Pondělí 26. srpna. Svátek má Luděk.

Mini-BOT aneb Neposkvrněné početí italské liry

Eura - eurobankovky

Tento článek jsem si nechával nějakou dobu uležet. Jaksi podvědomě jsem nechtěl reagovat na zprávu, že italský vicepremiér Matteo Salvini zvažuje zavedení nové paralelní měny mini-BOT. Připadalo mi to příliš šílené.

Měl jsem pocit, že během pár dnů se objeví informace, které to celé vysvětlí a uvedou na pravou míru.

Ale ne. Práce na vzniku mini-BOT pokračují a zdá se pořád víc, že Italové to myslí vážně. A stejně vážně prohlašují, že to není žádný odchod od eura.

Zase chce být někdo zároveň těhotný a zároveň panensky čistý.

Ta myšlenka vypadá na první pohled strašně jednoduše a vlastně neskutečně fikaně. Vedle eura by vláda začala emitovat cosi, co by formálně nebylo fiat měnou (měnou s nuceným oběhem), ale dluhopisem vlády. Ale on by to nebyl ani tak plně dluhopis, protože podle představy Matteo Salviniho by neznamenal zvýšení italského státního dluhu. Toho otesánka zvícího nějakých 133 procent HDP.

Jenže mini-BOT by sloužil ke splácení veřejného dluhu domácnostem i firmám, ty by ho mohly používat k placení daní a k dalším úkonům. To tedy znamená, že by šlo do jisté míry o paralelní měnu. A zároveň zcela jistě a naplno o dluh.

Salvini zřejmě doufá, že pokud by se mu systém povedlo rozeběhnout, zvýšil by tak jakoby „neviditelně“ měnovou zásobu. Mini-BOT by obíhal ve svém světě a uvolnil tlak na vládní kasu, který plyne z povinnosti splácet úroky a konec konců i jistinu dluhu. A kdyby mini-BOT přibývalo, pak by v této logice mohl postupně nahrazovat veřejný dluh. A ten italský drží ze sedmdesáti procent rezidenti, tedy domácnosti a italské firmy, instituce, municipality… Tam tedy existuje obrovský prostor k tomu, aby se takový dluh přesunul z eura do mini-BOT.

Že to vypadá chytře?

Ale pokud to není začátek odchodu od eura, tak je to sebevražda v přímém přenosu.

Problém Itálie je jasný dvacet let. Žití nad poměry zatahuje zemi stále hlouběji do finančních problémů. Desítky let diskusí o nutnosti reforem vedly k nulovému výsledku. Nestabilní vlády přicházejí se stále zoufalejšími sliby bez obsahu, ale zato s nemalými náklady.

Popravdě – nebýt větší či menší pomoci Evropské centrální banky a financování nákupu italského dluhu, tak by byl Řím v bankrotu. A právě Brusel a ECB se ozývají.  Prezident ECB Mario Draghi ostatně shrnul potíž s mini-BOT celkem lapidárně, když řekl: „Buď jsou to peníze, jenže pak jsou nelegální, nebo jsou to dluhopisy, tedy dluh. Nemyslím, že existuje třetí možnost.“ Skoro bych si dovolil doplnit. Ono je to ještě horší. Mini-BOT je oboje najednou.

Nicméně sedět v Bruselu nebo v centrále ECB, nechám si kritiku tohoto nápadu do baru po páté skleničce a pro veřejnost dělám, že to neexistuje. Jistě platí, že myšlenka zavést paralelní měnu a zároveň drasticky zvýšit veřejný dluh emisí absurdních papírků, je z hlediska pravidel eurozóny nelegální. Stejně tak platí, že italský dluh je nezvládnutelný obr, který se jednoho dne utrhne z řetězu. Pak teprve jižní přátelé poznají, co je to průšvih.

Brusel a ECB mají pořád nějakou podivnou maniakální potřebu chránit Itálii před pádem. Dělají to velmi intenzivně deset let a konec konců před tím to sice bylo jinými postupy, ale to stejné.

