CZK/€ 25.020 -0,18%

CZK/$ 23.788 -0,50%

CZK/£ 30.121 -1,02%

CZK/CHF 26.666 -0,85%

Text: Daniel Kuchta

24. 01. 2008

4 komentáře

Rekordy i propady – realita akciových trhů v uplynulém roce

 


 

Největší událostí na světových kapitálových trzích byla jednoznačně hypoteční krize v USA, respektive její dozvuky a následky. Jedna věc je ale zajímavá. O krizi subprime hypoték se začalo mluvit již někdy v březnu, kdy se do problémů začali dostávat velcí američtí poskytovatelé hypotečních úvěrů.

Velké banky, které byly největšími věřiteli poskytovatelů hypotečních úvěrů, musely v té době vědět, že rizikové nástroje (všeobecně prezentovány jako bezpečné) navázané na rizikové hypotéky, do nichž investovaly nemalé prostředky, pro ně budou znamenat problém. Páni bankéři si patrně mysleli, že situace se "nějak vyvine" a krize se přežene bez výrazných ztrát.

A zpočátku to tak skutečně vypadalo. Zakrývání skutečných ztrát a zveřejňování informací o tom, že se prakticky nic neděje, společně s přehnaným optimismem, který nastal po první větší jarní korekci, pak vedlo dokonce k překonávání historických rekordů u mnoha akciových indexů.

Právě onen přehnaný optimismus a výrazný růst trhu však je většinou předzvěstí toho, že propad je blízko. Zejména pro ty, kteří si umějí spočítat dvě a dvě a vědí, že krachující úvěrové společnosti, rostoucí počet neplatičů díky zvyšujícím se úrokům a zároveň pokles cen nemovitostí (dříve hodně přemrštěných) nevytvářejí zrovna nejpříznivější prostředí pro opětovné nastartování růstu nemovitostního trhu.

Optimismus není zárukou příštího růstu
Bohužel na trzích často platí, že přehnaný optimismus je střídán velkým pesimismem (i když v tomto případě relativně krátkodobým) a výsledkem je výrazný propad trhů. Seč se centrální banky svými opatřeními a přílivem nové likvidity na trh snaží nastalou situaci zažehnat a trhy uklidnit, krize na hypotečním trhu v USA bude ovlivňovat vývoj na akciových trzích i na začátku nového roku. Výsledky finančních institucí reportované v prvních měsících ukáží, jak velký tento problém skutečně je.

V souvislosti s tím, co bylo popsáno výše, pak možná překvapivě většina indexů vyspělých trhů skončila rok v černých číslech. Investoři tak mohou být i přes výrazné propady relativně spokojeni. Jelikož však poslední korekce zdá se není úplně u konce, optimismus patrně není na místě.

Jedním z vítězů letošní výnosové rallye na akciových trzích byly čínské akcie. V poslední době to vypadá tak, že kdo neinvestuje do Číny, není prostě "in". Ze všech stran slyšíme, jak se čínské ekonomice daří, jak akcie utěšeně násobí svou hodnotu a podobné marketingové nesmysly, která nás mají ujistit v tom, že investování do čínských akcií je prostě výnosové perpetuum mobile. Ale ono není. A když možná dnes je, dlouho určitě nebude.

Ano, index akcií obchodovaných na čínských trzích sice hravě překonal 100% hranici, to by ale měl být sám o sobě důvod k opatrnosti. To, že propad akciových trhů v Číně může znamenat globální problém, ukázal konec prvního čtvrtletí uplynulého roku.

Výrazná korekce na Čínském trhu (i když byla již dlouhou dobu na spadnutí) zamávala prakticky se všemi vyspělými akciovými trhy. A klidně se může stát, že když to opět "praskne", můžeme se dočkat většího humbuku, než byla letošní hypoteční krize.

