Loď se potápí, na palubě Premiot se ještě snaží zpívat a tancovat

Vypadá to na dluhopisovou kauzu, která připomene, co jsou prašivé dluhopisy.

„Velký vydavatel dluhopisů Premiot Group přiznal finanční problémy,“ informovaly Seznam Zprávy. „Skupina Premiot nesplatila část závazků z dluhopisů,“ dozvěděli se čtenáři serveru peníze.cz. Hospodářské noviny informovaly také, „Premiot vydal dluhopisy za miliardy. Investoři nedostali zaplaceno.“ „Pracujeme na co nejrychlejší nápravě, přiznává skupina Premiot potíže se splácením dluhopisů,“ informoval deník E15.

Kde je příslib a vize výnosu, tam existuje i riziko

Realitní byznys, akvizice stavebních pozemků, developerské projekty. Těžba břidlice a žuly. Investice do datových center. Ano, leckterý obor, projekt a program, může na první poslech znít jako cosi, co má potenciál výnosu. Nikoli nadarmo jedna z investorských pouček hlásá, že s výnosem se pojí riziko.

Právě proto byl kdysi v historii institucionalizován vznik právnických osob zakládaných za účelem podnikání. Zámořská plavba s vizí kupy zlata, koření a jiných exotických komodit byla dobrodružným a potenciálně výdělečným podnikáním.

Když financování takového podniku poskytlo mnoho a více subjektů, případný nezdar nikoho nezruinoval. A tak i dnes podílníci v s.r.o. nebo v akciové společnosti ručí omezeně. Když se třeba i slibný projekt nezdaří, účelově založená společnost dříve či později zavře krám. Je to podobné, jako když se kdysi u zámořské plavby spikly všechny živly a lodě se zásahem vyšší moci potopily. Díky omezenému ručení nebyli potopeni i investoři.

^REKLAMA

Vlastní kapitál podílníků se při krachu podniku pravděpodobně rozplyne, nastupuje otázka, nakolik rozprodej aktiv společnosti (po)kryje závazky. Ti, kteří firmě půjčili, třeba si koupili její dluhopisy, stojí v pořadí věřitelů. Z pohledu věřitele se zde ke slovu dostává nejedna právní otázka – kdo je věřitel zajištěný, nezajištěný, jaké je pořadí uspokojování pohledávek v insolvenčním řízení.

Tak jako tak dluhopisový investor nese kreditní riziko. Někdy vyšší moc skutečně zasáhne, neštěstí nechodí po horách, ale po investorech. Kreditní neboli úvěrové riziko je o neschopnosti dlužníka dostát svým závazkům. Když dlužník, emitent dluhopisů, nesplatí to, k čemu se zavázal, nastupuje cosi, s čím se mohlo a mělo v černém scénáři počítat.

Došly peníze, zadrhly peněžní toky

Prodlení s výplatou úroků. Nesplacení jistiny. Kreditní riziko, platební neschopnost. Noční můra dluhopisových investorů. Jakýsi emitent dluhopisů přiznal finanční problémy, zaznívá v novinových titulcích. V posledních dvou letech je to již podruhé.

Dluhopisovým investorům byl aktuálně zaslán email, kde zaznívá, že peníze na úhradu splatných závazků z dluhopisů s politováním nejsou k dispozici. Možná se nepodařilo prodat dluhopisy nové, možná se potopila nějaká loď.

Ke slovu se dostává insolvenční zákon, otázka, kdy je společnost v úpadku, co znamená předlužení. Co víme k aktuální kauze nesplácených dluhopisů, podnikatel, který stojí za skupinou firem emitujících dluhopisy potvrdil, že existuje skluz se splácením závazků. Došly peníze, na úhradu splatných závazků z dluhopisů se aktuálně nedostává.

Vypadá to, že na účtech dlužníka došly peníze, cash flow se nepodařilo uřídit. A protože právě provozní, investiční cash flow a jeho projekce je ve finančním řízení alfou a omegou, starosti jsou na místě. Dojde-li hotovost, může se zhroutit a zhavarovat i ten nejlepší projekt. Musí nastoupit hašení sledu požárů, naděje umírá poslední.

Příběhy a domněnky, že do hry vstoupí kdosi třetí a finančně silný, mohou znít skvěle, ale neštěstí nechodí po horách, ale po investorech. Pokud se již výplata splatných závazků zadrhla a promazávají se internetové stránky a sociální sítě, je pravděpodobné, že insolvenční správce stojí za dveřmi.

Ujištění dotčeným a 15% úrok z prodlení

„Vážení investoři, přijměte naši upřímnou omluvu za částečné prodlení ve splácení závazků vůči části držitelů našich dluhopisů,“ bylo nedávno adresováno investorům. Řešením nesplácených dluhopisů má být několik nespecifikovaných transakcí, které umožní splatné závazky vyplatit.

Věřitelé mají vyčkávat, už na přelomu prvního a druhé čtvrtletí se prý na straně dlužníků najde řešení. Stačí posečkat a vzít na vědomí kompenzaci v podobě jednoprocentního bonusového úroku za každý započatý měsíc: „Společnost dosud splatila řádně a včas 100 procent svých závazků z ukončených emisí dluhopisů všem jejich držitelům.“

^REKLAMA

„Slibem nezarmoutíš“, může vyslovit předpojatý komentátor. Jiný pohled by asi zmínil cosi jako zákonný úrok z prodlení, poukázal by na nepřehlédnutelnou 15% výši tohoto úroku. Právní pohled je jasný, omluva za prodlení a ujištění, že se na nápravě pracuje, není náplast, která to zafixuje a ošetří. Kompenzace ve formě jakéhosi „speciálního“ 1% bonusového úroku z prodlené částky za každý započatý měsíc, se zdá být pověstným holubem na střeše.