Dosavadní zkušenosti s Itálií říkají, že ať se vytvoří Římu jakýkoliv prostor, je to jedno. Vždycky byl každý nový polštář spotřebován, každý nový čas byl promrhán. Zachraňovat Itálii nemá smysl. Padne. Výhoda současného okamžiku je v tom, že ještě přetrvávají zbytky konjunktury, že evropské ekonomiky pořád ještě rostou a peníze jsou dosud relativně levné. Lepší doba položit si s Italy karty na stůl a konečně jim necpat pomocnou ruku, ale zeptat se, co vlastně pánové z vlády chtějí a jak toho hodlají dosáhnout, tak lepší doba už dlouho nebude.

Takže postoj k mini-BOT by asi měl být: No a? Klidně si ho zaveďte. A teď to podstatné, máte představu, jak opustit eurozónu? Tak to pojďme probrat a my uvidíme, jestli v tom můžeme něco udělat.

Mini-BOT je samo o sobě absurdita. Technicky vzato je nutné, aby tato měna-neměna měla nějaký kurz k euru. A pokud nebude vyhlášený a garantovaný vládou (což ale zároveň znamená, že vláda bude garantovat výkup za tento kurz, třebas by to mělo být formou zaplacené daně), tak vznikne spontánně. A dost pravděpodobně spontánně vznikne tak či onak. Protože například společnost, která nemá povinnost platit daň, ale dostane mini-BOT, bude chtít tuto experimentální měnu vyměnit za eura (která potřebuje pro dodavatele, pro zaměstnance na výplaty a podobně). Pak půjde na trh a bude mini-BOT prodávat. Pokud bude zájem malý, kurz klesne a Salviniho experiment zahájí devalvační spirálu.

Jinými slovy. Není důvod bránit Italům v jejich experimentu. Konec konců, ať se tváří, jak se tváří, v důsledku vlastně nejde o nic jiného než koncipování nové vlastní měny, nějaké „nové liry“. Což je něco, co by ECB měla spíše ocenit a podpořit. Protože Itálie s eurem se ze svých problémů nikdy nevybabrá. Což není chyba eura. To je chyba Italů.

Salvini zřejmě skrytě sní o neposkvrněném početí liry, o nějakém mechanismu, který by Itálii postupně přenesl z eura k něčemu, co bude země schopna řídit dle svých potřeb. A ty potřeby jsou tragicky jiné než potřeby zbytku eurozóny.

Čert vezmi turbulence trhu, které s tím budou spojené. Euru odchod Itálie středně i dlouhodobě pomůže. Zbaví se balvanu na noze, neustálého zdroje rizika a problémů. Pomůže i Itálii. Devalvace měny, její hluboké znehodnocení a umoření obrovského vládního dluhu na úkor rezidentů je sice bolestivá cesta, ale jediná schůdná. Italští voliči nikdy nepřipustí řeckou cestu mnoha let strádání, snížení životní úrovně s vizí vzdáleného uzdravení a růstu. Přechod na vlastní měnu to zařídí bez voleb znehodnocením úspor, penzí a finančních aktiv, inflací a dalšími smutnými průvodními jevy.

Snění Matteo Salviniho o mini-BOT a z něj se rodící liře je v pořádku. Pokud si tedy viceprezident alespoň rámcově uvědomuje, co to znamená. Lira se nemůže zrodit neposkvrněně. V tom se Salvini hluboce mýlí. Zrodí se v bolestech, s obrovským propadem životní úrovně země a s řadou drastických příběhů plných lidského zoufalství. Čím více italského veřejného dluhu bude do té doby transformováno do mini-BOT, tím menší bude dopad italské agónie na euro a na ostatní evropské země.

Já bych mu v tom nebránil. Naopak. Je dobré odříznout Itálii od eura, dokud je čas.

3 komentáře: “Mini-BOT aneb Neposkvrněné početí italské liry”

  1. Richard Fuld napsal:

    A to právě ne. Investoři mohou být v klidu. Nenadarmo se výnos státních dluhopisů označuje jako bezrizikový.

  2. Richar Fuld napsal:

    Vy si to představujete jak Hurvínek válku. Státní dluhy nejsou neřešitelný problém, kvůli kterému by měl kdokoliv trpět.

    • Radek napsal:

      Jasně, stát si rozpůjčuje, žije si nad poměry, politici uplácí voliče… a pak se jen vyhlásí státní bankrot a jediný, kdo to zaplatí, budou investoři, že? To si to spíš jak Hurvínek válku představujete vy ;-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.