Příběh začíná schůzkou s klientem, který má údajně přeplatek na pojistné smlouvě a špatně nastavené SIPO. Vzhledem k tomu, že klient je zvídavý, chvilku si povídáme a debatujeme. Náhle klient jen tak prohodí, že si spoří docela dost peněz do pojistné smlouvy – do jaké jiné, nežli do investičního životního pojištění.
Po chvilce bylo vidět, že klient lehce znejistil. To jsme si povídali na téma hodnota investice, výše odkupného a výše poplatků (zvláště počátečních jednotek). Klient pronesl: „Kdybyste věděl, kolik jsem si tam již naspořil….“ A tak jsme požádali pojistitele, aby nám rozklíčoval zaplacené platby ze strany klienta, hodnotu investice, možnosti mimořádného výběru či výši odkupného.
Došlo na střet s realitou a klient se přesvědčil o „výhodnosti“ spoření do pojistné smlouvy. Klient měl starší smlouvu, cca 2 roky, kde si platil pár korun. Řádově pár stokorun. Náhle ale došlo k rapidnímu navýšení platby běžně placeného pojistného na 50 000 Kč měsíčně. A světe div se! Přibližně 25. měsíc (možná 26. či 27., to ale není podstatné) byla „poradcem“ platba pojistného snížena. Již ale ne na stokoruny, ale „jen“ na střední tisícikoruny.
Celkem bylo do smlouvy klientem zaplaceno cca 1,5 mil. Kč, kdy podstatná část byla zaslána ve 2 letech a nějakém tom měsíci. Že je to krádež za bílého dne? A tipujete, že smlouvu uzavřel „Vlk z Prahy“? Kdepak. Tato kauza je nová úroveň „finančního poradenství“.
Co motivovalo klienta k uzavření tak vysoké úložky? Logicky – vlastní investice a zhodnocení prostředků. Ale v hlavně jde o to, že klient si chtěl fakticky spořit částku nižší – cca 35 000 Kč! A tak proč si „spořil“ 50 000 Kč? Na doporučení zprostředkovatele! „Chcete vysoké zhodnocení? Já vám jej nabídnu: spořte si svých 35 000 Kč, kliente, a já vám budu po dobu 2 let platit zbylých 15 000 Kč (do pojistné smlouvy samozřejmě).“ A to je přeci fantastické zhodnocení! A to prosím nepočítáme výnosy pojišťovny. Kdo by neuzavřel?
REKLAMA
A také si říkáte, že se klient měl zeptat: „Z čeho to budete platit, pane poradče?“ Inu, nezeptal se. A proč? Proč klient nepochyboval? Měl k poradci důvěru.
Případ je rafinovanější, než se zdá na první pohled. Poradce pracoval pro zaměstnavatele klienta – resp. měl na starost zprostředkovávat příspěvek zaměstnavatele na penzijní připojištění (dnes doplňkové penzijní spoření) či životní pojištění dle volby zaměstnanců. (Hádejte, kolik bylo sjednáno příspěvků na „penzi“…)
Jinými slovy: zaměstnavatel měl sjednaného finančního zprostředkovatele, který měl zabezpečovat agendu příspěvků (benefitů) od zaměstnavatele. Pan poradce si vybudoval důvěru jak na straně zaměstnavatele, tak i zaměstnanců. Poté přišel s touto nabídkou pro zaměstnance a to prosím formou „reklamní akce“! Dokonce i s letákem se slovy: „Limitovaná nabídka platí pro uzavření smlouvy životního pojištění – budete si dávat částku X a my vám poměrnou částku Y doplatíme! Dáme vám až 30 plateb, takže kdo dříve uzavře, více dostane!“ Ten, kdo měsíc „prováhal“ dostal „jen“ 29 plateb…
Zaměstnanci byli doslova zmateni, resp. byla zneužita jejich důvěra. Byl jim velmi mylně (lživě) prodán produkt „výhodné spořící pojistky“, „zastřešené“ zaměstnavatelem (ač v tom byl zaměstnavatel nevinně, to podotýkám). Nemluvě o prodeji samotné pojistky jako takové.
REKLAMA
Klient měl schůzku ještě s dalším poradcem, sdružením na ochranu spotřebitele a právníkem. A to nejen pro ověření skutečností a shrnutí faktů, ale i pro zjištění možností navrácení (a já se nebojím to slovo použít) ukradených peněz klienta. O nekalých praktikách poradce nemluvě …
A jaký bude další postup?
S klientem zkusíme zjednat nápravu. Uvidíme, jak se k případu postaví poradce, makléřská společnost, pojišťovna (která má také máslo na hlavě), ČNB atd. Příběh nyní pokračuje v rukou právníka. Jakmile se posune libovolným směrem, přineseme jeho pokračování.
