Pondělí 20. listopadu. Svátek má Nikola.

Rebalancování – s portfoliem je potřeba pracovat

Investice Daniel Kuchta 16.02.2013 | 20:14 1 Komentář

Omezit riziko při investování, zejména v delším investičním horizontu, lze různými způsoby. Diverzifikace, pravidelné investování, i samotná dlouhá doba držení cenných papírů pomohou vyrovnat se s výkyvy na trzích. Ani to však nakonec nemusí stačit. Portfoliu je potřeba, zejména v delším horizontu, věnovat pozornost a čas od času jej rebalancovat.

Při dlouhodobém investování lze riziko portfolia omezovat různě. Už samotný dlouhý investiční horizont pomůže při překonávání krizových období (ve velmi dlouhém horizontu to zatím platilo, ale mnozí investoři již dnes strategii „kup a drž“ považují za překonanou). Pak to jde průměrováním nákupních cen prostřednictvím pravidelného investování, při němž může investor využívat poklesů na trzích k tomu, že za stejnou cenu nakupuje více cenných papírů. Diverzifikace mezi různé třídy aktiv samozřejmě pomůže také, i když v tomto případě možná více než jindy platí, že všeho moc škodí.

To všechno ale může v delším horizontu vyjít vniveč, pokud se investor o své portfolio, alespoň čas od času, nestará. Výnosy jednotlivých aktiv (akcie, dluhopisy, komodity, nemovitosti a jiné alternativní investice) obsažených v portfoliu mají v čase různou výkonnost a volatilitu a tak se může stát, že po pár letech je váha jednotlivých složek diametrálně odlišná od toho, jak to investor zamýšlel.

V takovém případě je potřeba portfolio rebalancovat, přeskupit jednotlivé skupiny aktiv na původně zamýšlené podíly. A k čemu je to dobré? Obecně se tvrdí, že rebalancování vede ke snižování rizika portfolia, v některých případech může vést ke zvýšení výnosů, ale to není pravidlem. Většinou dochází v průběhu trvání investice ke zvyšování rizikovosti, volatility portfolia, protože váha dynamičtějších nástrojů se zvyšuje a tím roste i rizikovost portfolia. I relativně konzervativní investor tak může skončit s poměrně rizikovým portfoliem, které vůbec nemusí odpovídat jeho rizikovému profilu.

Někdy může rebalancování na první pohled vypadat divně, protože investor se může zbavovat nástrojů, které jsou v růstovém trendu a přichází tak o výnosy. V případě propadů ale tato strategie může výrazně omezit propady, což je pro mnohé investory výhodnější cesta.

Otázkou je, jak často je dobré portfolio rebalancovat. Odpověď ale není jednoznačná. Jiná doba je například vhodná při jednorázové investici, a jiná doba pak při pravidelné investici. V prvním případě bude při výkyvech na trzích přeskupení vah jednotlivých aktiv do původního stavu asi častější, než u pravidelného investování, které výkyvy na trzích přeci jen zmírňuje. Například u akciových, nebo u komoditních indexů dochází k rebalancování každoročně, protože se nimi řídí složení portfolií u investičních fondů. Pohyby ke konci roku, související s rebalancováním, ale nakonec mohou ovlivnit výnosnost jednotlivých komodit, u nichž se zvýší objem prodejů, nebo nákupů.

U jednotlivců tak často k rebalancování docházet nemusí. Různá doba může záviset také na rizikové averzi investorů. Konzervativní investor při propadu akciových trhů asi nebude hned uvažovat nad navýšením akciové složky do původního stavu, protože bude rád, že měl v portfoliu více dluhopisů (i když je pravda, že v letech, kdy vrcholila krize, padaly obě tyto druhy aktiv a rebalancování v takových časech může pomoci alespoň tím, že dluhopisy v procentuálním vyjádření ztrácely možná méně). Naproti tomu dynamický investor může uvažovat jinak a po obratu trendu na tom zase vydělá.

Ne každý investor je rebalancování nakloněn. Jedním z argumentů proti rebalancování může být ten, že přeskupování portfolia zvyšuje náklady, například ve formě poplatků při nákupu a prodeji nových investičních nástrojů. To je sice pravda, v konečném důsledku se ale může s těmito náklady vyrovnat mnohem lépe, než se ztrátami (i pouze dočasnými), které může přinést příliš významné zastoupení rizikových nástrojů v portfoliu.

Poněkud ošemetné může být rebalancování na základě aktuálních výsledků na trzích, kdy investor nakupuje více akcií, když se daří akciovým trhům a naopak, když jsou v klesajícím trendu, upřednostní jiné investiční nástroje. V tomto případě ale nejde o rebalancování portfolia, ale spíše o časování trhů, které pak poněkud omezuje pozitivní vliv dlouhého horizontu i počáteční diverzifikace. Obecně platí, že časování trhů se většině investorů nemusí vyplatit.

Určitým způsobem rebalancování portfolia je postupná realokace portfolia, kdy se v průběhu trvání investice postupně přelévají prostředky do konzervativnějších nástrojů, čímž se „zamykají“ výnosy dosažené v minulosti a zároveň se předchází tomu, aby na konci trvání investice došlo k výraznějším propadům u volatilnějších nástrojů.

Jeden komentář: “Rebalancování – s portfoliem je potřeba pracovat”

  1. Bedja napsal:

    Kup akcie a drž, ta strategie bude platit stále.
    100% peněz portfolia by mělo být stále jen v akciích s nadprůměrnou dividendou.
    Diverzifikace na akcie, dluhopisy a suroviny a změna poměrů je hloupost.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.