Čtvrtek 29. června. Svátek má Petr a Pavel.

Spořit si na penzi ve druhém pilíři bude riskantní podnik

Penze Petr Bukač 04.06.2012 | 15:02 11 komentářů

Při úvahách o výhodnosti druhého pilíře penzijní reformy bývají prezentovány dvě kriteria: věk a výše výdělku účastníka. Zda se ale tato forma spoření na důchod vůbec někomu vyplatí, bude záležet na řadě jiných okolností. Rizika každopádně ponese každý, kdo do druhého pilíře vstoupí.

Jeden hlavní pilíř a dva pomocné

Stávající průběžně financovaný důchodový systém je s ohledem na očekávaný demografický vývoj dlouhodobě neudržitelný. Klesající počet lidí v produktivním věku v budoucnu nebude schopen uživit narůstající počet důchodců. Žádné rezervy a dodatečné zdroje, které by bylo možno použít na zmírnění narůstající nerovnováhy mezi příjmy a výdaji, systém neobsahuje. Řešením je podpora porodnosti, posouvání hranice důchodového věku a postupné navyšování daňové zátěže pracujících doprovázené poklesem výše vyplácených důchodů.

Uvedené parametrické změny ovšem musejí zůstat v rozumných mezích a pro udržitelnost stávajícího systému nemusí stačit. Proto je tu důchodová reforma, jejímž cílem je i částečný přechod k fondovému (kapitálovému) důchodového systému. Budoucí důchodci se tedy nebudou muset spoléhat jen na mezigenerační solidaritu a ochotu budoucích plátců daní nést zátěž financování jejich důchodů. Část finančních prostředků budou moci po odchodu do důchodu získat z rezervy, kterou si za přispění státu vytvoří.

Nosným prvním pilířem budoucího důchodového systému nadále zůstává průběžně financovaný důchodový systém. Doplněn je o možnost vyvést 3 % vyměřovacího základu mzdy do systému důchodového spoření tvořícího druhý pilíř. Ten, kdo se rozhodne této možnosti využít, bude do průběžného systému odvádět místo 28 % jen 25 % vyměřovacího základu – mzdy. Ke zmíněným 3 % ale bude muset do zvolených penzijních fondů povinně odvádět ještě další 2 % ze svého (srážkou z hrubé mzdy).

Člověk, který se rozhodne do druhého pilíře nevstoupit, zůstane nadále účastníkem pouze průběžně financovaného důchodového systému a důchod mu bude vyplácet stát. Pokud do druhého pilíře vstoupí, bude dostávat jednak státní důchod (snížený krácením procentní výměry odvozované z výše výdělků) a vedle toho i penzi vyplácenou z finanční rezervy vytvořené v soukromých penzijních fondech. Kromě těchto dvou pilířů existuje možnost využít i zcela samostatného třetího pilíře tvořeného doplňkovým penzijním spořením.

Rizika, kam se podíváš

Hlavním rizikem průběžně financovaného důchodového systému je demografický vývoj. Tento systém žije přítomností. Nezahrnuje žádné dodatečné zdroje vzniklé vytvářením a zhodnocováním kapitálových rezerv. Vybrané prostředky hned spotřebovává. Problémem je v tom, že nebude-li počet plátců do systému v rozumném poměru s počtem příjemců, kteří z něj čerpají, systém se začne zadrhávat. Potřebu jeho dofinancování stát prozatím řeší na úkor dalšího zadlužování, což nejde do nekonečna.

Kouzlo kapitálového druhého pilíře spočívá v zapojení soukromých subjektů – penzijních společností, které umístěním postupně vytvářených úspor na finančních a kapitálových trzích mají zajistit jejich zhodnocení. Rizik, která přitom nese účastník, je celá řada. Po celou, zpravidla velmi dlouhou, dobu akumulace kapitálu bude muset spoléhat na serióznost a fundovanost penzijních společností. Bez ohledu na to, kterou z nich si vybere, žádnou záruku zhodnocení úspor mít nebude.

Velkou neznámou je s ohledem na extrémní délku investičního horizontu především budoucí vývoj trhů. Veškeré výpočty obvykle uvažují s kladnými ročními výnosy penzijních fondů od 2 do 7 %. Realita ale může být jiná. Prostředky uložené v dluhopisových a konzervativních fondech mohou být výrazně znehodnoceny inflací. V případě vyvážených a dynamických fondů je pak velkou neznámou další směrování kapitálových trhů. Stačí si vzpomenout na situaci Islandu, Irska, Řecka, Španělska před pouhými pěti lety a v současnosti.