Spokojeni mohou být i ti, kdo investovali také do ostatních zemí BRIC. Zejména Brazilské a Indické akcie těží z rychlého ekonomického růstu, velký zájem byl rovněž o akcie tureckých společností. Na druhé straně poněkud zaostávala západní Evropa, snad s výjimkou Německa, mírně za očekáváním zaostávalo Rusko.

Domácí investoři věří zahraničí
Investoři do českých akcií mohou být podle vývoje indexu PX spokojeni. Určitě nepatřil mezi propadáky a prakticky splnil očekávání ze začátku roku. Co se týče jednotlivých titulů, zde už to tak jednoznačné není. Na jedné straně stojí výjimečně úspěšné tituly, jako je ČEZ, Unipetrol, Komerční banka nebo CME s růstem kolem 40 %, na druhé můžeme vidět veliká zklamání u akcií Zentivy, Philip Morris (i když u tohoto titul to možná až takové překvapení není), nebo Erste Bank.

Domácí investoři stále více inklinují k zahraničním akciím a již více než jedna třetina obchodů s akciemi je realizována na zahraničních trzích. Na jedné straně je to logické. Nabídka akcií na domácí burze stále není tak široká, aby pokryla stále se zvyšující poptávku investorů. Výnosy domácích akcií rovněž už nebyly tak výrazné jako v minulosti (až na zmíněné výjimky) a investoři zkrátka přesouvali svůj zájem někde jinde, s vidinou lepší diverzifikace a zajímavějších výnosů.

Na druhé straně ale posilující koruna nevytváří zrovna optimální podmínky pro investování na cizích trzích, což však domácím investorům zjevně nevadí.

Největší zájem je o americké akcie. U nich však domácí investoři nejvíce tratili na propadu amerického dolaru (za rok oproti koruně ztratil bezmála 13 %). Rovněž západní Evropa je pro investory velmi zajímavá. Je vidět, že tolik zmiňovaný IPO boom v Polsku rovněž domácí investory zaujal. Pokud bychom se podobného boomu dočkali i na naší domácí burze, bylo by investování pro české investory mnohem jednodušší.

Loading

Vstoupit do diskuze 4 komentáře



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Honzajs

    13 ledna, 2008

    Jsem si plně vědom kontroverznosti následujícího názoru a právě proto ho sem dávám.

    Já bych z toho nevinil ani tak vedení bank, jako spíše nenažrané akcionáře bank, co si neuvědomují souvislosti mezi výnosem a rizikem.

    Ti to také nejvíce odskáčou na cenách akcií, omezování dividend…
    Vedení bank se snažilo vyjít akcionářům vstříc (a i sobě – díky bonusům).

    Proč?

    Kdyby akcionáři bank nebyli tak nenažraní, nemusely se banky pouštět do stále rizikovějších operací aby akcionáře uspokojily svými zisky. Určitou dobu to vycházelo, akcionáři byli happy a vedení bank a treasury a podobná oddělení vypadli jako géniové. A investoři? Kdekdo se oháněl neustále rychle rostoucími zisky bank V MINULOSTI a požadovali minimálně podobné výsledky do budoucna.

    Takový růst ale nebyl možný při zachování bezpečnosti investic, muselo se jít do stále větších rizik. Přeci není možné,a by při růstu ekonomiky o 3-4% ročně by zisky bank v horizontu 10-20 let rostly několikanásobným tempem a nebylo za to placeno vyšší mírou rizika. Byli si toho akcionáři vůbec vědomi?

    Spousta z nich (sázel bych především na drobné) asi ne. Vždyť vše vypadalo na první pohled tak krásně. A velcí akcionáři podle mne zase doufali v Fed, že je nenechá ve štychu že banky mají riziko pod kontrolou. Ukazuje se, ale že všechna rizika pod kontrolou neměly, některé pozice ani neumí pořádně ocenit jinak než silně subjektivním modelem.

