O pomýlení inflací, ponaučení, zombifikaci ekonomiky a inflačních obětech a vrazích

Inflační turbulentní doby jsou příležitostí. Chce to inflační realitu pochopit, přijmout a využít. Uvažuje o tom i v knize Řízení v turbulentní době Peter Drucker. Kniha vznikala v době čerstvých inflačních zkušeností dekády sedmdesátých let.

Řízení v podnicích je nutné opírat o reálné, o inflaci korigované veličiny. Peter Drucker (1909-2005) nebyl jen guru managementu, pojednávajícím třeba o rozdílech řízení v USA a Japonsku nebo principech efektivního řízení firem. Uvažoval kupříkladu o idejích Keynese nebo Marxe, profesně působil i jako ekonomický redaktor. A tak se nelze divit, že v Druckerově knize vydané v roce 1980 zaznívá reflexe dopadů a zmaru patnácti inflačních let.

Pomýlená čísla a ti kdo profitují

V době inflace čísla matou. Kupříkladu 5% výnos je v době 10% inflace pětiprocentní ztrátou. Hlášené výnosy vypadají dobře, ale v inflační realitě jsou žalostné. Za účetní hodnotu odpisů lze amortizované aktivum obnovit stěží. Hospodaření je v dobách inflačních zastřené peněžní iluzí. Čísla, která se dostávají ven, jsou hrubě zavádějící. Znalí vědí a nejednou jim to třeba i vyhovuje.

Drucker poukázal i na to, že největší prospěch z inflace má stát. Pravda o inflační realitě má zůstat skryta. A vlastně ani podnikoví manažeři nemají důvod zveřejňovat skutečná a pravdivá (tj. o inflaci očištěná) fakta. Manažeři si rádi připíší zásluhy za nominálně lepší výnosy. Nikdo znalý nemá zájem veřejně nalít čistého vína – i výkonnostní poplatky jsou odvozeny z nominálních, nikoli reálných výnosů.

^REKLAMA

I po mnoha inflačních letech byla na konci 70. let podstatná účetní, nominální hodnota. S rozdílem vůči reálné hodnotě si oficiálně nikdo moc hlavu nelámal. Drucker samotný proslul citátem: „Když něco nemůžete změřit, nemůžete to ani řídit.“ A vyslovil se i o potřebě inflační korekce čísel finančního výkaznictví.

Čísla se mohou tvářit jako fakt, ale v době setrvalé inflace jsou prostě zkreslená a deformovaná. Taková čísla klamou. A když inflace používaná finanční měřítka zkresluje, nastupují chybná rozhodnutí, investiční chyby.

Nominální výnosy mohou být třeba i numericky vysokým číslem. Reálně, po očištění o inflaci, to mohou být výsledky žalostné. Stejně tak příjmy, náklady anebo výnosové úrokové sazby. Právě v době, kdy po více než dekádu úřadovala inflace, Drucker hlásal nepostradatelnost inflační korekce.

Bez korekce o inflaci ani krok

Když se v době pádící inflace zvyšují nominální výnosy, je nutné zdůrazňovat, jak jsou iluzorní. Jsou prostě nominální a nikoli reálné a skutečné. I po patnácti letech přetrvávající inflace však bylo na počátku 80. let podle Druckera neočišťováni o inflaci všudypřítomné. Situace setrvačné inflace by si žádala pro ekonomické rozhodování inflačnímu účetnictví podrobovat tržby, ocenění zásob, pohledávek, dlouhodobého majetku a jeho odpisů, stejně jako samotných zisků – ne s úplnou přesností, ale v rozumném rozsahu pravděpodobnosti.

Dokud se tak nestane, i ten nejzkušenější manažer či investor zůstane obětí peněžních iluzí, které inflace vytváří. Neprovádět korekci o vliv inflace je nedbalost a nezodpovědnost, poznamenal už kdysi Drucker. Chápání reality je díky inflaci zkresleno a deformováno.

^REKLAMA

V podnicích vykazujících s růstem cenové hladiny rekordní výdělky, mohou manažeři upadnout do pasti, kdy se bude pomýleně uvažovat o fundamentech podnikání. Když je mírná inflace střídána inflací setrvačnou, pádivou, chce si to nalít čistého vína. Racionální je čísla korigovat o inflaci.

Iluze rekordních zisků či příjmů vede k přijímání nesprávným závěrům. A jednání pod vlivem peněžní iluze je tupé a chybné. Očišťovat bychom měli úrokové náklady i výnosy, své příjmy i výdaje. Účetní cena aktiv je cosi jiného než cena tržní, o vliv inflace je nutné korigovat jak aktiva, tak pasiva.