Přes existenci přísných pravidel pro fungování penzijních společností, kontrolní funkci depozitářů i státního dozoru není vyloučeno riziko ztrát způsobených selháním osob a vnitřních procesů.

Zcela zásadní roli zde hraje také riziko změn podmínek fungování systému. Otázkou není, zda se stávající podmínky důchodového spoření někdy změní, ale jen kdy k těmto změnám dojde a jak budou výrazné. V úvahu přichází celá řada možností od méně či více zásadních úprav až po úplné zrušení druhého pilíře.

Programový dokument – Důchodová reforma ČSSD

„… ČSSD navrhuje:

  • sloučit oba dobrovolné soukromé spořicí důchodové systémy do jediného se státní podporou založenou na státním příspěvku; to umožní ukončit vyvádění prostředků z průběžného důchodového pilíře, zefektivnit státní podporu dobrovolného důchodového pilíře, zvýšit jeho transparentnost pro občany a omezit rizika plynoucí z tzv. transformačního deficitu způsobeného realizovanou vládní důchodovou reformou …“

Zdroj: www.cssd.cz/program/

Dobrovolně, ale až do důchodu

Vstup do systému důchodového spoření je dobrovolný. Do konce prvního pololetí 2013 této možnosti budou moci využít všichni občané, jimž zatím nebyl přiznán starobní důchod, po té v podstatě jen občané mladší 35 let. Jedná se o závažné rozhodnutí, protože je nevratné. Kdo do druhého pilíře vstoupí, bude v něm muset setrvat až do důchodu. V této souvislosti se sluší připomenout, že to mj. obnáší povinnost účastníka přispívat na svůj důchodový účet u penzijní společnosti částkou ve výši 2 % vyměřovacího základu mzdy ze svého.

Rizikem, na které by neměl zájemce o vstup do druhého pilíře zapomínat, je riziko budoucích změn jeho příjmové a majetkové situace. Jedná se totiž o závazek na dobu zpravidla několika desítek let, během nichž ho může v jeho pracovním i osobním životě potkat ledacos neočekávaného. Jednoznačná výhodnost spočtená na důchodové kalkulačce z aktuální výše platu může při jeho změně vypadat úplně jinak. Určitě je tedy třeba obdobné výpočty považovat jen za hrubě orientační.

Na rozdíl od penzijního připojištění (třetí pilíř) v druhém pilíři neexistuje možnost placení příspěvku účastníka ukončit nebo přerušit. Placení se zbaví jedině v případě, že nebude mít žádný výdělečný příjem. Ke svým úsporám v druhém pilíři se předčasně nedostane. Jediným způsobem, jak se k nahromaděnému kapitálu dostat, je zestárnout. Žádnou možnost výplaty výsluhové penze, jednorázového vyrovnání nebo odbytného druhý pilíř nenabízí. Stávající penzijní připojištění (budoucí třetí pilíř) ano.

Po dosažení stanoveného věku si účastník v druhém pilíři bude moci vybrat ze tří možností výplaty důchodu: výplatu doživotního starobního důchodu (anuity), výplatu doživotního starobního důchodu s výplatou pozůstalostního důchodu po dobu tří let, nebo výplatu důchodu na dvacet let. Výplatu anuity nebo renty budou zajišťovat životní pojišťovny, u nichž si účastník za částku, kterou obdrží od penzijní společnosti, pojištění důchodu koupí. I tato výplatní fáze pro účastníka představuje nemalé riziko.

Vsadíte si na svou dlouhověkost?

Poměrně zásadní komplikací je, že účastník při rozhodování o vstupu do druhého pilíře nebude vědět nejen to, jaký bude zůstatek jeho důchodového účtu na konci spořicí fáze důchodového spoření, ale ani co za něj získá. Budoucí důchodové pojistky, které si účastníci v druhém pilíři budou muset pořídit, zatím neexistují a jejich podmínky a parametry tedy nejsou známy. O výši důchodu, který z druhého pilíře nakonec budou pobírat, lze tedy prozatím jen a pouze spekulovat.

Pokud účastník zemře ve fázi spoření, stanou se prostředky na jeho důchodovém účtu u penzijní společnosti součástí dědického řízení. V případě nezletilých dědiců budou použity k nákupu pojištění jejich sirotčího důchodu. V případě zletilých dědiců, kteří budou účastníky důchodového spoření, budou prostředky převedeny na jejich osobní důchodové účty. Pokud zletilí dědici ve druhém pilíři zapojeni nebudou, penzijní společnost jim prostředky z důchodového účtu zemřelého účastníka vyplatí, když ji o to požádají.