    Rizika v rozvahách či podrozvahách se však postupně kumulují. Pak se změní situace, modely přestanou fungovat, Z HRÁZE VYPADNE PRVNÍ KAMÍNEK, OBJEVÍ SE PRVNÍ PRŮSAK… A JSME TAM, KDE JSME (nebo ještě lépe – kde budeme v roce 2008) – první průsaky se banky zatím snaží flikovat emisemi dalších akcií či podřízeného dluhu. Někdo může namítnout, že zodpovědný je management bank, který nedodržuje pravidla obezřetného podnikání. Já bych to přímo nedodržování pravidel nenazýval, spíše se to blíží k balancování na hraně a využívání děr v pravidlech (vyvádění investic z rozvahy pryč…), přijímání větších rizik.

    A primární jsou podle mne opravdu akcionáři. Kdyby jejich požadavky nebyly tak vysoké, manažeři by se smířili s menšími zisky a nešli by do takových rizik. PRVNÍ BANKA, KTERÁ SE DO TOHO PUSTILA, UVOLNILA LAVINU, KTEROU UŽ NEŠLO ZASTAVIT. Kdyby ji totiž manažeři dalších bank nenásledovali, vykázaly by jejich banky menší zisky a to by ve svém důsledku vedlo k výměně manažerů. A ti noví, poučeni vývojem, by se také vydali tímto směrem.

    A spousta akcionářů si těchto rostoucích rizik nebyla vědoma, měli (nebo stále mají) banky za bezpečné investice. Který management vidí dál než za délku svého kontraktu? Je to podobné jako u politiků.

    Můžete něco namítnou i o odpovědnosti vedení. Odpovědnost vedení – co se jim může stát? Pokud neporuší zákony, maximálně dostanou (zlatého) padáka. S tímto vědomím se snažilo vedení vyplnit přání akcionářů. Nějakou dobu to fungovalo – akcionáři byli spokojeni a oni měli super bonusy.

    Jsem přesvědčen, že kapitálovou přiměřenost a další parametry si vedení bank hodně hlídalo. Řízení rizik bylo OK, pokud byla hráz pevná, vše bylo vzájemně propojené a jeden spoléhal na rating druhého. Docela dlouho to fungovalo.

    Řízení rizik však bylo jako i jinde postaveno na historických modelech a ve zlomových momentech většina modelů / jistot přestává platit a to je podle mne případ bank dnes.
    Proto nebyly připraveny na větší průsaky, to by zisky musely být mnohem menší.

    Klíč k pochopení PROČ modely bank selhávají je podle mne zde (mám rozečteno)
    http://www.amazon.com/Black-Swan-Impact-Highly-Improbable/dp/1400063515/ref=pd_bbs_sr_1?ie=UTF8&s=books&qid=1199986953&sr=8-1

    Odpovědět

  • Ondra

    5 ledna, 2008

    Fajn clanek, jenom presne nerozumim, co presne vyjadruje graf Obchodovani v CR vs. v zahranici, jde o objemy obchodu,ci co? Jinak k vytkam na BCPP:kazda zeme ma takovou burzu jakou si zaslouzi:)

    Odpovědět

  • Miroslav Piták

    5 ledna, 2008

    V přiloženém souboru je roční zhodnocení podkladových aktiv za celou historii, kterou mám k dispozici, u nkěterých indexů až do roku 1981

    Zhodnocení v daném roce = roční zhodnocení k poslednímu obchodnímu dni, popř. k nejbližšímu následujícímu

    Zhodnoceni-v_jednotlivych_letech.xls

    Odpovědět

  • Miroslav Piták

    5 ledna, 2008

    Na http://www.edisk.cz jsem umístil statistiku regionálních, sektorových, komoditních indexů a spot cen komodit k 3.1.2008.
    Data jsou setříděna dle zhodnocení za 1 rok.

    Statistiku je možné stáhnout přes následující link:Akciove_indexy-statistika_2008-01-03.xls

    Odpovědět