Fiktivní zisky a výnosy

Vlády prý v minulém století prokázaly, že jsou schopny dělat dvě věci – vést války a nafouknout svou měnu. Vlády dokázaly slibovat různé věci, splnění ovšem naráželo na hospodářskou realitu. Inflace představuje systematické ničení bohatství státem a vlastně i zdroj financování. Leckdo to dokáže vycítit, ale málokdo tomu rozumí.

„Iluze“ „rekordních zisků“ vyvolaná vysokou inflací „vede k nesprávným akcím, nesprávným rozhodnutím, nesprávné analýze podnikání,“ varoval Drucker v knize Řízení v turbulentní době. Likvidita se v době setrvačné inflace stává nepřehlédnutelným faktorem finančního zdraví, schopnosti platit splatné závazky. Správně vsadit, být schopen přežít tři, čtyři měsíce, udržet se nad vodou.

V době setrvačné inflace je rozlišování mezi zdravým růstem v organizaci a jejím prostým „tloustnutím“ znesnadněno. Platilo to i v době inflačních let minulých a je na místě i dnes, po mnoha letech. Mění se jen pojmy, dnes se hovoří o zombifikaci ekonomiky.

V inflačních dobách příznačně nastupuje spekulace na růst cen věcných hodnot. Držbu nemovitostí jako způsob zajištění proti inflaci příznačnou pro inflační doby nelze opomíjet. Koupě zásob za aktuálně nižší ceny, vyčkávání až díky inflaci dojde k jejich přecenění, je podobná forma uvažování.

Výnosy vykazované díky těmto praktikám deformují rozhodování. To, že kdosi stále ještě používá peníze, které si vypůjčil v době, kdy byla nižší cena peněz a kapitálu, znamená přerozdělení. Věřitel reálně tratí, dlužník získává.

Co je doma, to se počítá. A počítají se třeba i výnosy plynoucí z přecenění zásob nebo znehodnocení finanční závazků. Drucker v této souvislosti zmiňuje dlouhodobé obligace vydané v předinflační době nebo za předinflační úrokovou sazbu.

Jak reálná kupní síla inkasovaných peněz zaostává, v rozpočtovaných příjmech a výdajích se to nutně odráží. Nelze se ani divit, že na oznámení rekordních (nominálních) zisků v tehdejších inflačních dobách burzy reagovaly skepticky a netečně. Finančníci věděli, že nominální čísla jsou jen iluzí a v inflačních dobách se hraje o to, kdo zaplatí inflační daň.

Inflační oběti a vrazi

Mezi faktory úspěchu přežití v turbulentních dobách Drucker uvádí likviditu a udržení solventnosti, produktivitu a výkonnost. Inflační doby si žádají klást větší důraz na finanční sílu, než na výnosy. Podkopávají produktivitu, narušují efektivitu. Drucker poznamenává, že cenová kotace a tržní cena akcií v inflační době 70. let kopírovala pohyb firmami vykazovaných čistých příjmů. Likvidita se v době setrvačné inflace stala nepřehlédnutelným faktorem finančního zdraví, klíčová byla schopnost platit splatné závazky. Jde o to přežít.

Další složku přežití turbulentních dob jsou náklady na budoucnost. Nikoliv nutně dnešní výnosy a náklady, ale náklady zítřejší, budoucí – Drucker je označuje jako náklady budoucnosti. Bez zohlednění a podcenění těchto nákladů slabší i zbankrotují.

Probrali, parafrázovali a doplnili jsme vybrané úvahy, které zazněly v Druckerově knize Řízení v turbulentní době. Ta vyšla v USA v roce 1980. V Česku ji vydalo nakladatelství Management Press v roce 1994. Kniha reflektuje pohled na inflační doby, doby finanční represe. Peněžní závazky se v takových dobách prostřednictvím inflace a finanční represe rozpouštěly.

Obětí byli ti, kteří v době setrvalé inflace podlehli peněžní iluzi. Inflace nahlodává kupní sílu střední třídy, zejména lidí s pevným příjmem. Mezi oběti patří i ti, kteří se chybně rozhodují. Je ale samozřejmé, že úrokové sazby se vždy vyrovnají míře inflace, konstatoval Drucker v odkazované knize. Bylo to v době, kdy se americká centrální banka rozhodla po mnoha letech tolerance inflace rázně zakročit. Úrokové sazby byly ve Spojených státech v roce 1980 zvýšeny z 10 % na 20 %.

Proti inflaci byl nakonec sveden boj, nicméně to už byly závazky mnoha dlužníků po mnoho let trvající inflací a finanční represí znehodnoceny. Když dnes v diskusích o cenové a finanční stabilitě začínají zaznívat úvahy o stabilitě ekonomické a sociální, je na místě si dopady inflace a finanční represe připomínat. Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni ji opakovat. Moudří se přizpůsobují.