V případě úmrtí účastníka důchodového spoření ve výplatní fázi bude záležet na tom, jakou z možných variant výplaty důchodu si zvolil. Měl-li sjednánu výplatu doživotního starobního důchodu, výplata úmrtím účastníka končí a žádné nároky případných dědiců nevznikají. Pokud účastník bude žít dlouho, může díky pojištění důchodu získat celkově vyšší částku, než si u penzijní společnosti naspořil. Na jeho případném brzkém úmrtí ale vydělá životní pojišťovna, u níž si výplatu doživotního důchodu pojistil.

Měl-li účastník důchodového spoření sjednánu výplatu doživotního starobního důchodu s výplatou pozůstalostního důchodu po dobu tří let, získá po úmrtí účastníka nárok na jeho důchod na dobu tří let osoba, kterou účastník v  pojistné smlouvě určil. Žádné další nároky případných dědiců životní pojišťovna řešit nebude. Při úmrtí účastníka, který měl sjednánu výplatu starobního důchodu po dobu dvaceti let, přede dnem ukončení výplaty tohoto důchodu, se kapitálová hodnota pojištění stává předmětem dědictví.

Druhý nebo třetí pilíř?

Druhýtřetí pilíř mají společné především to, že jsou kapitálového charakteru. Člověk, který se v nich rozhodne spořit na důchod, spoří na svůj individuální důchodový účet. O zhodnocení úspor se mu postarají penzijní fondy spravované penzijními společnostmi. V obou pilířích si účastník bude moci vybrat, jakou investiční strategii danou kombinací jednotlivých druhů penzijních fondů nabízejících různý poměr možného výnosu a rizika si zvolí. Rozhodnutí o umístění svých úspor účastník může měnit.

Zásadní rozdíl mezi druhým a třetím pilířem spočívá v tom, že rozhodnutí o vstupu do druhého pilíře je nevratné a nelze ho změnit. Účast ve třetím pilíři je, a po celou dobu spoření zůstává, pro účastníky čistě dobrovolnou záležitostí. Spoření ve třetím pilíři mohou na základě svého rozhodnutí kdykoliv přerušit nebo (byť za cenu dílčích ztrát) ukončit. Zatímco výše příspěvků účastníka do druhého pilíře je pevně dána zákonem o důchodovém spoření, ve třetím pilíři si výši svých příspěvků určuje účastník a své rozhodnutí může měnit.

Volbou výše příspěvků ve třetím pilíři může ovlivnit nejen výši svých úspor, ale také výši a formu státní podpory. Dosud může při splnění stanovených podmínek získat státní příspěvek 50 až 150 Kč měsíčně a může si od daňového základu odečíst až 12 000 Kč ročně. Od 1. 1. 2013 se podmínky změní a od státní příspěvek bude činit 90 až 230 Kč měsíčně, ovšem při vyšších úložkách. Zároveň se navýší hranice pro uplatnění daňového odpočtu. Třetí pilíř i nadále umožní získávat daňově výhodný příspěvek od zaměstnavatele.

Z pohledu možných rizik a výhod se zdá být bezpečnější variantou zůstat u kombinace prvního pilíře (státní důchod) a třetího pilíře (dobrovolné penzijní připojištění). Účast v prvním pilíři je povinná, takže není na výběr. Účast ve druhém pilíři je spojena s riziky a výhody, které nabízí, nejsou až tak výrazné. Třetí pilíř umožní vytvářet si dodatečný zdroj příjmů ke státnímu důchodu obdobně jako druhý pilíř, ovšem s větší mírou variability. Politické riziko u třetího pilíře je menší a ostatní rizika nanejvýš stejná jako u pilíře druhého.

Vstoupíte do 2. pilíře?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

11 komentářů: “Spořit si na penzi ve druhém pilíři bude riskantní podnik”

  1. josef napsal:

    Cely danovy system je jen velke statni letadlo ! Pokud ho neco krmi vic nez je spotreba , tak to funguje. Ale v opacnem pripade bude fungovat pouze do vycerpani zdroju, tzn podstaty ekonomiky, nasleduje mena, bankrot, valka, podle okolnosti. No a potom se muze zacit znovu …!

  2. Ondřej Záruba napsal:

    „Stávající průběžně financovaný důchodový systém je s ohledem na očekávaný demografický vývoj dlouhodobě neudržitelný“

    To je poměrně silné tvrzení. Domnívám se, že by autor toto tvrzení měl detailně doložit nějakou analýzou zabývající se udržitelností systému.

    Elementární logika totiž velí, že to, co se vybere se může po nějakých drobných ztrátách na provoz i rozdat. Pokud se vybere méně, tak se i méně rozdá.

