Proč v turbulentní době nemusí stačit jen pasivní investování

ETF stojí na jednoduchém principu: sledují zvolený index, a tím investorovi nabízejí přístup k celému trhu, nebo jeho části, bez nutnosti vybírat jednotlivé tituly. Například ETF sledující S&P 500 drží akcie firem, které jsou součástí tohoto indexu, tedy 500 největších amerických společností. Investor si tak koupí jedním nákupem široký „balík“ trhu, místo aby vybíral jednotlivé akcie sám. To byla a stále je velká výhoda, zejména v době nízkých sazeb, levného kapitálu a dlouhého růstu. V takovém prostředí rostla většina trhu a pasivní přístup fungoval velmi dobře.

Situace se ale po roce 2020 změnila. Inflace, vyšší úrokové sazby, větší rozdíly mezi jednotlivými sektory i rostoucí koncentrace největších indexů začaly pasivnímu přístupu komplikovat život. Když se kapitál zdražuje, trh už obvykle neroste „jedním směrem“. Mnohem více záleží na tom, kdo má skutečně silný byznys model, zdravou bilanci nebo schopnost přizpůsobit se novým podmínkám.

To je přesně prostředí, ve kterém může dávat větší smysl aktivní správa. Ne proto, že by pasivní investování přestalo fungovat, ale proto, že samotné kopírování indexu nemusí být vždy nejlepší odpověď na novou tržní realitu. Aktivně řízené fondy mají možnost pracovat s rizikem pružněji, zohledňovat fázi ekonomického cyklu a vybírat firmy nebo části trhu, které mohou v měnícím se prostředí obstát lépe než celek trhu.

Důležitý je také faktor koncentrace. U některých hlavních indexů dnes tvoří malá skupina největších firem velmi výraznou část celkové váhy. To znamená, že investor sice formálně drží stovky titulů, ale jeho výnos i riziko jsou ve skutečnosti silně závislé na několika málo společnostech, což v období větší nejistoty zvyšuje zranitelnost portfolia.

^REKLAMA

Jak to vypadá v praxi? Když je například zrovna v kurzu umělá inteligence, v indexu S&P 500 se to projeví hlavně přes největší technologické firmy. Pasivní investor tak sice nekupuje jen technologie, ale reálně má v takovém období výrazně větší expozici právě na tento segment. Aktivní správce ale může jít o krok dál: nemusí se dívat jen na firmy nebo sektory, které jsou nejviditelnější, ale i na ty, které celý trend reálně umožňují, například výrobce čipů, provozovatele datových center, cloudovou infrastrukturu nebo další firmy napojené na technologický ekosystém. Stejně tak může v době zvýšené nejistoty přesouvat část portfolia do stabilnějších nebo méně cyklických sektorů.

Smyslem aktivní správy tedy není „tipovat vítěze“, ale portfolio průběžně vyvažovat podle toho, co se na trhu skutečně děje. Správce fondu sleduje trendy, rizika i valuace a snaží se portfolio nastavit tak, aby nevsázelo jen na jednu úzkou část trhu.

ETF mají i dnes své pevné místo. Jsou efektivní, transparentní a cenově dostupné. Jsou vhodné pro investora, který chce levně a jednoduše získat širokou tržní expozici. Zároveň ale neřeší všechno. Neumí aktivně pracovat s rizikem, nerozlišují mezi různorodými charakteristikami firem a nereagují aktivně na změnu podmínek či ekonomického cyklu.

Otázka tedy podle mě nezní, jestli je lepší aktivní, nebo pasivní správa. Smysluplnější je ptát se, kdy a komu který přístup dává smysl. V době nízkých sazeb a levného kapitálu měly ETF velmi silnou pozici. V dnešním prostředí vyšší inflace, dražších peněz a větší nejistoty ale může mít v portfoliu své místo i aktivní správa a práce s rizikem.

Nejde tedy o to pasivní investování zavrhovat. Jde o to, že dnešní trh je složitější než před několika lety. A v takovém prostředí může mít kombinace obou přístupů pro investora větší hodnotu než jednostranná sázka na jeden z nich.

Autor: Vojtěch Olbrecht, hlavní ekonom Investony