Význam konglomerátu v podnikání

Firma mateřská, dceřiná, sesterská. To, že si spřízněné firmy peníze navzájem půjčují nebo realizují jakkoli podložené peněžní toky, má to své ekonomické, účetní, daňové i právní dopady. Osoba ovládaná, ovládající, změť vztahů, které jsou pro obyčejného smrtelníka čímsi, co stojí mezi nebem a zemí.

Z pohledu dluhopisového investora je ovšem pohledávka jasně daná, půjčil firmě jako právnické osobě s jedinečným IČem. Jakkoli se přejmenuje, je prodána, vznikne firma sesterská, dlužník má právní osobnost. Z právního hlediska je skutečně alfou a omegou, kdo je věřitel a kdo dlužník.

To, že existuje konglomerát, nějaká mateřská nebo sesterská společnost, je víceméně irelevantní. Házet záchranné lano topícímu se dlužníku může být nebezpečné. Když teče do podpalubí, hraje se o právo, třeba to zástavní nebo insolvenční. Něco prodat, půjčit si je pro dlužníka v problémech skutečnou výzvou. Kde nic není, tam ani smrt nebere. A kde něco je, rychlý prodej si žádá slevu z ceny.

Emitovat další dluhopisy se v době, kdy se třeba jen mediálně jeví, že zuří bouře a hrozí, že se loď potápí, je stěží možné. Potíže se splácením stávajících dluhopisů zřejmě podkopávají potenciál prodat emise nové.

Rizikové podnikání a financování

O tom, který projekt a podnikatelský záměr je životaschopný, vždy rozhoduje až budoucnost. Právě proto se příznačně pro jednotlivé projekty či spíše byznysy zakládá zvláštní společnost. Již po několik století pro to slouží výše zmíněný institut omezeného ručení. Právní formy podnikání umožňují zakládat právnické osoby, získávat různé zdroje financování.

Firmy pak vystupují vlastním jménem, hospodaří samostatně, mají své účetnictví, platí samy za sebe daně, mají svou účetní závěrku a finanční výkazy. Když v roce 2021 novela zákona o dluhopisech reagovala na množství podlimitních veřejných nabídek dluhopisů, měla to být reakce na „častý informační deficit“ emitentů takových emisí.

V realitě se v českých končinách odevzdávat účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku jaksi nenosí. Může se zdát, že orgány státní moci informační deficit tolerují. Zpět ale k dobrodružnému podnikání. Stabilita zajištěná širokým rozložením investic. Perspektivní obory. Několik trhů středoevropského regionu. Když budou studenti podnikatelství hledat strategie a záměry emitentů podlimitních dluhopisů, narazí zcela jistě na podobné vize.

Nikoliv nadarmo se hovoří o rizikovém kapitálu jako o „venture“ kapitálu, hledajícím dobrodružství. A takový andělský investor, který je ochoten jít do rizika a přispět k ekvitnímu kapitálu, bude potenciál vysokého výnosu žádat. Pohledem dluhového kapitálu se nikoliv náhodou obligacím s vysokým výnosem říká prašivé dluhopisy. Sice se zdají být potenciálně „prašivé“, nicméně výnos (z)láká. Víra v to, že se z dluhopisového žabáka vyklube princ, je jistým dobrodružstvím.

Dluhopisy s vysokým výnosem, rizikem

Prodává je přímo emitent, prostřednictvím internetových portálů, prostředníků. Hovoříme o neveřejných emisích dluhových cenných papírů, dluhopisech podlimitních, nekótovaných. Nevyžádané hovory. Nabídky investic, dluhopisů. Při doptávání hovor okamžitě ukončí. I takový komentář lze k agresivnímu prodeji těchto dluhopisů dohledat

V reklamě jsou vykresleny nemovitosti, evokuje to dojem, že je investováno právě do nich. To, kdo je zapsaný v katastru nemovitostí, komu nemovitost jako aktivum skutečně patří, to už reklama nebo webová stránka podporující prodej dluhových cenných papírů neosvětluje. Při zúčtování ovšem nejde o dojmy, ale pojmy a definice.

Co je psáno, to je dáno. Staré známé – „podepsat můžeš, přečíst musíš“ – by se zde dalo reformulovat na – „investovat můžeš, lustrovat musíš“. Hraje se třeba o emisní podmínky dluhopisů, o to, která právnická osoba si půjčuje. Lustrace si žádá pátrání v obchodním rejstříku, výsledcích hospodaření zrcadlících se ve finančních výkazech. Nahlédnutí do katastru nemovitostí, zjištění, kdo je vlastníkem nemovitostí zachycených v reklamě, jaké je zde zástavní právo, zřejmý další pilíř takové lustrace.

Aktuální kauza nesplácených dluhopisů nápadně připomíná kauzu dva roky starou. I tehdy se s dotčenými „klienty“ komunikovalo. Závazky měly být postupně hrazeny. Zaznělo cosi o patnácti letech zhodnocování prostředků v „dluhopisovém a směnečném programu“. „Za tu dobu jsme svým závazkům vždy dostáli a bude tomu tak i nyní,“ zaznělo tehdy ze strany PR manažerky. V realitě následovalo insolvenční řízení a přihlašování pohledávek. Z dluhopisových žabáků se tehdy pověstný princ nestal.