Nepozvali jste blízké zemřelého na pohřeb? Hrozí vám žaloba
Může neinformování o místu a datu konání pohřbu osoby blízké zakládat právo na poskytnutí satisfakce vůči osobě, která pohřeb zorganizovala a zatajila? Odpověď poskytuje rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Vztahy mezi pozůstalými mohou být emotivní zejména při řešení majetkových záležitostí anebo vydědění, avšak mohou přesahovat také ke sporům o ochranu osobnosti.
Neinformování o pohřbu osoby blízké
Spor, který rozhodoval Nejvyšší soud, vycházel z podané žaloby na ochranu osobnosti zletilými dětmi zemřelého vůči manželce zemřelého, která vypravila pohřeb, aniž by informovala děti manžela o datu konání, přestože si děti přály účastnit pohřbu. Děti zemřelého se domáhaly na žalované písemné omluvy a náhrady nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč pro každého z nich.
Jak rozhodovaly soudy
Soud prvního stupně vyhověl podané žalobě, kdy jednání žalované považoval za podstatný zásah do osobnostních práv zletilých dětí, které měly silné citové vazby na zemřelého otce. Z rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že děti měly zájem zorganizovat pohřeb a dotazovaly se žalované na termín a místo pohřbu, avšak žalovaná tyto informace neposkytla.
REKLAMA
Odvolací soud potvrdil z podstatné části rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy se však neztotožnil s úvahou soudu prvního stupně o nutnosti uveřejnění omluvy také v místním deníku.
Tip: Dědické právo v novém: Pozor na dluhy potápějící dědice!
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání k Nejvyššímu soudu mimo jiné s argumentací, že pohřeb by neproběhl uctivě k zemřelému v přítomnosti jeho dětí s ohledem na vztahy mezi manželkou a dětmi zemřelého.
Nejvyšší soud zamítnul dovolání, kdy osobám blízkým obecně svědčí právo na pietu z hlediska ochrany jejich osobnosti. K tomuto Nejvyšší soud:
REKLAMA
„Je proto možno uzavřít, že oprávnění osob, jejichž výčet obsahuje ustanovení § 114 odst. 1 věta druhá o.z., nelze posuzovat jako absolutní právo umožňující takovýmto osobám bez objektivně seznaného důvodu vyloučit další osoby, jimž ve smyslu § 81 o.z. svědčí právo na pietu, z možnosti účastnit se pohřbu jim blízkého zemřelého člověka, vzdát mu tak úctu a současně mimo jiné i dát tak průchod svým legitimním citům ve vztahu k němu. Zabránění účasti na pohřbu takovýmto pozůstalým – byť s odkazem na zmiňované ustanovení § 114 odst. 1 věta druhá o.z., proto může případně být za určitých okolností konkrétního případu klasifikováno i jako zneužití práva, které ve smyslu ustanovení § 8 o.z. nepožívá právní ochrany.“
Uvedené a citované rozhodnutí (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2202/2017) naleznete v kompletním znění na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu byla podána ústavní stížnost, která nebyla rozhodnuta k datu uveřejnění tohoto článku.
Budete-li řešit obdobný spor, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho konkrétního případu, a to i vzhledem k neustálému vývoji rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.