    Možná jsem natvrdlý, ale nestabilitu tohoto systému nechápu. Zajímavé je, že nejsem sám. Podobný názor má i přední český expert na oblast financí e ekonomiky pan profesor Josef Jílek, o jehož praktické či teoretické kvalifikaci těžko může být pochyb.

    Takže se domnívám, že je velmi vhodné toto tvrzení doložit něčím empirickým namísto vágního všeobecně přijímaného axiomu, který vznikl dlouhodobou mediální masáží veřejně známých zastánců tohoto názoru (překvapivě nemálo z těchto lidí pracuje pro přímo zainteresované finanční společnosti).

    • prudič napsal:

      Bukač potřebuje vydělat na chleba a splátku hypotéky. Proto píše o stošest. Stačí to tak, Ondřeji?

      Podle mě svědčí o kvalifikaci autorů už jen spojení „spořit si ve druhém pilíři“. Čili spořit si v investičním programu. To je protimluv.

      Finanční společnosti potřebují opět roztočit byznys, posledním větším impulzem bylo zavedení daňových odpočtů životek. Tak se holt všichni třepeme na důchodovou reformu.

      • Ondřej Záruba napsal:

        Mě to rozhodně nestačí:-)Stejně jako by nestačily honoráře z ICZ na chleba a hypotéku:-)

      • Autor napsal:

        Milý Prudiči, váš nick celkem vysvětluje tón vaší poznámky. Nicméně Bukač si na chleba vydělává jiným způsobem a hypotéku nesplácí, protože už ji splatil. K poznámce o spoření ve druhém pilíři: slovo spořit je v daném případě podle mého názoru na místě, protože celkem dobře vyjadřuje danou skutečnost. Veřejnost tuto formu vytváření finanční rezervy na důchod chápe jako spoření, protože je jí takto (dle mého názoru celkem správně) prezentována. Ten kdo se rozhodne pro vstup do druhého pilíře, se totiž zaváže k nespotřebování části své mzdy a převodu této uspořené částky na svůj osobní důchodový účet, kde je tato uspořená částka investována. Z pohledu účastníka se tedy jedná o spoření. Přeji hezký den.

    • vasek napsal:

      „Pokud se vybere méně, tak se i méně rozdá.“
      Do oblasti výběru počítáte i zadlužení?

      • Ondřej Záruba napsal:

        Nemyslím, že by to bylo moudré. Ale pokud na to někdo chce půjčit…Proti gustu žádný dišputát.

    • Moah napsal:

      existence je udržitelná vždy, to tak je. Formulace myšlenky není přesná, pokud bychom se bavili o stavu, kdy skupina dávajících se zmenšuje oproti skupině příjimajících, pak je neudržitelný stále stejně velký příspěvek pro příjimající, tam už problém je.

      • Ondřej Záruba napsal:

        Tak pochopitelně. Ale je to skutečně problém? Pokud někdo chce víc než na přežití, tak si bude muset poradit sám. A je na něm, jestli zvolí práci v důchodu, sběr známek nebo obchod s kolibřími pery.

        • Moah napsal:

          je to problém. V sociálně smýšlející ČR, kdy se od státu očekává, že zajistí všechny v důchodu, a lidi tak nemají tendenci si odkládat na pozdější spotřebu, to přinese nízkou životní úroveň takovým budoucím důchodcům, ty bude pak potřeba dotovat z odvodů. Až bude spoření si samozřejmostí pro každého, nebude to tak.

    • Autor napsal:

      Tvrzení je dle mého názoru správné. Průběžně financovaný systém ve své stávající podobě skutečně není udržitelný a v dalším textu se ve zkratce vysvětluje proč. Jedinou cestou by byla úprava jeho parametrů, tedy buď navýšení příjmů nebo snížení výdajů, resp. kombinace obojího. Navyšovat příjmy lze navýšením počtu plátců, navýšením odvodů a zlepšením jejich výběru, zvýšením věku pro přiznání důchodu, popř. hledáním dodatečných zdrojů (mohly to být např. výnosy z privatizace státního majetku, pokud by ale nebyly projedeny). Úpravy na výdajové straně nejsou o nic přijatelnější: kromě zmíněného prodloužení produktivního věku (čímž se ale problém z velké části přelije do výplaty nemocenské, invalidních důchodů a sociálních dávek pro nezaměstnané lidi předdůchodového věku) nebo snižováním reálných důchodů (např. nezvyšováním nominálních důchodů). Všechna tato témata by byla na dlouhý komentář, který je trochu mimo téma článku, jímž je hlavně druhý pilíř.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.