného ředitele ČAP? (známkování jako ve škole)

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

6 komentářů: “Tomáš Síkora: Dohoda o mém odchodu z ČAP byla snadná”

  1. Tomáš Marný napsal:

    pamatuji pana Síkoru ještě ze Slonu,
    to byly radosti,
    koneckonců, Petr Krištofovič by mohl vyprávět, jak dobrý obchod s ním udělal. Slovenský chlapec nějak nepochopil, jak vyčůraní podnikavci v ČR existují. Ale takový je život, měl si svoji investici lépe ohlídat a nevěřit medovým řečem.
    A pak čtu, cosi o kultivaci trhu, o sprostých díleřících, co okrádají stařenky, přebouchávání a podobných věcech, a mám hroznou chuť si taky do něčeho bouchnul. Jen tak, na uklidněnou. :-D

  2. Marek napsal:

    Poradci z pojišťoven nedělají nic jiného než přebouchávají stávající pojistky a ČAPem zlobovaný poslanec pan Šincl to dostal napsaný. ČAP tam ttu regulaci tlačí zleva zprava

  3. napsal:

    Poučte nás Petře, děkujeme…

  4. napsal:

    Dobrý den, nějak mi nesedí tento výrok pana Síkory – „Protože odměny za čistou rizikovku jsou úplně někde jinde a vyplácejí se průběžně, než jsou odměny za rezervotvorné pojištění, kde je sjednáváno maximum rizikové složky“. Já tedy sjednávám jen rizikovky a pokud není zbytí, tak např. Flexi nebo Perspektivu 7BN s minimálním postačitelným pojistným na rizika. Za UNIQA RŽP-D mám 150%, ručení dva roky poměrnou částí, výplata ihned, tedy zálohově. To samé Allianz Rytmus Risk, MetLife TrendLife a další čisté rizikovky. Nemám pocit, že by byly provize za rizikovky úplně někde jindy a vyplácely se průběžně, spíš naopak, provize jsou více méně stejné. Nebo např. Bella Vita od Generali, tu lze taktéž sjednávat jako rizikovku, i když tu nesjednávám, protože pojistka samotná je festival všemožných výluk. A jestli bude zastropována provize jen na „spoření“, tak bouchači přejdou na rizika a moc si nepomůžeme. Samozřejmě, pokud se zastropuje IŽP jako takové, tak bouchač přejde na investice.
    Jinak souhlasím, že pojišťovna by si měla uvědomit, že nevhodným nastavením provizí a neselekcí zprostředkovatelů si způsobuje problémy sama.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.